Judikatura a stanoviska

Nejvyšší soud: K principům rozhodování soudu o zrušení či omezení služebnosti z hlediska náhrady za její zrušení nebo omezení

publikováno: 18.03.2019

1. Při zrušení služebnosti podle § 1299 odst. 2 o. z. k návrhu povinného lze náhradu za omezení či zrušení služebnosti výjimečně odepřít, bylo-li by její přiznání v rozporu s principy uvedenými v § 2 odst. 3 o. z. 2. Při aplikaci § 1299 odst. 2 o. z. je v zásadě použitelná i judikatura k § 151p odst. 3 obč. zák. č. 40/1964 Sb. 3. Při stanovení přiměřené náhrady za omezení či zrušení služebnosti je třeba vycházet z rozsahu majetkového prospěchu, kterého se zrušením služebnosti vlastníkovi zatížené nemovitosti dostává, jakož i z majetkových důsledků zániku služebnosti pro oprávněného. Je třeba zvážit nejen ocenění služebnosti, ale i okolnosti, za nichž služebnost vznikla, zda byla zřízena bezúplatně či za úhradu. 4. Úvahu odvolacího soudu o stanovení výše náhrady za zrušení nebo omezení služebnosti v dovolacím řízení by mohl dovolací soud zpochybnit jen v tom ohledu, zda se nejedná o úvahu zjevně nepřiměřenou.

Ústavní soud: K nesprávnému hodnocení podmínek pro nařízení předběžného opatření (společnost Uber B. V.)

publikováno: 15.03.2019

Vyšel-li odvolací soud ze závěru, že činnost vykonávanou vedlejším účastníkem nelze považovat za taxislužbu z toho důvodu, že nesplňuje zákonem stanovené podmínky podle § 21 a násl. zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a je proto nějakou „(jinou) službou v oblasti dopravy“, popřel tím vztah mezi hypotézou právní normy, stanovící podmínky pro uplatnění její dispozice, a dispozicí právní normy, jež stanovuje vlastní pravidlo chování. Takovéto obrácení vztahu mezi vymezením činnosti, na kterou se zákon o silniční dopravě vztahuje, resp. její právní kvalifikace (§ 1 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 1 a 9), a podmínek, jak a kým má být taková činnost vykonávána (§ 21 a násl. cit. zákona), je projevem libovůle při výkonu veřejné moci, a proto porušením práva na soudní ochranu.

Nejvyšší správní soud: Zastavení soudního řízení správního pro nezaplacení soudního poplatku a ujednání o odměně advokáta

publikováno: 14.03.2019

Pokud byla podána kasační stížnost proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, nemůže krajský soud zastavit řízení podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pro nezaplacení soudního poplatku. Nebude-li kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků vyhověno, krajský soud znovu vyzve poplatníka k uhrazení soudního poplatku ve lhůtě, kterou stanoví. Výše a vznik nároku na odměnu je primárně otázkou smluvní volnosti advokáta a klienta. Přípustné je i ujednání, že v případě neúspěchu ve věci nebude klient advokátovi hradit nic, v případě úspěchu pak tzv. přísudek.

K překážce věci rozhodnuté ve správním řízení

publikováno: 19.02.2019

Současný správní řád upravuje institut překážky věci pravomocně rozhodnuté (§ 48 odst. 2) a v souladu s dlouhodobou právní doktrínou i soudní praxí jej výslovně spojuje toliko s rozhodnutími pozitivními a nikoli s rozhodnutími negativními, jimiž správní orgán zamítl žádost či návrh účastníka řízení. Za této situace nelze judikatorně nad rámec zákonné úpravy rozšířit použití této překážky správního řízení i na věci, v nichž dříve došlo k zamítnutí téhož návrhu či žádosti účastníka řízení. Takový postup by znamenal nepřípustné omezení přístupu účastníka k právním prostředkům ochrany jeho práv či zájmů, které jde zřejmě nad rámec zákona, respektive proti zákonu, a tedy by zakládal porušení práva na soudní a jinou právní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny.