Od prázdnin k prázdninám

autor: JUDr. Jiří Všetečka, člen představenstva ČAK
publikováno: 27.09.2016

S končily prázdniny, které popravdě i služebníkům práva, mezi něž advokáti nepochybně patří, přinášejí chvíle oddechu i častější chvíle klidu. Chvíle, kdy lze také bez každodenního shonu a přívalu informací více studovat právo, v našem případě tedy právo psané, jemuž máme sloužit. Je ovšem nemyslitelné, abychom si pro tyto účely do svého cestovního zavazadla přibalili byť jen část našeho psaného práva, neboť by se zavazadlo stalo netransportovatelným a prázdninová cesta za oddechem a poznáním by se dala vykonat leda nákladním vlakem.

I tak každodenně slýcháme o potřebě takové či onaké úpravy a každý den spatří světlo světa nové a další právní předpisy. Inflace, pokud si pomůžeme tímto termínem z ekonomie, ve vydávání právních předpisů, zhusta podzákonných, způsobila, že náš právní řád natolik zbytněl a nabobtnal, že je již v celku nepoznatelný. Právní předpisy, jež v podstatě produkuje, kdo může, sice přinášejí jejich adresátům práva, ale především nové a další povinnosti, více a více sankcionované. Položíme-li si ruku na srdce, jen velmi málo ze služebníků práva může prohlásit, že čte Sbírku zákonů, nebo z ní čerpá poznání o platném právu. Spoléhá se, vzhledem k uvedenému stavu, logicky na výpočetní techniku, bez níž by zvládnout příval nového a orientaci v právu stávajícím vůbec nepřicházelo v úvahu.

Takovému právu je služba věru obtížná. Obtížná je i proto, že klientům, jimž tímtéž právem máme sloužit také a především a kteří nejsou vybaveni specializovanými útvary, je třeba nejprve takové právo vyjevit vůbec. Ve svých povinnostech, které na ně dopadají, nemají totiž ani příležitost je načerpat a řídí se podle toho, co slyší v televizi anebo médiích obecně, což pro ně představuje pramen práva. Není se tedy čemu divit, že se teprve v kanceláři diví, že takovou povinnost vůbec mají. Kdesi jsem se dočetl, že v kolébce psaného práva na Islandu měl vydavatel korekci v člověku, nadaném lepší než průměrnou pamětí. Ten se předpisy učil nazpaměť a vydavatel je mohl vydávat, jen dokud si je byl schopen tento člověk pamatovat a také reprodukovat.

Bylo by to krásné a snadno by se takovému právu sloužilo, žijeme však v moderní době a připusťme, že takové měřítko, pro pestrost našeho soudobého života, by nám nestačilo. Abychom obtížnou službu právu mohli zvládnout, přinesla nám moderní doba také počítače, jež by ji měly usnadnit a učinit snesitelnější. A také aby služba klientovi byla efektivnější. A tak si tedy balíme do cestovních zavazadel počítače.

S počítačovou dobou se však narodil také ďáblův nástroj, klávesová zkratka Ctrl+C a Ctrl+V, kopíruj a vlož, který pod rouškou navenek nepochybně efektivní práce zanesl ve službě klientovi fenomén dalších rozsáhlých textů, které je nutno také přečíst a poznat. A tak se na nás z počítače, který jsme si přibalili, hodlajíce studovat texty pro další službu právu, valí další rozsáhlé texty, které je třeba studovat pro službu klientovi. Mnohdy však jde pouze o hledání toho, čím se starší text liší od toho novějšího. A tak je také třeba klientovi v kanceláři vyložit a vysvětlit takové texty, kterým nerozumí, poté, co se přestane podivovat nad svými existujícími povinnostmi.

Jedna ze základních zákonitostí dialektiky o směru pohybu přerůstáním kvantitativních prvků v kvalitativní se paradoxně mění na přerůstání kvalitativních prvků v kvantitativní. Spravedlnost, kterou ve své službě pro klienta hledáme a které také sloužíme, se tak stává stále složitější a složitější. A tak nezbývá než si povzdechnout, že krása spravedlnosti spočívá také v její jednoduchosti a možná se těšit na následující prázdniny.

JUDr. Jiří Všetečka, člen představenstva ČAK