NSS se bude muset znovu zabývat uzavírkou Hradčanského náměstí při návštěvě čínského prezidenta
publikováno: 22.01.2019
III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Fiala) částečně vyhověl ústavní stížnosti a zrušil výroky rozsudku Nejvyššího správního soudu, které měly vztah k rozhodnutí o uzavírce a postupu policie, jímž bylo zamezeno konání shromáždění dne 29. 3. 2016 na Hradčanském náměstí v Praze, neboť postupem Nejvyššího správního soudu bylo porušeno základní právo stěžovatelů bránit se proti rozhodnutí orgánu veřejné správy před soudem (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Ve zbytku byla ústavní stížnost zamítnuta.
Jedna ze stěžovatelek ohlásila příslušnému správnímu úřadu shromáždění na Hradčanském náměstí v Praze na dny 28. 3. až 30. 3. 2016. Samotné shromáždění, které bylo svoláno na 29. 3. 2016 v 17 hodin, se však nemohlo uskutečnit, protože místo bylo uzavřeno dopravními značkami a Policie České republiky na něj účastníkům neumožnila vstup. Důvodem uzavírky, o níž rozhodl na žádost policie Magistrát hlavního města Prahy, měla být bezpečnostní opatření v průběhu návštěvy čínského prezidenta. Magistrát vydal jednak výše zmíněné rozhodnutí o uzavírce a dále dvě opatření obecné povahy, jimiž stanovil přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích. Stěžovatelé s těmito opatřeními a s faktickým postupem policie nesouhlasili a bránili se proti nim žalobami ve správním soudnictví.
Městský soud v Praze všechny žaloby zamítl s tím, že výkon shromažďovacího práva byl z hlediska místa konání shromáždění omezen podle zákona o pozemních komunikacích z důvodu bezpečnosti státu a ochrany života a zdraví osob. Šlo přitom o omezení přípustné. Na základě kasační stížnosti následně Nejvyšší správní soud částečně rozsudek městského soudu zrušil a sám odmítl žalobu proti rozhodnutí o uzavírce a zásahové žaloby směřující proti opatřením obecné povahy. Stěžovatelé měli podle kasačního soudu v rámci správního řízení proti rozhodnutí o uzavírce podat odvolání, a pokud tak neučinili, nevyčerpali všechny řádné opravné prostředky a jejich žaloba proto není přípustná. K žalobám proti opatřením obecné povahy uvedl, že takové opatření nelze napadat zásahovou žalobou. V části směřující proti rozhodnutí městského soudu o zamítnutí zásahové žaloby proti faktickému postupu policie Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, neboť ode dne účinnosti předmětných opatření obecné povahy a rozhodnutí o uzavírce jimi byla policie vázána a tyto akty nebyly zrušeny. Pouhou skutečností, že stěžovatelé nebyli policií vpuštěni do uzavřeného prostoru, nemohlo dojít k zásahu do jejich práv. Stěžovatelé se poté s tvrzením údajného porušení jejich shromažďovacího práva a práva na soudní ochranu obrátili na Ústavní soud.
Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost částečně důvodná. Nejvyšší správní soud neměl odmítnout žalobu stěžovatelů proti rozhodnutí o uzavírce z důvodu nevyčerpání řádných opravných prostředků ve správním řízení, neboť stěžovatelé nebyli účastníky řízení a nebyli tak oprávněni k podání odvolání. Ústavní soud v tomto směru odkázal rovněž na závěry svého nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/16 ze dne 27. 6. 2017 (text nálezu a tisková zpráva jsou dostupné zde: https://bit.ly/2CsoBXF ). Co se týče žaloby proti faktickému postupu policie, založil Nejvyšší správní soud v určitém rozsahu své hodnocení též na tom, že rozhodnutí o uzavírce a dvě opatření obecné povahy zůstala nedotčena. Na základě výše uvedeného však zatím nelze s jistotou hovořit o tom, že rozhodnutí o uzavírce skutečně zůstane nedotčeno, o tom bude na základě tohoto nálezu znovu rozhodovat Nejvyšší správní soud. Ústavní soud proto zároveň vytvořil Nejvyššímu správnímu soudu prostor pro posouzení toho, jaký vliv bude mít rozhodnutí o kasační stížnosti proti výroku rozsudku městského soudu, který se vztahoval k rozhodnutí o uzavírce, na hodnocení faktického postupu policie.
Ve zbývající části Ústavní soud ústavní stížnost zamítl, neboť neshledal, že by ostatními výroky rozhodnutí správních soudů byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelů.
Ústavní soud na závěr zdůrazňuje, že se zabýval pouze procesním postupem správních soudů a v tuto chvíli nemohl sám posuzovat, zda bylo rozhodnutí o uzavírce zákonné a zda jím nebylo porušeno právo stěžovatelů pokojně se shromažďovat. Bude nyní úkolem Nejvyššího správního soudu, aby se k rozhodnutí o uzavírce, resp. ke způsobu, jak městský soud rozhodl o žalobě proti němu, znovu vyjádřil.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2634/18 je dostupný zde.
Zdroj: Ústavní soud, Brno.