NS se bude muset znovu zabývat dovoláním minoritního akcionáře vytěsněného z OKD

Valná hromada OKD, a. s. rozhodla dne 25. 7. 2005 o tom, že v rámci tzv. squeeze outu, tedy vytěsnění minoritních akcionářů, poskytne hlavní akcionář – RPG INDUSTRIES SE protiplnění 1 010 Kč za jednu akcii o jmenovité hodnotě 1 000 Kč. Stěžovatel – minoritní akcionář společnosti OKD, a.s. se v řízení před obecnými soudy domáhal přezkoumání takto určené výše přiměřeného protiplnění, které se mu zdálo nepřiměřeně nízké. Krajský soud v Ostravě určil, že přiměřené protiplnění za jeden kus kmenové akcie o jmenovité hodnotě 1 000 Kč činí 956,10 Kč a zamítl návrh, aby hlavní akcionář byl povinen poskytnout protiplnění ve výši 4 592 Kč za jednu akcii. Odvolací Vrchní soud v Olomouci toto rozhodnutí potvrdil, resp. změnil ho pouze v tom směru, že zamítl návrh na určení, že protiplnění stanovené rozhodnutím valné hromady OKD, a.s. ze dne 25. 7. 2005 na částku 1 010 Kč není přiměřené. Stěžovatel následně podal dovolání, které Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu a vrchního soudu z důvodu porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnit a pokojně užívat majetek. Vrchnímu soudu zejména vytkl, že nekriticky přijal závěry znaleckého posudku společnosti Ostravská znalecká a. s., který byl zadán za účelem stanovení částky přiměřeného zadostiučinění. Vrchní soud mu dle jeho názoru odepřel možnost účinně rozporovat závěry znaleckých posudků, když se zcela odmítl zabývat třemi stěžovatelem předloženými znaleckými posudky. Stěžovatel byl dále toho názoru, že ve svém dovolání nastolil právní otázky zásadního významu, a proto ho Nejvyšší soud měl věcně posoudit. Stěžovatel dále zdůraznil, že výsledkem přezkumného řízení jsou takové absurdity, jako např. soudem aprobované ocenění standardního bytu v Moravskoslezském kraji (tzv. byty OKD) na hodnotu 35 000 Kč, takže menšinoví akcionáři byli podle jeho názoru ochuzeni řádově o desítky miliard korun, zatímco hlavní akcionář se o tutéž částku obohatil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části, kde stěžovatel brojí proti usnesení Nejvyššího soudu, důvodná. Stěžovatel mj. požadoval po dovolacím soudu, aby zodpověděl, jestli otázka, zda lze přiznat hlavnímu akcionáři podstatnou slevu z výše protiplnění proto, že menšinoví akcionáři nemohou své akcie kdykoliv prodat na veřejném trhu, je otázkou skutkovou nebo právní, k níž musí soud zaujmout logické a přezkoumatelné stanovisko v odůvodnění svého rozhodnutí. Současně jako důvod dovolání uvedl nesprávné právní posouzení věci, přičemž argumentoval tím, že otázka přiměřeného protiplnění je otázkou právní a namítl, že v případě tzv. prémie za nízkou likviditu nejde o odborný závěr soudem stanoveného znalce, jak uvedl vrchní soud. Ústavní soud k tomu konstatuje, že Nejvyšší soud chybně považoval stěžovatelem položenou otázku za otázku skutkovou, která nenaplňuje zákonem stanovaný dovolací důvod. Ve skutečnosti však jde o otázku právní a dovoláním napadené rozhodnutí bylo dle všeho po právní stránce zásadního významu, neboť si za daných okolností lze sotva představit, že by daná otázka nezakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 3 občanského soudního řádu.

V části ústavní stížnosti, směřující proti usnesení vrchního soud, stěžovatel namítá, že vrchní soud na jednání odmítl od jeho právního zástupce převzít znalecké posudky APELEN, zpochybňující závěry soudem ustanoveného znalce, a založit je do spisu. Namítané pochybení vrchního soudu eventuálně může představovat závažnou vadu řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zrušením napadeného usnesení Nejvyššího soudu se tedy nyní znovu otevře dovolací řízení, proto v případě, že podané dovolání bude shledáno přípustným, bude povinností dovolacího soudu se zabývat procesní vadou. S ohledem na tuto situaci považuje Ústavní soud za předčasné se k této otázce vyjadřovat, a proto stížnost v této části odmítl pro nepřípustnost.

Shledá-li Nejvyšší soud, že se vrchní soud dopustil výše zmíněného procesního pochybení, může se tím – s ohledem na znalecké posudky APELEN – otevřít procesní prostor pro řešení věcné správnosti odborných závěrů soudem stanoveného znalce (ten k ocenění podniku použil metodu DCF). Případné pozornosti soudů nižších stupňů by pak nemělo uniknout zvláště ocenění tzv. nevýrobní části podniku, konkrétně pak skutečnost, na niž upozornil stěžovatel, tedy že standardní byt v Moravskoslezském kraji byl oceněn soudem ustanoveným znalcem na hodnotu 35 000 Kč.

Současně však nelze pominout, že i když se z dnešního pohledu může jevit dané ocenění jako chybné, význam mohou mít jen ty skutečnosti, které byly známy k datu, k němuž byla hodnota akcií OKD, a. s., zjišťována (tj. k 18. 9. 2005). To platí i pro námitky stěžovatele uplatněné v řízení před obecnými soudy (v odvolání k vrchnímu soudu), kdy podle jeho tvrzení po uplynutí jednoho roku po vytěsnění menšinových akcionářů vyplatila nová společnost OKD, a. s., svému jedinému akcionáři dividendu 22 950 000 000 Kč, přičemž jím zpochybňovaný znalecký posudek původní společnosti ocenil na 23 232 238 000 Kč (tedy takřka veškerou hodnotu přiřazenou znaleckým posudkem celé původní společnosti OKD, a. s.). Tato nová společnost OKD, a. s., byla poté za tři roky (již bez této vyplacené dividendy a po vyvedení cca 44 000 bytů a množství dalšího majetku) po provedení squeeze-outu uvedena na Burzu cenných papírů Praha a veřejným trhem objektivně oceněna na tržní cenu 117 420 171 276 Kč. Zde je třeba zdůraznit, že uznávaná zásada komplexnosti znaleckého posudku vyžaduje hodnocení jen toho, co je známo (i s výhledem do budoucnosti) k datu, které bylo pro znalecký posudek rozhodné, tj. 18. 9. 2005.

Stejně tak je třeba v nově otevřeném řízení vzít v úvahu tu skutečnost, že zákonodárce stanovil požadavek soudního rozhodnutí o přiměřenosti protiplnění rovněž proto, aby při posouzení výše odškodnění minoritních akcionářů za tak závažný zásah do jejich vlastnických práv zůstalo poslední slovo v rukou nezávislé a nestranné soudní moci. Znalecký posudek, oceňující hodnotu podniku vyjádřenou v hodnotě akcie (se všemi jeho přednostmi a nedostatky), proto musí být jen vodítkem pro soud, aby se tento zásah do ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 věty první a druhé Listiny nestal pouze jejich soudně posvěceným porušením. Proto důkaz znaleckým posudkem, včetně případného slyšení znalce, je soud oprávněn hodnotit podle § 132 občanského soudního řádu, tedy především podle zásady volného hodnocení důkazů. Hodnocení soudu však může a musí hodnotit přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy.

Ústavní soud k tomu dodává, že při stanovení výše přiměřeného protiplnění pro účely výkupu účastnických cenných papírů minoritních akcionářů (§ 183i a násl. obchodního zákoníku) lze za ústavně konformní považovat postup, který vychází z (celkové) tržní hodnoty podniku, nikoliv tedy z tržní hodnoty podílu vytěsňovaných minoritních společníků (představovaného cenou, které by mohli reálně dosáhnout na trhu prodejem svých účastnických cenných papírů právě jako minoritní akcionáři), neboť by to bylo v rozporu s principem rovnosti všech akcionářů a rovného zacházení s nimi podle čl. 11 odst. 1 věty druhé Listiny. Při zjišťování výše přiměřeného protiplnění prostřednictvím tzv. výnosové metody proto nelze použít tzv. diskonty na úrovni akcionáře, a to včetně přirážky za omezenou obchodovatelnost, zejména jde-li o skutečnost, která byla důsledkem rozhodnutí většinového akcionáře; menšinovému akcionáři proto nemůže být na újmu, že se předmětné akcie přestaly obchodovat na veřejném trhu, jestliže to tuto tržní cenu snižuje, ledaže by s ohledem na okolnosti případu pro to (výjimečně) existoval nějaký racionální důvod.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 647/15 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud, Brno.