NOZ v praxi: Vyvolání nebezpečí záměny (§ 2981)
autor: Prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc. publikováno: 23.05.2014
V důvodové zprávě k občanskému zákoníku se uvádí, že „ustanovení o jednotlivých skutkových podstatách (rozuměj: nekalé soutěže) přejímá příslušné texty z obchodního zákoníku vyjma ustanovení o klamavé a srovnávací reklamě a ustanovení o nepřiměřeném zatěžování“. S touto myšlenkou se operuje i v některých odborných publikacích. Při četbě § 2981 o. z., „Vyvolání nebezpečí záměny“, lze nabýt dojmu, že toto ustanovení není s dřívější úpravou v § 47 obchodního zákoníku natolik totožné, aby se dalo hovořit o převzetí úpravy. Přinášíme proto k dané problematice následující stanovisko.
Ustanovení § 2981 o. z. obsahuje tři skupiny jednání společně označených jako vyvolání nebezpečí záměny. Při nepříliš pozorném čtení se tak zdánlivě neliší od úpravy v § 47 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Takový byl zřejmě úmysl zákonodárce, jak naznačuje i citát z důvodové zprávy. Ve skutečnosti se systematika § 2981 o. z. a tím i obsah tohoto ustanovení dost výrazně odchylují od úpravy v § 47 obch. zák. V něm byly soutěžení delikty souhrnně označené jako „vyvolání nebezpečí záměny“ upraveny v jediném ustanovení bez odstavců a vlastně v jediné větě. Třem skupinám nekalosoutěžních jednání tam předcházela slova „Vyvolání nebezpečí záměny je …“. Následovaly pak výčty tří skupin zapovězených jednání, z nichž každá skupina byla uvozena malým písmenem (tj. a, b, c) a výčet v jednotlivých skupinách byl ukončen čárkou (nikoliv tečkou). Jediná věta v celém textu ustanovení pak končila slovy:… „pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s podnikem, firmou, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěžitele“. Posléze uvedený text byl odsazen od poslední skupiny případů zaměnitelnosti uvedených v § 47 pod písmenem c). Z tohoto jeho systematického umístění i z jeho obsahu se muselo jednoznačně usoudit, že se závěrečný odstavec v § 47 obch. zák. vztahoval na všechny skupiny případů uvedených v daném ustanovení. V tomto smyslu bylo celé ustanovení běžně interpretováno.
V § 2981 o. z. je systematika úpravy odchylná. Skupiny zapovězených jednání jsou řazeny do tří samostatných odstavců, které jsou uzavřeny vždy tečkou a jimž nepředchází společný text a nejsou také společným textem ukončeny. Závěrečná část rozsáhlé věty v § 2981 odst. 3 o. z. ve znění: … „pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo s výrobkem či výkonem jiného soutěžitele“ se tak svým systematickým umístěním vztahuje jen na případy uvedené v § 2981 odst. 3 o. z. Citovaná slova by se však měla týkat všech skupin případů uvedených v § 2981 o. z. z důvodů věcných a také s ohledem na znění důvodové zprávy a její slova o „převzetí dosavadní úpravy.“ Jinak totiž znění § 2981 odst. 1 o. z. může vést k absurdnímu závěru, že kdokoliv a jakýmkoliv způsobem (např. v korespondenčním styku) užije jméno osoby nebo zvláštní označení závodu vyvolá tím nebezpečí záměny; něco podobného by platilo i o znění § 2981 odst. 2 o. z.
Nedomyšlenost v celkové systematice úpravy § 2981 se dá překlenout tak, že se použije § 2 odst. 2 o. z., kde je mj. stanoveno, že „zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z jasného úmyslu zákonodárce“, a poukáže se na zmíněný text důvodové zprávy. Z uvedeného ustanovení lze při výkladu využít i část věty za středníkem, podle které „nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu“, a vztáhnout tuto myšlenku i na problematickou systematiku zákona. Nabízí se též aplikace § 10 odst. 1 o. z. – situace upravené § 2981 odst. 1 a odst. 2 o. z. posoudit analogicky podle závěrečné části věty v § 2981 odst. 3 o. z.
V § 2981 o. z. se ve všech jeho odstavcích má bránit zneužití takových konkurentových nehmotných i hmotných věcí, jež by mohlo vyvolat nebezpečí záměny mezi soutěžiteli a výsledky jejich činnosti. Jde zpravidla o prolnutí klamavého a parazitního jednání. Postačí pak nebezpečí záměny, sám vznik záměny není nutné ve sporech dokazovat. Stanovit, zda se jedná o nebezpečí záměny či nikoliv, je věcí soudcovského uvážení, nikoliv důkazu znalcem. Většinou se také upouští od sociologických šetření mezi spotřebiteli; takové dotazování může být významně ovlivněno výběrem respondentů i jejich počtem a tak formulacemi v uplatněných dotaznících.
Podle ustálené rozhodovací praxe mezi jednotlivými druhy označení dochází k tzv. „křížové ochraně“ – obchodní firma se může prosadit nejen proti jiné obchodní firmě, ale i proti ochranné známce, a naopak. Dokonce i zvláštní, neregistrované označení se v některých případech – za splnění podmínky příznačnosti – může prosadit proti označení, které je registrováno u příslušného státního orgánu.
Při střetech označení je třeba brát v úvahu, zda mezi nimi existuje reálné nebezpečí zaměnitelnosti. To závisí i na účelu, k jakému jsou jednotlivá označení užívána. Nejméně náchylné k záměně jsou obchodní firmy, neboť obchodní firmy slouží především k podepisování v právním styku a je jim věnována zvýšená pozornost.
Při řešení střetů mezi označeními rozhoduje zásadně časová priorita – tj. moment, v němž se stává ochrana účinnou (registrace obchodní firmy; právo přednosti u registrované ochranné známky; nabytí příznačnosti u zvláštních označení). Nelze však vyloučit, že časově mladší (pozdější) neregistrované označení se prosadí proti označení dříve registrovanému, zejména pokud mladší označení si získalo příznačnost např. na základě masivní reklamy a starší registrované označení nebylo fakticky užíváno.
Autor je emeritním profesorem Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a působí na Metropolitní univerzitě v Praze.