Nařízení Řím III neurčuje právo rozhodné pro soukromé rozvody

 V roce 2013 R. Mamisch prohlásil, že se chce rozvést, přičemž jeho zástupce pronesl před náboženským soudem v Latákii (Sýrie), rozhodujícím podle šaríi, rozvodovou formuli. Jde o tzv. „soukromý“ rozvod, neboť zásah náboženského soudu není konstitutivním rozhodnutím o rozvodu. Soha Sahyouni poté podepsala prohlášení o přijetí plnění, na které měla podle náboženských předpisů nárok na základě manželské smlouvy a rozvodu provedeného jednostranným projevem vůle jejího manžela, a osvobodila ho tak od všech povinností vůči své osobě.

Raja Mamisch poté požádal v Německu o uznání rozvodu a předseda Oberlandesgericht München (vrchní zemský soud v Mnichově, Německo) mu vyhověl s tím, že nařízení Řím III o právu rozhodném ve věcech rozvodu[1] se na tyto žádosti vztahuje a podle tohoto nařízení se předmětný rozvod řídí syrským právem. 

V rozsudku Soudní dvůr nejprve připomněl, že v jiném starším rozhodnutí[2] již konstatoval, že se nařízení Řím III nepoužije na uznání rozhodnutí o rozvodu vydané ve třetím státě. 

Nicméně podle německé právní úpravy jsou však pro účely uznání soukromého rozvodu prohlášeného ve třetím státě v Německu zkoumány hmotněprávní podmínky, které musí takový rozvod splňovat, s ohledem na právo státu určeného podle nařízení Řím III.

Jak přitom zdůrazňuje Oberlandesgericht München (vrchní zemský soud v Mnichově), pokud by se ukázalo, že se nařízení Řím III na soukromé rozvody nepoužije, spor, který mu byl předložen, by musel být rozhodnut s pomocí německých kolizních norem.

Soudní dvůr se tedy i za této situace zabýval otázkou, zda se toto nařízení použije na takový soukromý rozvod, který je výsledkem jednostranného prohlášení, které učinil jeden z manželů před náboženským soudem, jako je rozvod, o nějž se jedná ve věci v původním řízení, a jaké právo se na něj použije. 

Soudní dvůr nicméně konstatuje, že z cílů sledovaných nařízením Řím III vyplývá, že toto nařízení platí pouze pro rozvody prohlášené státním soudem, veřejným orgánem či pod jeho dohledem. Takový rozvod, který je výsledkem jednostranného prohlášení jednoho z manželů před náboženským soudem, jako je rozvod, o nějž se jedná v tomto případě, tedy nespadá do působnosti nařízení Řím III.  

Soudní dvůr dále uvádí, že několik členských států od přijetí nařízení Řím III upravilo ve svých právních řádech možnost prohlásit rozvod bez zásahu státního orgánu. Soukromé rozvody by však mohly být zahrnuty do působnosti tohoto nařízení pouze na základě změn, které může učinit výlučně unijní normotvůrce. 

Zdroj: Soudní dvůr EU