Může být znalec, který vypracoval posudek pro stranu obhajoby, vyslechnut soudem jako svědek?

autor: doc. JUDr. PAVEL VANTUCH, CSc.
publikováno: 27.07.2012

Pokud je orgánem činným v trestním řízení přibrán znalec, státní zástupce v obžalobě vždy navrhne výslech znalce v hlavním líčení a soud znalce vyslechne. V praxi však dochází k tomu, že u některých soudů je znalec, který vypracoval posudek na žádost obhajoby, vyslechnut jako svědek. Proto je potřebné zabývat se otázkou, zda může být znalec soudem vyslechnut jako svědek.

ÚVODEM

Pokud je orgánem činným v trestním řízení přibrán znalec, státní zástupce v obžalobě vždy navrhne výslech znalce v hlavním líčení a soud znalce vyslechne. V praxi však dochází k tomu, že u některých soudů je znalec, který vypracoval posudek na žádost obhajoby, vyslechnut jako svědek. Proto je potřebné zabývat se otázkou, zda může být znalec soudem vyslechnut jako svědek.

KE ZNALECKÝM POSUDKŮM VYŽÁDANÝM OBHAJOBOU V MINULOSTI

V praxi se až do roku 1993 vycházelo z názoru, že obstarávání důkazů je právem a povinností orgánů činných v trestním řízení. Vzhledem k tomu bylo vyžadování posudků obviněnými nebo jejich obhájci ojedinělé, neboť znalecké posudky předkládané obhajobou nepřinášely pro obhajobu obviněných žádoucí efekt.

Novela trestního řádu provedená zákonem č. 292/1993 Sb. doplnila ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ o druhou větu: „Skutečnost, že důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložila jej některá ze stran, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.“ S účinností od 1. 1. 1994 byly orgány činné v trestním řízení povinny přistupovat i k důkazům vyžádaným stranami stejným způsobem, podle stejných ustanovení je provádět a těmito důkazy se zabývat. Předpoklad, že dojde k významnému posílení postavení strany obhajoby v procesu dokazování se však v letech 1994 až 2000 nenaplnil.

Právní úprava obsažená v trestním řádu novelizovaném zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002, přinesla nové možnosti pro obhajobu z hlediska využití znaleckých posudků vyžádaných stranou obhajoby. To se týkalo zejména ustanovení § 89 odst. 2 a § 110a v návaznosti na ustanovení § 105, § 106, § 110 TrŘ a naznačilo možnosti zvýšení použitelnosti posudků vypracovaných znalci na žádost obviněného nebo jeho obhájce.

MOŽNOSTI ZNALECKÝCH POSUDKŮ PŘEDLOŽENÝCH OBHAJOBOU V SOUČASNOSTI

V současnosti může podle ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložila jej některá ze stran, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.[1] Tato výslovná úprava dává i straně obhajoby možnost vyhledat, předložit nebo navrhnout provedení důkazu.[2] Zásadní význam pro obhajobu obviněného má druhá věta ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ, kde se výslovně uvádí, že „každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout.“

Pokud má znalecký posudek předložený stranou všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, potom by měl soud postupovat při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o posudek znalce přibraného orgánem činným v trestním řízení. Zásadní pro obviněné je to, že jsou-li splněny všechny zákonné podmínky uvedené v § 110a TrŘ, měl by mít znalecký posudek vyžádaný obhajobou procesně stejnou váhu jako posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Znalec, jehož posudek si vyžádala obhajoba, by měl být vyslechnut při dokazování před soudem podle ustanovení § 108 odst. 1 TrŘ stejně jako znalec přibraný orgánem činným v trestním řízení. Vypracoval- li znalec posudek písemně, pak by mělo stačit, aby se při výslechu na něj odvolal a stvrdil jej.[3]

Ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ a § 110a TrŘ, v návaznosti na § 105 a § 106, § 108 odst. 3 TrŘ a § 110 TrŘ jsou obhajobou v praxi poměrně často využívána zejména u nedbalostních trestných činů v dopravě a na staveništích, stejně jako u majetkových, hospodářských a ojediněle i u dalších trestných činů. Obviněný nebo jeho obhájce v praxi předkládá znalecký posudek, který si nechal vypracovat znalcem zapsaným do seznamu znalců nebo zcela výjimečně i znalcem ad hoc.

K VÝSLECHU ZNALCE V PŘÍPRAVNÉM ŘÍZENÍ

V přípravném řízení lze od výslechu znalce upustit, nemá-li policejní orgán ani státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého posudku pochybnosti (§ 18 odst. 3 TrŘ). Pouze jsou-li tu pochybnosti, je třeba znalce vyslechnout a postupem podle § 109 TrŘ odstranit nejasnosti nebo neúplnosti posudku (R 2/1989-II.).

Ve většině případů znalec, který vypracoval pro stranu znalecký posudek v dané věci, ani znalec přibraný policejním orgánem není v přípravném řízení vyslechnut.[4]

Z tohoto přístupu orgánů činných v přípravném řízení plyne, že od výslechu znalce, který zpracoval posudek pro stranu obhajoby, bylo dle § 108 odst. 3 TrŘ upuštěno proto, že policejní orgán ani státní zástupce neměli pochybnosti o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého posudku.

PŘÍSTUP K VÝSLECHU PŘIBRANÉHO ZNALCE

Pokud je v přípravném řízení policejním orgánem přibrán znalec a výsledky přípravného řízení odůvodňují postavení obviněného před soud v procesním postavení obžalovaného, státní zástupce v obžalobě vždy navrhne výslech znalce v hlavním líčení. Soud tohoto znalce předvolá a v tomto procesním postavení jej také vyslechne. Pokud znalce přibere až soud, potom jej také jako znalce vyslechne.

V praxi jsem se nesetkal s tím, že by znalec přibraný orgánem činným v trestním řízení byl vyslechnut jako svědek. Nezaznamenal jsem dosud úvahu soudu o tom, že by znalec mohl v hlavním líčení vypovídat v procesním postavení svědka. V těchto případech dochází k řádnému provedení důkazu navrženého obžalobou v hlavním líčení.

K OBŽALOBĚ STÁTNÍHO ZÁSTUPCE A PŘÍSTUPU SOUDU K ZNALCI, KTERÝ ZPRACOVAL POSUDEK OBHAJOBĚ

Pokud v přípravném řízení předloží znalecký posudek strana obhajoby a státní zástupce podá obžalobu, potom v praxi dochází k několika odlišným přístupům.

1. Státní zástupce v obžalobě navrhne výslech znalce, jehož posudek předložila strana obhajoby, a soud jej jako znalce k hlavnímu líčení předvolá a také vyslechne.

Pokud státní zástupce v obžalobě navrhne výslech znalce v hlavním líčení a soud jej jako znalce předvolá a také vyslechne, dochází k řádnému provedení důkazu v hlavním líčení. V takovém případě je znalec, jehož posudek vyhledala a předložila strana obhajoby, vyslechnut při dokazování před soudem podle ustanovení § 108 odst. 1 TrŘ (stejně jako znalec přibraný orgánem činným v trestním řízení, byl-li přibrán). Mnohdy stačí, že se znalec na písemně zpracovaný posudek odvolá a stvrdí jej. V takových případech je přístup státního zástupce i soudu k posudku znalce přibraného orgánem činným v trestním řízení stejný jako k posudku znalce, který vypracoval znalecký posudek na základě objednávky obhajoby.

Tedy je respektováno ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ, dle něhož za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, tedy i znalecké posudky, bez ohledu na to, kdo je vyhledal, předložil nebo jejich provedení navrhl.

2. Státní zástupce v obžalobě navrhne výslech znalce, jehož posudek předložila strana obhajoby jako svědka, soud jeho návrhu nevyhoví a k hlavnímu líčení předvolá znalce a v tomto procesním postavení jej také vyslechne.

V takových případech je nepochybné, že obžalobu podanou u soudu přezkoumal předseda senátu a podle jejího obsahu a podle obsahu spisu dospěl k názoru, že pro výslech znalce, jehož posudek předložila strana obhajoby, jako svědka není zákonný důvod. Proto znalce, který zpracoval posudek, který si vyžádala a předložila strana obhajoby, vyslechne při dokazování v hlavním líčení před soudem podle ustanovení § 108 odst. 1 TrŘ, tedy postupuje shodně jako v případě, kdy posudek zpracuje znalec přibraný orgánem činným v trestním řízení. Nezřídka se pak znalec na písemně zpracovaný posudek odvolá a stvrdí jej. Také v těchto případech přistupuje soud k posudku předloženém stranou obhajoby stejně jako k posudku přibraného znalce, a to bez ohledu na odlišný názor státního zástupce, který v obžalobě navrhoval, aby byl znalec, který zpracoval posudek pro stranu obhajoby vyslechnut před soudem jako svědek.

3. Státní zástupce v obžalobě navrhne výslech znalce, jehož posudek předložila strana obhajoby jako svědka, soud jeho návrh akceptuje a k hlavnímu líčení předvolá znalce, který zpracoval posudek strany obhajoby, jako svědka a v tomto procesním postavení jej také vyslechne.

Kdykoliv státní zástupce navrhne v obžalobě soudu, aby vyslechl znalce, jehož posudek předložila strana obhajoby jako svědka, tak to činí ve více či méně zřetelně prezentované obavě, že posudek vyžádaný obhajobou je účelový, protože je ve prospěch obviněného. Přitom pomíjí dvě zásadní skutečnosti. Jednak, že znalec by měl v posudku dospět ke stejnému závěru bez ohledu na to, kdo je objednatelem posudku.[5] Dále pomíjí povinnost obhájce uplatňovat v zájmu obviněného pouze to, co je v jeho prospěch [§ 16 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (ZA)]. Proto všechny posudky předložené obhajobou jsou a musejí být ve prospěch obviněných. Povinností obhájce je pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci (§ 41 odst. 1 TrŘ). Tudíž je plně v souladu se zákonem, když obhájce v konkrétní věci předloží pouze posudek, který je ve prospěch obviněného.

Pokud znalecký posudek vyžádaný obhajobou vyzní v neprospěch obviněného, nemůže jej obhájce předložit jako důkaz, protože by obviněnému přitěžoval, příp. by jej usvědčoval. Pokud by obhájce předložil důkaz zjevně usvědčující obviněného, jednal by v rozporu s jeho zájmem a de facto by nahrazoval orgány činné v trestním řízení a byl by nepochybně kárně odpovědný za kárné provinění (§ 32 an. ZA).[6] Advokáti, kteří se věnují obhajobě v trestních věcech, některé posudky objednané od znalců nepředloží ve věci jen proto, že v rozporu s jejich předpokladem znalec dospěl k závěrům v neprospěch obviněného. Tuto skutečnost neberou mnohdy na vědomí policejní orgány, ani státní zástupci (a někdy ani soudy).[7]

V praxi státní zástupce, bez ohledu na důkazy obsažené ve spisech, v obžalobě zásadně nenavrhuje důkazy, které svědčí ve prospěch obžalovaného. Tento přístup opírá o ustanovení § 177 písm. d) TrŘ a § 180 odst. 2, 3 TrŘ, kde není výslovně uvedeno, že při podání a zastupování obžaloby státní zástupce vychází z okolností svědčících jak v neprospěch, tak ve prospěch obviněného. Jedním z důsledků tohoto přístupu je také navrhování výslechu znalce, který podal znalecký posudek na základě žádosti strany obhajoby, a proto neusvědčuje obviněného, jako svědka.

Státní zástupce nemá zákonnou povinnost, aby v obžalobě uvedl argumenty obhajoby a vypořádal se s nimi, a proto v obžalobě vesměs neuvádí obhajobu obviněného, ani stanovisko obviněného k obhajobě, které bylo uplatněno v přípravném řízení. Vzhledem k tomu se obžaloby nevěnují vyvracení důkazů předložených obhajobou,[8] tedy ani vyvracení závěrů posudku znalce, který podal znalecký posudek na základě objednávky strany obhajoby.

Obhájce navrhuje soudu, aby znalec, který podal znalecký posudek na základě žádosti strany obhajoby, byl soudem podle § 106 TrŘ poučen, a poté podle § 108 odst. 1 TrŘ vyslechnut jako znalec. Přitom obhájce uvede, že znalec, který zpracoval posudek vyžádaný a předložený obhajobou, nebyl svědkem dopravní nehody (pracovního úrazu), či jiného skutku a nevnímal svými smysly (zrakem, sluchem, hmatem apod.) skutečnosti, které jsou důležité pro trestní řízení, protože se skutečnostmi, o kterých podal na základě svých odborných znalostí posudek, byl obeznámen teprve v průběhu trestního řízení a za jeho účelem, a proto jej nelze vyslýchat jako svědka. Soud však přesto znalce, který zpracoval posudek, vyslýchá jako svědka podle § 101 odst. 1 TrŘ.

Soudci, autoři publikace „Trestní řízení před soudem prvního stupně,“ k tomu uvádějí: „Základní chybou předsedy senátu, jejíž důsledky se zpravidla vždy projeví v průběhu hlavního líčení nebo později, např. ve stadiu odvolacího řízení, je unáhlené či mechanické nařízení hlavního líčení jen na podkladě obžaloby a v ní uvedených návrhů, tj. bez důkladného prostudování spisu z toho hlediska, jaký podklad ve skutečnosti skýtají výsledky přípravného řízení. Nekritický vztah k obžalobě se předsedovi senátu zpravidla vymstí nebo mu alespoň způsobí nečekané komplikace. Předseda senátu by se nikdy neměl spokojit s tím, co je uvedeno v odůvodnění obžaloby, ani s tím, jaké důkazy v obžalobě navrhl státní zástupce.“[9]

V hlavním líčení se někdy ukazuje, že předseda senátu mechanicky nařídil hlavní líčení jen na podkladě obžaloby a v ní uvedených návrhů státního zástupce, a proto předvolal všechny svědky navržené obžalobou, mezi nimi i znalce. Protože se předseda senátu před nařízením hlavního líčení neseznámil s obsahem spisů, tak nevěděl, že je v nich obsažen také znalecký posudek, který předložila strana obhajoby, a že mezi svědky, které předvolává na návrh státního zástupce, je i znalec, zpracovatel posudku předloženého stranou obhajoby, pro jehož protokolární výslech jako svědka není zákonný důvod.

ZNALEC NEBO SVĚDEK?

V soudní praxi budí pozornost fakt, že znalec, který vypracoval posudek na žádost obhajoby, tedy na základě její objednávky, je někdy vyslýchán jako svědek, jindy jako znalec.[10]

Pro zodpovězení těchto otázek je nutno vyjít z definice svědka a znalce a z ustanovení § 97, § 101 TrŘ, kde je upravena povinnost svědčit a výslech svědka, a z ustanovení § 105 a § 108 odst. 1 TrŘ, kde je upraveno přibrání znalce a jeho výslech.

Podle učebnice trestního práva procesního „znalcem je osoba se speciálními odbornými znalostmi a vědomostmi v určitém oboru (např. v oboru zdravotnictví, psychologie, chemie, stavebnictví, kriminalistiky), která tyto své znalosti a vědomosti využívá k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Jde o osobu rozdílnou od orgánů činných v trestním řízení i procesních stran, které zpravidla takové schopnosti nemají, i kdyby je však měly, bylo by třeba k odstranění odborných otázek znalecký posudek opatřit, neboť je třeba zajistit znaleckou objektivitu, nepodjatost a nestrannost při posouzení příslušné odborné otázky.“[11]

Podle komentáře k trestnímu řádu „znalec je osobou se speciálními odbornými znalostmi, rozdílnou od procesních stran (§ 12 odst. 6) a orgánů činných v trestním řízení (§ 12 odst. 1), která je přibírána za účelem objasnění konkrétní skutečnosti důležité pro trestní řízení, jejíž objasnění takových odborných znalostí vyžaduje (např. v oboru medicíny, písma, stavebnictví, ekonomie, účetnictví, chemie, techniky a technologie). Přestože je znalecký důkaz zvláštním samostatným druhem důkazu, nemá v poměru k ostatním druhům důkazů privilegované postavení. Orgány činné v trestním řízení jím nejsou vázány a hodnotí jej jako každý jiný druh důkazu.[12]

Funkci znalce mohou vykonávat zásadně jen znalci zapsaní do seznamu znalců, ústavy nebo jiná pracoviště, specializovaná na znaleckou činnost, a vědecké ústavy, vysoké školy a vědecké instituce [§ 2 a 21 zákona č. 36/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (ZnalZ)].

Podle učebnice trestního práva procesního „svědek je fyzická osoba předvolaná některým orgánem činným v trestním řízení, aby ve smyslu procesních předpisů uvedla jí známé skutečnosti, které vnímala svými smysly (zrakem, sluchem, hmatem apod.) a které jsou důležité pro trestní řízení. Svědek je nezastupitelný jinou osobou, protože toto jeho postavení je vytvořeno situací, kterou pozoroval či jinak vnímal.

Svědek nabyl znalosti skutečností důležitých pro trestní řízení bez souvislosti s tímto řízením na základě fakticky existující situace. Naproti tomu znalec si opatřil znalost skutečností, o kterých má podávat na základě odborných znalostí posudek, teprve v průběhu trestního řízení a za jeho účelem.“[13]

Podle komentáře k trestnímu řádu „svědkem je fyzická osoba rozdílná od obviněného, která byla vyzvána (předvolána) orgánem činným v trestním řízení, aby jako svědek vypovídala o skutečnostech důležitých pro trestní řízení, jež sama vnímala (poznala, pozorovala) svými smysly, tedy viděla, slyšela atd., anebo která se sama či z podnětu některé ze stran dostavila za tímto účelem k orgánu činnému v trestním řízení.“[14]

Se zřetelem k tomu, že svědek je nenahraditelný, dospěla soudní praxe k závěru, že funkce svědka a znalce je neslučitelná a jestliže někdo je ve věci svědkem, nemůže být přibrán za znalce (R 11/1977). Znalec však je zastupitelný, neboť na rozdíl od svědka si tytéž znalosti může opatřit i jiný znalec a s využitím své odborné kvalifikace může podat znalecký posudek.

„Znalecký posudek je zvláštním, samostatným druhem důkazu (§ 89 odst. 2). Je nutno jej lišit od důkazu výpovědí svědka (§ 97), svědek totiž vypovídá o skutečnostech týkajících se trestné činnosti, o nichž nabyl vědomost mimo trestní řízení a bez souvislosti s ním, kdežto znalec se seznamuje se skutečnostmi týkajícími se trestné činnosti (o nichž má podat s použitím svých odborných znalostí posudek) teprve během trestního řízení.“[15]

Spojení funkce znalce a svědka v jedné osobě není přípustné s ohledem na to, že bezprostřední osobní dojem znalce by mohl negativně ovlivnit hodnocení výsledků řízení, které znalec provádí pro potřebu znaleckého posudku.

VNÍMAL ZNALEC SKUTEČNOSTI DŮLEŽITÉ PRO TRESTNÍ ŘÍZENÍ?

Mohl vnímat svými smysly (zrakem, sluchem, hmatem apod.) skutečnosti důležité pro trestní řízení znalec, který se např. o dopravní nehodě dozvěděl až s časovým odstupem hodin, dnů či týdnů? Jak může být vyslýchán jako svědek znalec, který dopravní nehodě nebyl přítomen, tudíž ji neviděl, ani o ní neměl jiný poznatek než z trestního spisu? Jak může být znalec, který zpracoval posudek pro stranu obhajoby, v hlavním líčení předsedou senátu (samosoudcem) vyslýchán k předmětné nehodě a nezřídka i k obsahu znaleckého posudku, který zpracoval až poté, co se až během trestního řízení ze spisu seznámil se skutečnostmi týkajícími se trestné činnosti, pro niž je stíhán obviněný?

Svědek nabývá znalosti skutečností důležitých pro trestní řízení bez souvislosti s tímto řízením na základě fakticky existující situace. Takovou osobou není znalec, který zpracoval posudek pro stranu obhajoby či jinou stranu, a proto nemůže být protokolárně vyslýchán v hlavním líčení jako svědek. Výslech znalce, který zpracoval posudek pro stranu obhajoby, jako svědka v hlavním líčení považuji za specifickou formou předběžné selekce důkazů soudem podle jeho vlastních kritérií, při preferováním těch důkazů, které potvrzují obžalobou zvolenou skutkovou verzi, a to v důsledku nekritického přejímání názorů prezentovaných v obžalobě.

Je-li znalec, který vypracoval posudek pro stranu obhajoby, vyslýchán jako svědek, potom soud vychází z ustanovení § 101 an. TrŘ o výslechu svědka, který má nárok na svědečné dle § 104 TrŘ. Protože není přibrán jako znalec dle § 105 TrŘ, ani vyslýchán jako znalec, nemá nárok na znalečné dle § 11 odst. 2 TrŘ.

Pokud jde o vlastní svědeckou výpověď, musí být i svědkovi, který zpracoval znalecký posudek pro obhajobu, dána nejprve možnost, aby v monologové části výslechu souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud se dozvěděl o okolnostech, které uvádí. Znalec vyslechnutý jako svědek u soudu vždy uvede, že všechny skutečnosti se dozvěděl z trestního spisu, který prostudoval u soudu, nebo z jeho kopie, kterou obdržel od obhájce obžalovaného. Tím dokladuje soudu, že neexistují zákonné důvody pro jeho protokolární svědecký výslech, nýbrž jen pro výslech znalce.

Důkazem podle trestního řádu je jen výpověď svědka o okolnostech, jež mají být v řízení zjištěny a jež svědek sám vnímal svými smysly. Ze svědecké výpovědi proto mají důkazní význam jen zprávy o těchto skutečnostech, nikoli jejich hodnocení svědkem. (R 18/1996). Je-li znalec vyslýchán jako svědek, nemůže uvést vůbec nic o okolnostech, které vnímal svými smysly, protože dopravní nehodě, či jiné skutečnosti nebyl přítomen, a pokud by na žádost obhajoby nevypracoval znalecký posudek, nevěděl by ani v době konání hlavního líčení, že k předmětnému skutku vůbec došlo.

STEJNÝ REŽIM PRO DŮKAZY OBSTARANÉ STRANAMI

Pokud je znalec, který zpracoval znalecký posudek na žádost (objednávku) strany obhajoby, předvolán k hlavnímu líčení, musí soud vycházet vždy z § 106 věta druhá trestního řádu, kde se uvádí: „Znalec musí být též poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku; to se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě žádosti některé strany podle § 89 odst. 2.“

„Novela trestního řádu z roku 1993 (zák. č. 292/1993 Sb.) v souladu se zásadou, že strany mají právo obstarávat důkazy, pro jejichž provedení a hodnocení platí stejný režim jako pro důkazy opatřené orgány činnými v trestním řízení (§ 89 odst. 2), stanovila, že i znalec, který podává znalecký posudek na základě žádosti některé ze stran, musí být poučen o významu znaleckého posudku a o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku, stejně jako musí být upozorněn na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které mu jinak brání, aby byl ve věci činný jako znalec. Toto poučení přichází v úvahu jen při výslechu znalce, který podal znalecký posudek na základě žádosti některé ze stran, v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.“[16]

„Ve smyslu zákonem č. 292/1993 Sb. novelizovaných ustanovení § 89 odst. 2 a § 106 věta za středníkem i. f. může nyní předložit i některá ze stran (§ 12 odst. 6) znalecký posudek, s nímž je třeba, při splnění podmínek § 110a, nakládat jako se znaleckým posudkem. Jestliže je pak znalec, který takový znalecký posudek na žádost některé ze stran zpracoval, předvoláván k výslechu v přípravném řízení nebo v hlavním líčení, nemusí být před výslechem formálně přibírán podle § 105 odst. 1, avšak vždy je třeba jej poučit podle § 106 TrŘ (R 3/1996).“[17]

Z citovaných ustanovení trestního řádu a komentáře k nim je nepochybné, že pro výslech znalce, který zpracoval znalecký posudek splňující podmínky § 110a TrŘ jako svědka, neexistuje zákonný podklad. Je-li znalec, který zpracoval znalecký posudek na žádost strany obhajoby (nebo jiné strany) předvoláván k výslechu, musí být před výslechem poučen podle § 106 TrŘ jako znalec, nikoliv jako svědek. Proto znalec, který zpracoval znalecký posudek předložený obhajobou, má být vždy vyslýchán jako znalec, nikoliv jako svědek.

Znalecký posudek předložený stranou musí obsahovat

a) všechny formální a obsahové náležitosti znaleckého posudku a

b) doložku znalce, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku (§ 175 TrZ ). Tato doložka tvoří fakticky součást poučení znalce podle § 106 věty druhé TrŘ.

Jsou-li tyto podmínky splněny, nakládá se s posudkem stejně, jako kdyby šlo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení.

Podle § 210 odst. 5 TrŘ místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106, nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Ustanovení odstavce 1 věty druhé a třetí tu platí obdobně.

NEAKCEPTOVÁNÍ DŮKAZNÍHO NÁVRHU OBVINĚNÉHO

Pokud strana obhajoby předloží znalecký posudek, který si objednala, navrhne výslech znalce před soudem a soud předvolá znalce, který zpracoval posudek, jako svědka, jedná se o neakceptování důkazního návrhu obviněného. Otázkou je, zda pro takový přístup má soud zákonný podklad.

Podle nálezu Ústavního soudu ÚS 26/2004-n. neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle kterého určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. (Nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01, Sb. nál. a usn. ÚS, sv. 32, uveřejněn pod č. 26.)

K třem argumentům, vzhledem k nimž může soud neakceptovat důkazní návrh obviněného, v souvislosti s výslechem znalce, který zpracoval posudek pro stranu obhajoby, uvádím.

K prvnímu argumentu, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Pokud se soud rozhodne nevyslechnout znalce, který zpracoval znalecký posudek pro stranu obhajoby, nikdy to neodůvodňuje tím, že navrhovaný důkaz nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Je to nepochybně proto, že obhájce nemá důvod předložit posudek, který nemá relevantní souvislost s předmětem řízení.

K druhému argumentu, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, tedy ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. V praxi jsem se dosud nesetkal s tím, aby soud uvedl, že znalecký posudek nemá potřebnou vypovídací schopnost.

K třetímu argumentu, jimž je nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle kterého určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno, uvádím podrobnější názor.

Podle judikátu R 3/1996 zásada uvedená v ustanovení § 89 odst. 2 věta druhá TrŘ nevylučuje, aby znalecký posudek, který nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložil jej v hlavním líčení obhájce obžalovaného, soud po prostudování odmítl jako nadbytečný a rozhodl, že jej neprovede (§ 216 odst. 1 TrŘ ). Nadbytečnost provedení takového důkazu v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání nemůže však záležet jen ve skutečnosti, že ve věci byl k posouzení otázek, pro jejichž objasnění je třeba odborných znalostí, orgány činnými v trestním řízení znalecký posudek již opatřen.

Soudy vzhledem k nálezu Ústavního soudu ÚS 26/2004-n i judikátu R 3/1996 vědí, že zdůvodnění nadbytečnosti znaleckého posudku vyžádaného stranou obhajoby je velmi nesnadné. Proto vesměs nedospívají k odmítnutí znaleckého posudku jako nadbytečného a místo toho se rozhodují pro výslech znalce, zpracovatele posudku předloženého obhajobou jako svědka. Činí tak přesto, že pro protokolární výslech svědka nejsou u znalce zákonné předpoklady, protože zpracovatel znaleckého posudku nenabyl poznatky na základě vlastního pozorování skutečností důležitých pro trestní řízení.

Vyslýchá-li soud znalce, který zpracoval posudek vyžádaný stranou obhajoby, jako svědka, potom dochází také k znevýhodnění obhajoby, neboť se k tomuto posudku přistupuje jinak, než se v soudní praxi přistupuje k posudkům znalců přibraných orgány činnými v trestním řízení. Takto dává soud obviněnému de facto najevo, že i po splnění všech zákonných podmínek uvedených v § 110a TrŘ nemá u něj znalecký posudek vyžádaný a předložený obhajobou procesně stejnou váhu jako posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení.

Má-li obhajoba k dispozici posudek, který objednala u znalce, splňující zákonné podmínky, pak musí navrhnout soudu, aby provedl výslech znalce, který zpracoval posudek pro stranu obhajoby a soud provést výslech tohoto znalce po poučení podle § 106 TrŘ.

Pokud

1. nejde o důkaz, nemající relevantní souvislost s předmětem řízení,

2. nejde o důkaz, který nemůže ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost,

3. nejde ani o nadbytečný důkaz v této věci a některé soudy návrh na výslech takového znalce neakceptují, a vyslechnou jej jako svědka, postupují v rozporu se zákonem.

DVA ZNALECKÉ POSUDKY A VÝSLECH DVOU ZNALCŮ

Je-li v konkrétní trestní věci posudek znalce přibraného orgánem činným v trestním řízení, potvrzující stanovisko obžaloby, nejednou předloží obhajoba posudek jiného znalce, který dospívá k odlišnému závěru, tedy ve prospěch obžalovaného. Obdobně v případech, kdy strana obhajoby předloží znalecký posudek a následně přibere znalce policejní orgán, nebo soud. V těchto případech, kdy jsou ve spisu dva posudky s odlišnými závěry, jsou oba znalci vždy vyslechnuti před soudem v procesním postavení znalce.

Dosud jsem v případech, kdy jsou ve věci dva posudky, předložené stranou obhajoby i stranou obžaloby, ještě nezaznamenal, že by znalec, který vypracoval posudek předložený obhajobou, byl vyslechnut jako svědek. Usuzuji, že je to proto, že v takových případech by nebyl soud s to zdůvodnit, proč znalce, který zpracoval posudek pro stranu obžaloby, vyslechl jako znalce a druhého znalce, jehož posudek předložila obhajoba, jako svědka. Jakákoliv argumentace by pak byla zjevně v rozporu s ustanoveními § 89 odst. 2 a § 106 TrŘ, dle nichž může znalecký posudek předložit i některá ze stran a potom je s ním třeba, při splnění podmínek § 110a TrŘ, nakládat jako se znaleckým posudkem.

V praxi se vyskytují i případy, kdy v určité trestní věci jsou předloženy stranami dva diametrálně odlišné posudky. Nejčastěji strana poškozeného předloží znalecký posudek, který plně podporuje obžalobu (nezřídka prokazuje vyšší škodu, než je uvedena v obžalobě), a poté předloží obhajoba posudek jiného znalce, který dospívá k odlišným závěrům, tzn. ve prospěch obžalovaného. Potom státní zástupce vždy navrhuje v obžalobě výslech obou znalců a před soudem jsou oba znalci po poučení dle § 106 TrŘ vyslechnuti.

Dodávám ještě, že pokud v praxi v přípravném řízení předloží znalecký posudek pouze strana poškozeného, státní zástupce vždy navrhuje v obžalobě výslech zpracovatele posudku jako znalce, nikoliv výslech svědka. Je to zřejmě proto, že posudek předložený stranou poškozeného je vždy v neprospěch obviněného, tudíž na rozdíl od posudku předloženého obhajobou může podporovat obžalobu, a také ji v praxi podporuje, případně vytváří možnost přísnější kvalifikace skutku, mnohdy vzhledem k výrazně vyšší vypočtené výši škody způsobené obviněným.

KDY DOCHÁZÍ K VÝSLECHU ZNALCE JAKO SVĚDKA

Považuji za nutné zdůraznit, že mnohé orgány činné v trestním řízení posudek předložený obhajobou po prostudování akceptují a v souladu s ním rozhodnou ve prospěch obviněného, nejčastěji překvalifikují skutek, podmíněně zastaví trestní stíhání nebo rozhodnou o zastavení trestního stíhání, nebo v hlavním líčení rozhodne soud o zproštění obžaloby apod.

Některé orgány činné v trestním řízení však mají v praxi k posudku předloženému obhajobou jiný přístup. Když v průběhu vyšetřování obhájce předloží znalecký posudek ve prospěch obviněného, policejní orgán zpravidla již po nahlédnutí do posudku konstatuje, že přibere znalce, a to ve zřejmé snaze o vyvrácení závěrů posudku předloženého obhajobou. Po uplynutí několika měsíců, aniž by přibral znalce, či provedl jiné úkony, policejní orgán skončí vyšetřování, a navrhne podání obžaloby. Státní zástupce pak obžalobu podá a navrhne výslech znalce jako svědka. V těchto případech (kdy znalce zpravidla nepřibere ani soud), dochází v hlavním líčení před některými soudy k výslechu znalce, který zpracoval posudek pro obhajobu obviněného, v procesním postavení svědka.

Proč však policejní orgán znalce nepřibere? Z jakého důvodu se vyšetřování prodlouží o několik měsíců? Mnohé skutečnosti více či méně zřetelně nasvědčují tomu, že policejní orgán chtěl přibrat znalce, avšak jím oslovení znalci již po nahlédnutí do posudku obhajoby (a možná i spisu) konstatují, že by museli dospět v posudku ke stejnému závěru jako znalec, který zpracoval posudek pro stranu obhajoby.[18]

Po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. jsou zejména policejní orgány (avšak i státní zástupci a předsedové senátu) nuceni omezovat přibírání znalců v případech, kdy postačuje odborné vyjádření (§ 105 odst. 1 TrŘ), a to nejen kvůli nepříliš značné složitosti posuzované otázky, nýbrž také z finančních důvodů. Za odborná vyjádření jsou vypláceny nesrovnatelně nižší částky než za znalecké posudky. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2001 měl být k posouzení odborných otázek vyžádán zásadně znalecký posudek a jen výjimečně bylo možné spokojit se s odborným vyjádřením. Zákonem č. 265/2001 Sb. byl tento princip obrácen a postupuje se tak, že znalecký posudek se vyžádá teprve tehdy, jestliže se nelze spokojit s odborným vyjádřením. Přitom je možné, aby takové odborné vyjádření podala i osoba, která je jinak podle zvláštního zákona činná jako znalec.[19]

Ve věci, v níž strana obhajoby předloží znalecký posudek ve prospěch obviněného, si policejní orgán (nebo státní zástupce) vesměs netroufne přibrat znalce bez toho, že by znal jeho předběžný a neoficiální názor, z něhož by mohl dovodit, k jakým závěrům může dospět v posudku. Policejní orgán nechce riskovat, že by přibraný znalec v posudku došel ke stejným či obdobným závěrům jako znalec, jehož posudek předložila obhajoba. Významné je i to, že o přibrání znalce musel být vyrozuměn obviněný (§ 105 odst. 1 věta třetí TrŘ) a posudek přibraného znalce by musela obdržet i obhajoba.

Vzhledem k tomu policejní orgán, který chce podat návrh na podání obžaloby, neoficiálně oslovuje znalce, aby se předem ubezpečil, že jeho posudek podpoří obvinění a posléze obžalobu. [20] Tento postup není upraven v trestním řádu, avšak není ani výslovně zakázán, a proto je v praxi zejména ve snaze snižovat náklady na znalecké posudky z finančních důvodů tolerován, aby se předcházelo hrazení znaleckých posudků přispívajících obhajobě obviněného. Tak je tomu bez ohledu na to, že policejní orgán má obstarávat důkazy ve prospěch i v neprospěch obviněného, a proto by měl přibírat znalce bez ohledu na to, zda svými závěry podpoří obvinění a následně obžalobu.

BEZ POSUDKU OBHAJOBY

Některé orgány činné v trestním řízení se netají názorem, že znalec vypracuje na základě objednávky obhajoby kdykoliv posudek se závěrem, který je příznivý pro obviněného. Tato představa je v rozporu se skutečností. V řadě trestních věci je posudek znalce přibraného zejména policejním orgánem v průběhu přípravného řízení, avšak obhajobě se nezdaří obstarat znalecký posudek, mnohdy ani souhlas s jeho vypracováním. Někdy znalec odmítne zpracování posudku bez zdůvodnění, či s odkazem na své přetížení. Další znalci prostudují podklady předložené obhajobou a konstatují, že pokud zpracují posudek, tak jejich závěry budou shodné, či obdobné jako závěry přibraného znalce. V takových případech netrvá obhájce na zpracování posudku osloveného znalce, protože by jeho posudek přitěžující či usvědčující obviněného nemohl předložit. Pokud znalec na základě objednávky posudek nepříznivý pro obviněného vypracuje, potom jej obhájce nesmí předložit (jak jsem již uvedl výše), protože nemůže přitěžovat obviněnému.[21]

Obhájci se setkávají někdy i s tím, že znalec, u kterého objednají vypracování posudku, odmítne vypracovat posudek se závěrem příznivým pro obviněného, protože nechce ze subjektivních důvodů vyjádřit v posudku jiný názor, než znalec přibraný policejním orgánem. Přitom ústně sdělí obhájci, že posudek obsažený ve spise účelově podporuje obžalobu a nelze s jeho závěry souhlasit.

Názor o účelovosti posudků vyžádaných a předložených obhajobou, který dlouhodobě převládá u orgánů činných v trestním řízení, je nutno jednoznačně odmítnout. Obhájce je povinen důsledně využívat zákonné prostředky a v jejich rámci důsledně uplatňovat v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (§ 16 odst. 2 ZA). Dokonce v případě, že by obviněný dával obhájci pokyn, aby předložil posudek, který není v jeho prospěch, byl by obhájce povinen obviněného poučit o nesprávnosti takového kroku a takovýmto jeho pokynem by nebyl vázán (§ 16 odst. 1 ZA).[22]

ZÁVĚR

V praxi jsou spory o to, zda znalec má být v hlavním líčení vyslechnut jako znalec nebo jako svědek, pouze v případech, kdy znalec vypracuje posudek na žádost obhajoby. Pokud je znalec přibrán kterýmkoliv orgánem činným v trestním řízení, tyto spory nejsou a zpracovatel posudku je vždy vyslýchán jako znalec. Pokud jsou znalci, jejichž posudek objednala obhajoba, u některých soudů vyslýcháni pouze jako svědkové a u jiných soudů jako znalci, dokladuje to nejednotnost přístupu soudů k znalcům, jejichž posudky předložila obhajoba. Přitom znalci často přibíraní policejními orgány nejsou předmětem pozornosti soudů.

Svědek nabývá znalosti skutečností důležitých pro trestní řízení bez souvislosti s tímto řízením na základě fakticky existující situace. Takovou osobou není znalec, který zpracoval posudek pro stranu obhajoby, či jinou stranu, a proto nemůže být protokolárně vyslýchán v hlavním líčení jako svědek. Výslech znalce, který zpracoval posudek pro stranu obhajoby, jako svědka v hlavním líčení považuji za specifickou formou předběžné selekce důkazů soudem podle jeho vlastních kritérií, při preferováním těch důkazů, které potvrzují obžalobou zvolenou skutkovou verzi, a to v důsledku nekritického přejímání názorů prezentovaných v obžalobě.

Důkazem podle trestního řádu je jen výpověď svědka o okolnostech, jež mají být v řízení zjištěny a jež svědek sám vnímal svými smysly. Je-li znalec vyslýchán jako svědek, nemůže uvést vůbec nic o okolnostech, které vnímal svými smysly, protože dopravní nehodě či jiné skutečnosti nebyl přítomen, a pokud by na žádost obhajoby nevypracoval znalecký posudek, nevěděl by ani v době konání hlavního líčení, že k předmětnému skutku vůbec došlo.

Dospívám k závěru, že pro výslech znalce, který zpracoval znalecký posudek splňující podmínky § 110a TrŘ, jako svědka neexistuje zákonný podklad. Je-li znalec, který zpracoval znalecký posudek na žádost strany obhajoby (nebo jiné strany) předvoláván k výslechu, musí být před výslechem poučen podle § 106 TrŘ jako znalec a v tomto procesním postavení také vyslechnut.

                Autor je vysokoškolským pedagogem a advokátem v Brně.   

[1] Toto znění je v trestním řádu po jeho novelizaci provedené zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002.

[2] Vantuch, P.: K možnostem obhajoby před navržením výslechu svědka v trestním řízení, Právní rozhledy č. 4/1998, str. 171.

[3] Pokud obhajoba objednává od znalce posudek, je posudek vždy vypracován písemně, tudíž možnost nadiktování posudku znalce při výslechu do protokolu není obhajobou vůbec využívána. Je otázkou, jak by soud reagoval v případě, pokud by znalec pro obhajobu nevypracoval znalecký posudek písemně a v souladu s § 108 odst. 1 věta druhá TrŘ by chtěl nadiktovat při výslechu v hlavním líčení posudek do protokolu.

[4] Výslech znalce, ať již přibraného policejním orgánem, nebo opatřeného stranou, je v přípravném řízení zcela výjimečný. V praxi jsem se s ním setkal pouze u znalce, který nebyl zapsán v seznamu znalců, tudíž neměl zkušenosti se znaleckou činností a v konkrétní věci byl přibrán ad hoc.

[5] Důvodová zpráva k novele § 89 odst. 2 trestního řádu provedené zákonem č. 292/1993 Sb.

[6] Je třeba odmítnout názor, že „kouzlem nechtěného znalci navržení obhajobou zpravidla snášejí argumenty použitelné v její prospěch.“ Srov. Koukal, J.: Justiční zkouška v kauze lžiposudku, Právo, 15. 2. 2012, str. 6.

[7] Zcela jiná je situace orgánu činného v trestním řízení, který musí zařadit jako důkaz i posudek přibraného znalce, který vypracoval posudek ve prospěch obhajoby, v rozporu s očekáváním, že posudek bude důkazem proti obviněnému. Pokud by tak neučinil, zatajoval by důkazy ve věci.

[8] Vantuch, P.: Odůvodnění obžaloby bez argumentů obhajoby a rovnost stran, Bulletin advokacie č. 4/2009, str. 20.

[9] Šámal, P.; Hrachovec, P.; Sovák, Z.; Púry, F.: Trestní řízení před soudem prvního stupně, C. H. Beck, Praha 1996, str. 103.

[10] V konkrétní věci znalec před soudem uvedl, že pokud zpracuje posudek pro obhajobu, nikdy neví, zda bude před soudem vyslýchán jako svědek, nebo jako znalec.

[11] Musil, J.; Kratochvíl, V.; Šámal, P.: a kol.: Trestní právo procesní, 3. přepracované a doplněné vydání, C. H. Beck, Praha 2007, str. 443.

[12] Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář, II. díl, 6. vydání, C. H. Beck, Praha 2008, str. 946.

[13] Musil, J.; Kratochvíl, V.; Šámal, P.: a kol.: Trestní právo procesní, 3. přepracované a doplněné vydání, C. H. Beck, Praha 2007, str. 428 a 429.

[14] Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář, II. díl, 6. vydání, C. H. Beck, Praha 2008, str. 848.

[15] Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář, II. díl, 6. vydání, C. H. Beck, Praha 2008, str. 947.

[16] Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář, II. díl, 6. vydání, C. H. Beck, Praha 2008, str. 892.

[17] Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář, II. díl, 6. vydání, C. H. Beck, Praha 2008, str. 947.

[18] Pro tvrzení, že policejní orgán chtěl přibrat znalce, nelze vesměs nalézt ve spisu žádný doklad. Z ústního vyjádření policejního orgánu před obviněným a obhájcem je však tento úmysl o přibrání znalce zcela jednoznačný.

[19] Důvodová zpráva k zákonu č. 265/2011 Sb. (body 101 až 103, k § 105 až 107 TrŘ).

[20] Mnohé orgány činné v trestním řízení se ve věcech z konkrétního oboru a odvětví obrací v rámci své působnosti na omezený okruh osvědčených znalců, kteří jsou přibíráni k vypracování většiny posudků.

[21] Někteří znalci z vlastního popudu sdělují obhájci, který u nich objednává posudek, že posudek pro obhajobu nevypracují, pokud by měl být nepříznivý pro obviněného. Jiní znalci naopak vypracují posudek pro stranu obhajoby bez ohledu na to, zda jsou jeho závěry ve prospěch obhajoby či ve prospěch obžaloby, i když v případě přibrání orgánem činným v trestním řízení vždy podpoří obžalobu.

[22] Obhájci v praxi zaznamenávají případy, které někdy vzbuzují obavu, že posudky byly účelově vyžádané orgány činnými v trestním řízení, zejména pak policejními orgány, řadu let opakovaně přibírajícími pouze některé znalce, kteří bezvýjimečně podporují obžalobu.