Michaela Zuklínová: Právní jednání podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - Komentář, srovnání se zahraničím a vybraná platná judikatura

Komentované texty právních předpi­sů dnes při studiu práva, jeho výkladu a aplikaci považuje každý za neodmys­litelnou a samozřejmou pomůcku. Ne­jenže komentáře umožňují detailní po­znání právní úpravy, ale zejména nutí zvídavého čtenáře ke kritickému myšle­ní, jak pokud jde o právní úpravu samot­nou, tak pokud jde o názory autorů, kte­ré mu v rámci komentářů předkládají.

V souvislosti s rekodifikací soukromé­ho práva bylo možné pozorovat, že širo­ká právnická veřejnost, a to tím inten­zivněji, čím víc se přibližovalo datum nabytí účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „OZ 2012“), žá­dala komentářové zpracování tohoto jis­tě monumentálního legislativního díla. Fundované zpracování tak rozsáhlého právního předpisu komentářovou for­mou ovšem vyžaduje značný čas, a to i při mnohačlenném autorském kolekti­vu. Zájmu právnické veřejnosti na straně jedné i náročnosti takové práce na stra­ně druhé si nepochybně byla vědoma civilistka právnické fakulty UK Michaela Zuklínová (úř. jménem Hendrychová). Jako spoluautorka textu zákona i jeho důvodové zprávy si zároveň byla vědo­ma toho, že i přes průběžné aktualizová­ní důvodové zprávy nebylo možno do ní ani zdaleka pojmout vše, čeho by bylo za­potřebí. To ji přivedlo k rozhodnutí zpra­covat komentářovou formou alespoň vy­brané - zásadní - části nového kodexu.

A tak se již v říjnu roku 2013 na pul­tech právnických knihkupectví objevila svým šedým vzhledem vcelku nenápad­ná, ale o to zásadnější svým obsahem, autorčina publikace nazvaná „Právní jednání podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - Komentář, srovnání se zahraničím a vybraná platná judikatura“.

Čtenář, který sledoval vědecké práce autorky alespoň v poslední dekádě, si ne mohl nevšimnout jejího sílícího a stále intenzivnějšího zájmu o klasickou teorii soukromého práva, kterou zvykla doplňo­vat četnými historickými a filozofickými přesahy. Očekává-li pak takto znalý čte­nář, že předkládaný komentář k ustano­vením OZ 2012 o právních jednáních bu­de v této autorčině linii pokračovat, pak rozhodně nebude zklamán, ba naopak, bude uspokojen měrou vrchovatou. V tom lze dle názoru recenzenta spatřovat jed­nu z hlavních předností celé práce. Au­torka totiž nepodává (pouhý) izolovaný pozitivistický pohled na jednotlivá usta­novení. Celé dílo je vzájemně propojeno několika podrobnějšími vhledy a rozbory, namnoze u nás novými či relativně no­vými (ať už jde o úvodní stať o právním jednání obecně, či o pojednání o zdán- livosti právního jednání atd.). Z hledis­ka podrobnosti výkladu je rovněž nutno upozornit na důkladné zpracování institu­tu relativní neúčinnosti (str. 162 a násl.).

Vedle přesahů historických (nikoliv bezúčelně někdy až k římskému právu, srov. na str. 164) či filozofických (str. 11 a násl., str. 51 a násl.) je dílo prodchnuto komparativními exkurzy do zahraničních úprav. Předně jde o pohledy do němec­kého BGB, francouzského Code civil či nizozemského BWB (srov. na str. 43, 54, 69, 76 atd.).

Autorka ovšem k textu kodexu nepři­stupuje nekriticky. Zaměřuje se na ně­která problematická ustanovení kodexu (např. na str. 58 a násl. k otázce mož­nosti tzv. konvalidace neurčitých a ne­srozumitelných právních jednání, či na str. 137 a násl. ke zhojení nedostatku formy, na str. 154 a násl. k návratu k zá­sadě „etsi coactus tamen volutí“) a vyslo­vuje k právní úpravě vlastní názory. V té souvislosti připojuje i hodnocení někte­rých stanovisek recentní právní teorie (např. na str. 134 k dodatečnému schvá­lení jednání částečně svéprávného člo­věka). S nárůstem publikací k OZ 2012, včetně těch komentářových, bude nepo­chybně zajímavé porovnat tyto kriticky pojaté pasáže s názory dalších autorů.

Neodmyslitelnou součástí každého ko­mentáře je také přehled významné litera­tury a judikatury k danému institutu. Sa­mozřejmě je tomu tak i v předkládaném díle. Autorka klade důraz na to, aby čtená­ře seznámila s literaturou a judikaturou, která, ač vznikla za účinnosti občanské­ho zákoníku z roku 1964, je použitelná i nadále, po nabytí účinnosti OZ 2012.

Z uvedeného plyne, že autorka v ko­mentáři spojuje přístupy zaměřené práv­ně teoreticky s přístupy ryze praktický­mi. Navíc se jí podařilo oba přístupy vzájemně vyvážit tak, aby čtenářova ori­entace ve všech složkách komentáře by­la pokud možno co nejsnadnější. K to­mu je třeba zmínit také zdařilé grafické zpracování sazby, které čtenáři napo­máhá v orientaci napříč celým textem.

Takto zpracovaný komentář lze tudíž právem považovat za informativní i in­spirativní dílo pro široký okruh čtená­řů, jak teoretiků, tak praktiků, ať už jde o exekutivu, legislativu či justici.

Můžete koupit Z d e.

JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D., katedra občanského práva Právnické fakulty UK v Praze