Michael J. Sandel: What Money Can’t Buy. The Moral Limits of Markets

V současném období hospodářské krize a nestability usiluje řada autorů o pojmenování příčin těchto jevů a hledání nástrojů, které by konečně nastartovaly ekonomický růst. Harvardský profesor Michael J. Sandel, který je znám mimo jiné tím, že ve svých pracích obhajuje morální hodnoty proti čistě ekonomickým kalkulacím, přichází ve své nejnovější knize se zdánlivě jednoduchým receptem na řešení tohoto problému. Společnost podle něj musí zvážit, které hodnoty nebudou podléhat tržním mechanismům, jinými slovy musí nastavit morální limity tržní regulaci.

Jednou ze základních tezí knihy M. Sandela je popis proměny naší společnosti ze společnosti s tržní ekonomikou (market economy) v tržní společnost (market society). Důvodem je pronikání tržních mechanismů do sfér, kde se tradičně vůbec nevyskytovaly (např. najímání soukromých společností k plnění funkcí armády nebo pronájem vlastního auta, domu či dokonce těla za účelem umístění reklamy). Recenzovaná monografie je pak promyšleným souborem více či méně kontroverzních příkladů, na nichž autor demonstruje výhody a nevýhody stále častěji se prosazující tržní regulace.

První kapitola shrnuje problematiku trhů s přednostními právy. Po úvodních příkladech placení zvláštních poplatků za prioritní odbavování na letišti či prioritní přístup do zábavního parku se autor dostává k morálně složitějším otázkám přednostních sjednání schůzek u lékaře či překupnictví vstupenek na kulturní akce. Všem těmto příkladům je společné to, že z čistě ekonomického hlediska dochází v současné době k neefektivní distribuci některých statků, neboť rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou nalézají až tržní mechanismy prostřednictvím dodatečných poplatků či růstu ceny. Proti tomuto pohledu však autor staví tezi, že ne všechny statky by měly být distribuovány na základě tržních principů. V některých případech probíhá toto přerozdělování na základě principu priority (typicky přístup na kulturní akce), kde není zájem na takovém zvýšení ceny, aby byl přístup na tuto akci omezen pouze pro lidi s vysokými příjmy. Tržním principům by měly odolávat i veřejné služby, typicky zdravotnictví, kde by se péče mělo dostat primárně nejpotřebnějším, nikoliv těm, kdo zaplatí vyšší cenu za vyšetření či léčbu.

Dalším samostatným tématem je problematika ekonomických incentiv. Příklad americké nadace, která nabízí finanční platby drogově závislým matkám, aby podstoupily sterilizaci, vybízí k otázkám, zda je možné poskytovat finanční náhradu za zbavení se možnosti porodit potomka. I když odhlédneme od problému svobody vůle takto nabízené pobídky pro drogově závislé, zůstává sporné, zda lze takovýmto způsobem nakládat s hodnotou lidského života. Ze stejného úhlu pohledu lze sledovat i méně kontroverzní otázku finančních bonusů za dobré známky, které jsou poskytovány jinou americkou nadací žákům základních škol z problémových lokalit na předměstích. Na jedné straně lze vyzdvihnout fakt, že pobídky vedou k lepším výsledkům ve vzdělání žáků, a tím k potenciálnímu zlepšení jejich sociální situace v dospělosti. Na druhou stranu klade autor námitku samotné hodnoty vzdělání, která je tímto redukována na prostředek k peněžnímu zisku. Stejně odmítavý přístup pak autor zaujímá mimo jiné i k problematice finančních bonusů zaměstnancům za péči o jejich zdraví. Kromě požadavku na neredukovatelnost hodnoty zdraví na peníze klade autor rovněž otázku diskriminace osob, které mají genetické předpoklady k tomu být více nemocné.

Zejména poslední příklady v oblasti ekonomických pobídek však vybízejí k hledání míry mezi oběma přístupy: tržním na straně jedné a hodnotovým, vylučujícím tržní regulaci na straně druhé. Stejně jako jsou ekonomicky (daňově) zvýhodněny ekologické zdroje energie či znevýhodněno kouření a pití alkoholu prostřednictvím spotřební daně, může být legitimní zvýhodňovat zdravý životní styl člověka a naopak znevýhodňovat nezdravý životní styl (viz např. v zahraničí již zavedenou tzv. hranolkovou daní na nezdravé potraviny). Zdá se však, že autor si tento problém uvědomuje, když v závěru kapitoly neodsuzuje paušálně veškeré ekonomické pobídky. Problém s nimi tedy spočívá v nalezení jisté míry, zda podporovaná činnost neznamená zároveň větší morální problém. Ekonomické pobídky by totiž neměly vést k příliš paternalistickému postavení státu, osobujícímu si právo určovat „správný“ život občanům.

V následující části se autor věnuje otázce vlivu ekonomických pobídek na chování lidí. Ze shromážděných studií dokazuje, že v některých případech mohou být ekonomické pobídky na škodu, zejména pokud jde o pobídky k jednání, které má samo o sobě značný morální rozměr. Podle autora existují dva základní protiargumenty související s tržní regulací: první označuje za argument korumpováním hodnot, druhý za argument nerovnosti.

V prvém případě jde o to, že poskytováním plateb za aktivity spojené s pozitivním morálním hodnocením (např. darování krve) měníme motivaci lidí k těmto aktivitám (z čistě morální na ekonomickou). Důsledkem toho může dojít k paradoxní situaci, že lidé nebudou ochotni vykonávat určité činnosti za odměnu, zatímco tutéž aktivitu zdarma by rádi vykonali – důvodem je právě ztráta morální hodnoty tohoto jednání v důsledku toho, že je za něj poskytována odměna. Pojem „korupce“ je tedy M. Sandelem chápán velmi široce jako ztráta vnitřní pozitivní hodnoty spojené s určitou věcí nebo činností.

V případě České republiky lze poukázat na podobný příklad u tzv. povodňové daně, státem proklamované a organizované dobročinné činnosti, která se projevila výlučně jako zvýšená daň z příjmu, přičemž příjmy státního rozpočtu prokazatelně nesměřovaly na žádný konkrétní projekt spojovaný s protipovodňovou ochranou. Lze soudit, že základní problém této povinné státem organizované dobročinnosti je absence hodnoty solidarity spojované s dobrovolným poskytnutím daru.

Druhý z problémů, otázka diskriminace, souvisí s např. s otázkou odlišení nákladů a sankcí. Majitelé rychlých sportovních vozidel jsou často srozuměni s uložením pokut za překročení rychlosti a považují tuto pokutu spíše za náklad za požitek z rychlé jízdy, který je ve srovnání s cenou a náklady na provoz takovýchto aut navíc relativně nízký. Zde M. Sandel připomíná finskou praxi ukládání pokut za dopravní přestupky, jejíž výše závisí na hodnotě majetku pachatele. Problém rovnosti v jiné podobě je rovněž vnímán v případě finančních plateb za veřejné služby, jako např. školství či zdravotnictví.

Předposlední kapitola ukazuje, jak začaly finanční trhy pracovat s produktem životního pojištění, jehož hlavní smyslem bylo původně zabezpečit příbuzné pro případ smrti člena domácnosti. V současné době se tyto pojistky staly předmětem obchodu, který umožňuje jejich majitelům získat peníze např. na léčbu své choroby. Obchodníci tak v zásadě investují do brzké smrti majitelů těchto pojistek, neboť každý další rok, který tito lidé dožijí, jim zkracuje zisk z výhodně odkoupené životní pojistky. Morální problematičnost této „sázky na rychlou smrt“ nemocné osoby je více než zřejmý.

Na závěr popisuje autor všeobecné rozšiřování reklamy do sportu, veřejných služeb nebo do soukromého života v podobě např. reklamy umístěné na soukromém vozidle anebo dokonce vytetované na těle. V současné době pronikla reklama do audiovizuálních děl, či dokonce do beletrie (tzv. product placement). V USA se lze s reklamou setkat například i ve školách či ve věznicích. Přestože samotná existence reklamy není dle autora na škodu, podobně jako v předchozích případech by měla probíhat diskuse o tom, zda by soukromé společnosti měly sponzorovat vydávání učebnic pro děti, anebo nakoupit auta pro městskou policii, přirozeně označená reklamou. Pokud totiž neproběhne žádná diskuse o tom, zda by taková činnost byla akceptovatelná či škodlivá, bude naše společnost podléhat jediné regulaci, tržní.

Celá kniha představuje čtivou a k dalším úvahám vybízející mozaiku situací, představujících konflikt mezi morálkou a efektivitou. Autor se vyhýbá jednoznačným řešením, rovněž volba případových studií je taková, aby zahrnovaly příklady, u nichž je tržní regulace bez větších problémů akceptovatelná (prioritní odbavování na letištích, rozšíření reklamy ve sportu), i případy, kdy tržní regulace může představovat značný morální problém (v USA zrealizovaná aukce na pojmenování nenarozeného dítěte po nadnárodní společnosti, která by mu byla ochotna zaplatit v budoucnu vzdělání, nebo situace, kdy Indiáni v severní Americe prodávají jim garantované právo lovit ohrožené druhy zvířat turistům ze západního světa).

Nelze než souhlasit s M. Sandelem v tom, že problémy spojené s tržní regulací nemají jednoznačné řešení. Samotné vnímání toho, co lze považovat za neakceptovatelnou nerovnost anebo morální korupci určitého statku se mezi jednotlivci bude značně lišit. O to více je však důležitá diskuse o tom, co ještě lze a co už nelze koupit za peníze.

JUDr. Pavel Ondřejek, Ph.D., odborný asistent katedry teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze