Markéta Selucká, Svatava Veverková a kol.: Obchodní podmínky ve vztazích B2C

publikováno: 07.03.2019

Leges, Praha 2018, 184 stran, 350 Kč.

Před několika lety jsem se podílel na sepsání knížky o obchodních podmínkách, obchodních zvyklostech a vykládacích pravidlech. Byla to publikace orientovaná na tato pravidla obecně. Dnešní dílo prezentované nakladatelstvím Leges je pak směrováno na obchodní podmínky ve vztazích podnikatelů a spotřebitelů.

Autorský kolektiv tvoří M. Selucká, S. Veverková, P. Jedlička, J. Mlýnková, M. Ambrožová a R. Peša. Z členů kolektivu je nejznámější M. Selucká, která je autorkou, spoluautorkou, řešitelkou a spoluřešitelkou řady monografií a mezinárodních i tuzemských výzkumných projektů. Spolu se S. Veverkovou působí na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Autorská dvojice M. Selucká a S. Veverková zpracovala první a druhou kapitolu díla. Ostatní autoři se podíleli na kapitolách třetí až páté.

Recenzovaná práce se postupně věnuje ochraně spotřebitele, východiskům právní úpravy obchodních podmínek, přípustným i překvapivým ujednáním v obchodních podmínkách. Dále pojednává o procesních prostředcích ochrany spotřebitele.

Publikace není zaměřena jen na analýzu postavení spotřebitele jakožto slabší smluvní strany, ale rovněž na právní postavení podnikatele, tedy toho, který zpravidla obsah smluvních podmínek určuje. Kvalifikovaný podnikatel se přitom snaží vytvořit vyvážené obchodní podmínky, u kterých nehrozí, že by mohly být posléze soudem charakterizovány jako nicotné, resp. že se k nim nebude přihlížet, protože by event. byly nevyváženě konstruované ve prospěch podnikatele.

V současném pojetí podnikatele bylo přitom upuštěno od formálního hlediska (veřejnoprávního oprávnění) k provozování podnikatelské činnosti, ale vychází se z hlediska fakticity, tzn., že pokud některá osoba realizuje určité činnosti za dosažením zisku, považuje se za podnikatele.

Předkládaná publikace by měla být mj. pro spotřebitele a podnikatele návodem, na co v obchodních podmínkách zaměřit svou pozornost. Seznámit se s obsahem obchodních podmínek předložených podnikatelem před uzavřením smlouvy by mělo být pro spotřebitele naprostou samozřejmostí.

V ekonomickém styku může dojít k situacím, kdy je zřejmé, že pozdější vývoj může ovlivnit podmínky, za kterých došlo k uzavření smlouvy, dochází tedy i k ujednáním o tom, že v daných situacích lze měnit smlouvu či obchodní podmínky. To jsou ujednání, kterým je třeba věnovat zvláštní pozornost.

V případech jednostranné změny obchodních podmínek je pak třeba posoudit použití příslušných ustanovení chránících spotřebitele.

Naše právní úprava se přitom podle mého názoru snaží spotřebitele chránit více, než jak nám určují nadnárodní standardy. Takové případy však je třeba individuálně zvažovat. Jinak nám „ochrana“ může ztěžovat žádoucí realizaci práva.

Při vyšší „ochraně“ se můžeme dostat do situace, kdy nemůžeme používat běžné instituty. Příkladem může být mimosoudní rozhodování sporů.

Společné problémy bylo pak možné ve spotřebitelských sporech najít v ČR i SR. Rozhodčí řízení nebylo přitom pro spotřebitelské spory takové, do kterého by nebylo třeba více ingerovat. Speciální úpravy na ochranu spotřebitelů byly pak do určité míry proti smyslu rozhodčího řízení jako řízení probíhajícího jen s limitovanými zásahy státních institucí.

Šlo o to, najít taková právní řešení, která by ochránila spotřebitele (aniž bychom spotřebitele považovali za osoby bez vlastního běžného uvažování) a přitom nenarušovala zásady rozhodčího řízení.[1]

Jevilo se, že by obecná úprava rozhodčího řízení a úprava spotřebitelských sporů měla být oddělená.

K obdobným závěrům dospěla i K. Chovancová, která zkoumala úpravu daných otázek v Rakousku, Německu a v Anglii. Konstatovala, že možným a praktickým řešením je přijetí zvláštní právní úpravy úsporné spotřebitelské arbitráže. Její součástí by bylo použití pravidel vybraných stálých rozhodčích soudů, podle kterých by se rozhodovaly jen spory se spotřebiteli.[2] To, že k takové úpravě dojde, předvídala i R. Hučková. Předpokládala, že spotřebitelské spory budou rozhodovat jen speciální stálé rozhodčí soudy.[3] To již našlo vyjádření v právní úpravě SR.

Poslední změna právní úpravy však přinesla v ČR takové řešení, že spotřebitelské spory nelze již v ČR v rozhodčím řízení projednávat a rozhodovat vůbec.

Závěrem mohu říci, že podle mého mínění se vydáním této kvalitní a užitečné publikace naplní záměr autorů a přispěje se ke kultivaci podnikatelského prostředí. Dílo se totiž úspěšně snaží nabídnout vyvážený pohled na práva a povinnosti podnikatelů i spotřebitelů ve smluvních vztazích. Lze oprávněně očekávat, že tato práce se dočká dalších rozšířených vydání.

prof. JUDr. KAREL MAREK, CSc., pedagog na VSFS Praha a rozhodce