Mají advokáti povinnost cestovat na soudní jednání autobusem?

Nákladový výrok dotčený účastník, jinak v meritu věci úspěšný, pochopitelně napadl odvoláním s argumentem, že soud není oprávněn advokátovi zastupujícího účastníka v civilním soudním řízení diktovat, jakým způsobem se má na jednání soudu dopravovat. Advokát má povinnost se dostavit na jednání soudu včas a jakým způsobem tuto svoji povinnost splní, je jeho odpovědnost a riziko. Úvaha soudu o nepřiměřenosti, pokud advokát cestuje běžným osobním vozem a nikoliv vrtulníkem, je zjevně excesivní a vybočuje z ustálené rozhodovací praxe ve věci nákladů řízení.

Městský soud v Praze, jakožto soud odvolací, v usnesení ze dne č.j. 10. 7. 2017, č.j. 51 Co 213/2017-167, přiznal všem odvolacím námitkám důvodnost a zkonstatoval, že „je nepřípustné, aby soud advokátu namísto cestovného za použití osobního vozidla přiznal pouze jízdné za autobus, neboť vyhl. č. 177/1996 Sb., občanský soudní řád ani jednací řád pro okresní a krajské soudy takovou možnost soudu nedávají, přitom použití vozidla na cestu Brno – Praha a zpět nelze považovat za neúčelné.“

Odvolací rovněž přiznal, že cestu Brno-Praha-Brno nelze vykonat za 2 ani za 4 hodiny (jak počítal obvodní soud), nýbrž za 5 hodin.

Dlužno dodat, že nákladový výrok obvodního soudu trpěl i řadou jiných vad, pro účely tohoto příspěvku však nejsou podstatné.

Budiž tedy odůvodnění z citovaného usnesení Městského soudu v Praze nám advokátům nápomocno, pokud bychom se snad ještě někdy setkali s podobně extrémním názorem, že nesmíme na soudní jednání cestovat vlastním osobním vozem.

Autor je advokátem v Brně.