KS v Ústí nad Labem se bude znovu zabývat volbami v Bílině

publikováno: 02.04.2019

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Fiala) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl návrh stěžovatele na neplatnost hlasování ve volbách do zastupitelstva města Bílina konaných ve dnech 5. a 6. října 2018. Krajský soud mimo jiné dospěl k závěru, že stěžovatel opožděně uplatnil některé důkazní návrhy. Stěžovateli přitom podle soudu nic nebránilo důkazní návrhy uplatnit dříve - ve lhůtě pro podání návrhu na neplatnost hlasování – a proto jim soud nevyhověl. Svůj právní názor opřel o zásadu koncentrace řízení, která sice není v zákoně pro soudní přezkum přímo zakotvena, ale dle soudu z něj implicitně vyplývá. Dle § 90 odst. 3 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, má soud rozhodnout do 20 dnů poté, co mu návrh došel. Z takto krátké lhůty pak podle názoru soudu vyplývá zásada koncentrace v tom smyslu, že není možno přihlížet k námitkám uplatněným po lhůtě pro podání návrhu, a ani k důkazním návrhům, které bylo možno předložit dříve. Stěžovatel řadu důkazních návrhů uplatil až v podání, které soudu doručil v pátek 2. 11. 2018. Jednání přitom bylo nařízeno na pondělí 5. 11. 2018 a konec lhůty pro vydání rozhodnutí připadl na středu 7. 11. 2018. Stěžovateli podle soudu nic nebránilo tyto důkazní návrhy uplatnit už dříve, a to ve lhůtě pro podání návrhu na neplatnosti hlasování.  Soud z tohoto důvodu neprovedl důkazy, které stěžovatel navrhoval k prokázání kupčení s hlasy, konkrétně šlo o listinné důkazy a videonahrávku. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. V ústavní stížnosti zejména vyjádřil nesouhlas s právním názorem krajského soudu, že se zásada koncentrace řízení při soudním přezkumu voleb týká také důkazních návrhů. Dále namítal, že krajský soud podle jeho názoru účelově naložil s předloženými videonahrávkami a neinformoval účastníky řízení o tom, že si vyžádal zprávu od Českého statistického úřadu, čímž měl porušit právo stěžovatele na soudní ochranu.

Ústavní soud zdůrazňuje, že hlediskem jeho přezkumu v řízení o ústavní stížnosti je zachování ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Nevystupuje zde jako volební soud, jehož úkolem je na základě argumentace v návrhu posoudit, zda byla ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev porušena způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování.

Ústavní soud shledal, že krajský soud v řízení porušil základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že z nepřípustného důvodu zamítl důkazní návrhy, které se týkaly tvrzení o kupčení s hlasy. Nařídí-li totiž soud jednání o návrhu na neplatnost voleb či hlasování, nelze zamítnout pro jejich podání po lhůtě pro podání návrhu na neplatnost voleb či hlasování ty důkazní návrhy, které bylo na tomto jednání možno provést (např. listinné důkazy, u nichž nejpozději u jednání navrhovatel listiny předložil, či výslech svědků, které sám navrhovatel k jednání přivedl). Ústavní stížnost je tak důvodná a Ústavní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil. S dalšími námitkami stěžovatele se Ústavní soud neztotožnil. V dalším řízení, kam se věc krajskému soudu vrací, krajský soud odstraní výše uvedenou procesní vadu. Současně Ústavní soud konstatuje, že tímto nálezem nijak nepředurčuje výsledek utváření skutkových zjištění k tvrzení o kupčení s hlasy, konečná podoba meritorního rozhodnutí krajského soudu je proto stále otevřena všemi směry.

Právní věty:

I. Z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je akceptovatelné, že účastníky řízení o návrhu na neplatnost voleb či hlasování (§ 90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), jde-li o volby do zastupitelstev obcí, jsou jednotlivé volební strany, na jejichž kandidátních listinách figurovali zvolení kandidáti, a že tedy účastníky řízení nejsou jednotliví kandidáti, jejichž volba by byla zmařena, pokud by soud rozhodl o neplatnosti voleb či hlasování. Tito kandidáti mají možnost ovlivnit řízení o návrhu na neplatnost voleb či hlasování prostřednictvím volebních stran, za něž kandidovali a které se řízení účastní.

II. Volební soud neporuší právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, odůvodní-li zamítnutí důkazního návrhu uplatněného osobou, která podala návrh na neplatnost voleb či hlasování (§ 90 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), současným naplněním dvou skutečností:

1) důkazní návrh byl uplatněn až po uplynutí lhůty pro podání návrhu na neplatnost voleb či hlasování, ačkoli nic nebránilo jeho uplatnění v této lhůtě, a

2) provedení navrženého důkazu by vedlo k překročení zákonem určené lhůty, kterou má soud k rozhodnutí o návrhu na neplatnost voleb či hlasování.

Ústavní soud v souvislosti s právě posuzovanou věcí rovněž nepřehlédl, že jednotlivé krajské soudy posuzují odlišně otázku okruhu účastníků v řízení o neplatnosti voleb či hlasování ve volbách do zastupitelstev obcí. K tomu přistupuje skutečnost, že ve volebních věcech není kasační stížnost přípustná, a proto nemůže postup soudů sjednotit Nejvyšší správní soud. Ústavní soud konstatuje, že účastníkem řízení o návrhu na neplatnost voleb do zastupitelstva obce jsou dle § 90 odst. 2 soudního řádu správního ty volební strany, na jejichž kandidátní listině by byl zvolen alespoň jeden kandidát, nerozhodl-li by soud, že volby či hlasování byly neplatné, a nezávislí kandidáti představující sami volební stranu podle zákona o volbách do zastupitelstev, kteří by byli zvoleni, nerozhodl-li by soud, že volby či hlasování byly neplatné. Z těchto závěrů vyplývá, že v této konkrétní věci krajský soud nejednal jako s účastníky se všemi subjekty, kterým by účastenství svědčilo, ale tato skutečnost se stěžovatele nedotkla, a proto nemá vliv na posouzení důvodnosti ústavní stížnosti.

Text nálezu sp. zn. III. ÚS 35/19 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud, Brno.
Foto: Pixabay