Kristián Léko, Kristina Blažková, Jan Chmel: Zahraniční vlivy a srovnávání v ústavním právu

Nakladatelství Leges vydalo na začátku tohoto roku zajímavou publikaci pojmenovanou Zahraniční vlivy a srovnávání v ústavním právu, pod níž jsou podepsáni mladí autoři Kristián Léko, Kristina Blažková a Jan Chmel. Jak již název publikace napovídá, předmětem jejího zájmu je komparativní metoda a její užití v (ústavněprávní) praxi.

Dílo je rozděleno do dvou relativně samostatných částí. Jedná se totiž o společnou publikaci dvou na sobě nezávisle připravovaných studií. Tato skutečnost však kvalitě publikace jako celku ničeho neubírá. Autoři totiž své původní vědecké výstupy částečně upravili vstříc jejich společné publikaci tak, aby na sebe vzájemně odkazovaly, logicky navazovaly a informace v nich obsažené se zbytečně nedublovaly.

Kristián Léko v první části publikace do značné míry vychází ze své diplomové práce. Bylo by však krátkozraké konstatovat, že takový postup je na škodu. Právě naopak. Svědčí to o dlouhodobém zájmu autora o problematiku srovnávacího práva a rovněž to přispívá ke „stravitelnosti“ pro nahodilé čtenáře obtížně uchopitelného tématu.

První část poskytuje přehledně zpracované a popisné pojednání o problematice srovnávacího práva. Čtenáři je v úvodní kapitole představen pojem právní komparatistika, který je následně zasazen do dějinného kontextu (zajímavé je pak zohlednění českých a regionálních specifik). Další část studie je pak tvořena metodologickým popisem srovnávací metody. Ve třetí, stěžejní, kapitole se pak Kristián Léko věnuje úžeji vymezenému tématu ústavní komparatistiky a popisuje její rozdílný historický vývoj a specifika. Tečku za celou studií pak tvoří úvaha o vlivu cizího práva na národní právní řády.

Druhou částí publikace, sepsanou Kristinou Blažkovou a Janem Chmelem, je empirický výzkum, který se věnuje problematice odkazování na zahraniční zdroje v rozhodování a argumentaci Ústavního soudu České republiky.

Autoři se v úvodní části studie zabývají základními teoretickými východisky a legitimitou užívání odkazů na zahraniční zdroje, zejména pak na judikaturu jiných států, v soudní praxi. Za hlavní přínos studie však považuji její praktickou část, která vznikala na základě rozsáhlé analýzy rozhodovací praxe Ústavního soudu a následných rozhovorů s jednotlivými soudci. Nejedná se tak o pouhý popis toho, v jaké míře je v rozhodnutích odkazováno na zahraniční rozhodovací praxi a odbornou literaturu, ale i o interesantní vhled do uvažování soudců, které za normálních okolností stojí v pozadí.

Zjištění z této empirické části nejenže jsou cenná v akademické sféře, ale, podle mého názoru, je lze uplatnit i v advokátní praxi. Mnoho z vás při řešení případu jistě v rámci rešerše narazilo na rozhodnutí ze zahraniční jurisdikce ve skutkově a právně podobné otázce, které jim „hrálo do karet“. Pokud jste si pokládali otázku, zda má smysl takovým rozhodnutím vůbec argumentovat před českými soudy, byla by vám při hledání odpovědi jistě nápomocným vodítkem studie Kristiny Blažkové a Jana Chmela publikovaná v recenzovaném díle. Předkládá totiž zjištění, v jakých situacích Ústavní soud zahraniční právo používá a čím je přitom motivován.

Recenzovaná publikace si tak jistě zasluhuje pozornost čtenářů, a to nejen zájemců o rozšíření svých znalostí v oblasti právní metodologie. Mohou ji totiž využít i právní praktici, neboť ti získají unikátní návod, jak (a zda vůbec) argumentovat zahraničním právem v konkrétních případech.

Mgr. VLADISLAV BERNARD, advokátní koncipient v AK Havel & Partners v Praze