Krátké ohlédnutí za advokátní legislativou

Co se týká novely zákona o advokacii, která je spíše technické povahy, je v ní pamatováno rovněž na zkvalitnění výchovného procesu advokátních koncipientů a na precizaci některých institutů kárného řízení. V návrhu novely advokátního tarifu se zohledňuje především míra inflace zvýšením některých sazeb mimosmluvní odměny za období od poslední právní úpravy, která se touto problematikou zabývala, tj. za období od roku 2006.

Naší snahou je dále zmírnit v návrhu některé negativní dopady vyhlášky č. 120/2014 Sb. v oblasti tzv. bagatelních sporů. Komora má připravenou samostatnou úpravu týkající se poskytování právních služeb právní pomoci sociálně slabším občanům, která usnadňuje rovný přístup k vymožení práva.

Nový zkušební řád reflektuje změnu poměrů v této oblasti a především reaguje na enormní nárůst zkoušených koncipientů. Zavádí nově test právních znalostí, zužuje zkoušky do dvou dnů a zároveň umožňuje jejich větší flexibilitu, pokud jde o jejich termíny. Připouštím, že se tento předpis stal terčem kritiky některých advokátů. Já osobně považuji tuto úpravu za optimální, neboť jde o obdobný model, který se osvědčil na Slovensku.

Dalo by se říci, že je za námi velký kus práce. Potíže jsou však s prosazováním těchto právních předpisů. Vzpomínám si, že již tři bývalí ministři spravedlnosti slíbili, že se jejich prosazením budou zabývat. Bohužel zůstalo jen u snah. Novela zákona o advokacii ani není zařazena do legislativního plánu vlády pro rok 2016. S ostatními materiály se na Ministerstvu spravedlnosti také nic neděje. Vím, že to ministři spravedlnosti v České republice nemají lehké. Procházím-li vstupní chodbou ministerstva, stačím napočítat, že se ve funkci ministra od sametové revoluce vystřídalo celkem 15 osob, a to zde nejsou zobrazeni dva místopředsedové vlády, kteří ministra zastupovali. Životnost ministra spravedlnosti v Čechách je tedy průměrně 16 měsíců. A to jim to „kazí“ JUDr. Novák, který jako jediný „přežil“ celé funkční období.

Za takovou dobu se nedá prosadit příliš mnoho koncepčních materiálů. Na druhé straně je nutné si uvědomit, že advokacie je nejsilnější právní profesí a je jedním z garantů existence právního státu. Účastní se jak normotvorby, tak především aplikace práva. Je proto nezbytné naslouchat námětům a vnitřním potřebám jednotlivých advokátů i advokacie jako stavu. V době, kdy píši tyto řádky, očekáváme již dvakrát odsunuté přijetí u nového ministra. Chci věřit, že se najdou osvícení politici, kteří si uvědomí, jak potřebné je naslouchat hlasu advokacie.

JUDr. Vladimír Papež, místopředseda ČAK