Komora, to nejsou „oni“ nebo „vy“, Komora jsme „my“

Nedávno mě překvapil jeden kolega dotazem, k čemu je Komora vůbec dobrá. Následoval kritický výčet všech poplatků a administrativních povinností, které musí advokáti vůči Komoře plnit, aniž by z toho něco měli, a výčet zákazů a omezení, které advokátům brání nebo je znevýhodňují v soutěži s jinými, neregulovanými subjekty.
Snažil jsem se mu vysvětlit, že v orgánech advokátní komory pracuje celá řada kolegů, kteří v dobré víře a bez nároku na odměnu každodenně hájí zachování základních principů, na kterých stojí nezávislá advokacie, bojují za respektování důvěrnosti vztahu mezi advokátem a klientem a chrání základní lidská práva, včetně práva na spravedlivý proces.

Nicméně jsem si uvědomil, že pokud má Komora přesvědčit veřejnost a politiky o nezbytnosti advokátní samosprávy a nutnosti poskytování právních služeb pouze licencovanými advokáty, musí v první řadě význam a smysl existence samosprávné stavovské organizace pochopit sami advokáti. Podle matriky bylo v roce 2013 členy advokátní komory 11 322 advokátů (pozn. – dnes je to 12 857), ale podle oficiální statistiky se na sněmu v roce 2013 zúčastnilo voleb do orgánů Komory pouhých 1 739 advokátů, tedy přibližně 15 %. Pro srovnání, když v roce 2013 klesla volební účast ve volbách do Poslanecké sněmovny pod 60 %, hovořilo se o volebním propadáku a o druhé nejnižší volební účasti od pádu komunismu.

Ne že bych si troufal srovnávat důležitost parlamentních voleb s volbami na sněmu České advokátní komory, ale přesto je malý zájem advokátů o fungování Komory zarážející. Jsem přitom přesvědčen, že většina advokátů, kteří mají byt v SVJ, ví, že pokud chtějí, aby společně vlastněný dům dobře fungoval, musí se do jeho samosprávy osobně zapojit. Advokátní komora je přitom nejenom takovým SVJ, které spravuje náš společný majetek a hospodaří se stomilionovým rozpočtem, ale je především samosprávnou stavovskou organizací, která může život advokátů podstatným způsobem ovlivňovat, a to počínaje legislativní a regulatorní činností a konče kontrolní a kárnou pravomocí.

S ohledem na různorodé způsoby poskytování právních služeb různými typy advokátů a advokátních kanceláří je nezbytné, aby na půdě Komory zaznívaly názory z řad zástupců všech typů advokátních kanceláří. Tyto názory jsou často velmi různorodé a některé diskuse na půdě Komory jsou skutečně bouřlivé. Domnívám se však, že tak je to správné a zdravé. Ve většině případů se jedná o diskuse velmi užitečné, jejichž výsledkem je vyjasnění různých postojů a jejich vzájemné respektování. Troufám si říci, že výsledkem je celkově pozitivní názorový posun, kdy si dnes většina kolegů na Komoře uvědomuje, že moderní advokátní komora musí vytvářet moderní regulatorní rámec, který advokátům umožní efektivní a ekonomické poskytování právních služeb v rychle se měnícím ekonomickém prostředí, a to při zachování základních principů, na kterých advokacie stojí. Komora je díky tomu určitě otevřenější a své postoje lépe komunikuje nejenom uvnitř, ale i navenek.

Komoru čeká v příštím období celá řada úkolů, a to ve všech oblastech jejího působení, počínaje legislativou, vzděláváním, veřejným míněním a ICT konče. Celá řada věcí by se určitě dala dělat lépe a efektivněji, i když je třeba si uvědomit, že na rozdíl od privátní sféry, kde se rozhodnutí přijímají mnohem snadněji a rychleji se uvádějí do života, se Komora pohybuje ve veřejné sféře, která je závislá na spoustě vnějších vlivů, včetně délky a nevyzpytatelnosti legislativního procesu.

Bez čeho se však Komora určitě neobejde, je široká účast a podpora advokátů ze všech typů advokátních praxí, specia­lizací a generací. Účast na činnosti advokátní komory nelze chápat jako čestnou odměnu za celoživotní zásluhy, ale jako poctivou a každodenní správu našich vlastních záležitostí. Všem kolegům, kteří se podílejí na práci pro advokacii, na formulaci stanovisek k veřejným otázkám, připomínkách k legislativním návrhům a formování veřejného mínění, bych touto cestou rád poděkoval a všechny ostatní vyzval, aby se do stavovské samosprávy aktivně zapojili a přinejmenším svou účastí na sněmu podpořili legitimní právo advokacie na vlastní samosprávu.

Mgr. Robert Němec, LL.M, místopředseda ČAK