Komora jako strážce právního státu

autor: Mgr. Štěpán Holub, náhradník představenstva ČAK
publikováno: 28.03.2016

Česká advokátní komora se v září loňského roku rozhodla oslovit advokáty, aby bez nároku na honorář poskytovali dle svých možností právní pomoc uprchlíkům. Rozhodnutí bylo v představenstvu konsensuální a spíše se řešily technické detaily výzvy. Zaznělo – ano, zastupujeme-li i osoby obviněné ze spáchání trestných činů, je zcela logické a samozřejmé postavit se za fakticky dostupnou právní pomoc i pro cizince, kteří se na našem území ocitli a kteří mají podle naší Listiny také právo na právní pomoc. A když na nastalou situaci nezvládl flexibilně reagovat stát, je na místě, aby reagovaly dobrovolné iniciativy, včetně té komorové. K překvapení všech se pak v novinách začalo psát, že advokáti projevili lidskost. Neslýchané.

Naše Komora s výzvou poskytovat právní služby pro bono uprchlíkům nebyla sama. Podobnou podporu vyjádřila Rada evropských advokátních komor (CCBE) zhruba před rokem nebo třeba Španělská advokátní komora. Letos v lednu například podobně oslovila advokáty Mezinárodní asociace mladých právníků (AIJA).

ČAK vyzvala k podpoře advokáty v září 2015, zhruba týden předtím, než OSN schválila 17 cílů udržitelného rozvoje v rámci tzv. Agendy 2030, přičemž v rámci 16. cíle byla stanovena poprvé podpora právního státu na národní i mezinárodní úrovni a zajištění rovného přístupu k právu pro všechny. Rovný přístup ke spravedlnosti je tedy podle OSN na podobné úrovni jako třeba přístup k vodě!

Vnímáme-li výzvu ČAK v tomto kontextu, je zjevné, že šlo o mnohem více: o podstatu právního státu; o něco, co Evropa včetně ČR buduje dlouhou řadu let; o hodnoty, na které jsme si tolik zvykli, že už jejich samotnou důležitost ani nevnímáme.

V loňském roce oslavila kulaté výročí Magna charta libertatum, a my jsme si mohli ještě více uvědomit, že lidská práva, kterým charta dala svůj základ, jsou dnes výborně garantována pro ty, kteří je fakticky nepotřebují. Ale těm, kterým jsou z nejrůznějších důvodů v praxi upírána, ať už z ekonomických, národnostních, politických nebo i jiných důvodů, jsou všechny listiny práv a svobod i dnes často úplně k ničemu.

Je fakt, že si Evropa nastavila velmi ambiciózní cíle, co se lidských práv týče. Ale právo je od toho, aby se dodržovalo. Lex dura, sed lex. Pokud bychom z politických – či populistických – důvodů na dodržování práv, a zejména ústavních, systémově rezignovali tentokrát, třeba proto, že uprchlíci v naší kotlině nejsou zrovna populární, znamenalo by to precedent, který může vést k tomu, že příště může být zvolena jiná nepohodlná skupina, u které není zapotřebí právo dodržovat. Potom, „až si přijdou pro nás“, a na advokáta z nějakých důvodů nedosáhneme, bude na nářky pozdě.

Poskytování právní pomoci českou advokacií pro bono se dostává na světovou úroveň. Již řadu let ČAK odměňuje v rámci Právníka roku ty kolegy, kteří tuto pomoc poskytují. Lze konstatovat, že se u nás poskytování právní pomoci pro bono stalo neodmyslitelnou součástí moderně smýšlejících advokátů.

Jsem hrdý na ČAK, že se tentokrát zachovala zcela opačně než před 70 lety, kdy ustrašeně ze svých řad vyloučila naprostou většinu židovských advokátů. Vážím si kolegů advokátů, kteří poskytují pomoc pro bono komukoli, ale i naší Komory, která se svým odvážným prohlášením postavila negativistickému veřejnému mínění ve prospěch profesionálně poskytované právní pomoci, a pomohla zastat se právního státu a přístupu ke spravedlnosti vůbec.

Mgr. Štěpán Holub, náhradník představenstva ČAK