Ke komunikaci mezi obhájcem a obžalovaným

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 7. 2017 č. 2156/10, M. proti Nizozemsku 

Shrnutí: 

Případ se týkal stížnosti bývalého člena nizozemské zpravodajské služby na nespravedlivost trestního řízení, ve kterém byl shledán vinným za postoupení dokumentů obsahujících tajné informace osobám mimo zpravodajskou službu, včetně osob, které byly vyšetřovány zpravodajskou službou v souvislosti s možnými teroristickými aktivitami.

V rámci projednávání stížnosti Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zejména shledal, že komunikace mezi stěžovatelem a jeho obhájci nebyla svobodná a neomezená co do obsahu vzhledem k tomu, že zpravodajská služba písemně informovala stěžovatele o tom, že pokud o informacích, které jsou předmětem státního tajemství, bude hovořit se svými obhájci, dopustí se dalšího trestného činu. Obhájci stěžovatele byli rovněž zpravodajskou službou varováni, že pokud sdělí obsah státního tajemství třetím osobám, budou trestně stíháni.

Příslušný senát ESLP jednomyslně konstatoval porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces: rozhodnutí omezit komunikaci mezi obhájcem a obžalovaným z důvodu ochrany státního tajemství je v rozporu s Úmluvou. Porušen byl tudíž čl. 6 odst. 1 (právo na spravedlivý proces) a čl. 6 odst. 3 písm. c) (právo obhajovat se za pomoci obhájce dle vlastního výběru) Úmluvy z důvodu omezení práva stěžovatele poskytovat informace svému obhájci a podávat mu instrukce. Naopak skutečnost, že členové nizozemské zpravodajské služby, kteří byli předvoláni jako svědci, odmítli odpovídat na otázky položené jim obhajobou z důvodu povinnosti mlčenlivosti, nezakládá, dle mínění ESLP, porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy (právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě). 

Skutkové okolnosti případu: 

Stěžovatel byl zaměstnán v nizozemské generální zpravodajské a bezpečnostní službě (dále jen „AIVD“) jako audio editor a tlumočník. Stěžovatel byl vázán povinností mlčenlivosti. V roce 2004 byl obžalován za sdělení (zveřejnění) tajných informací třetím osobám včetně osob podezřelých z terorismu. Před zahájením trestního procesu mu AIVD písemně sdělila, že pokud bude diskutovat o informacích, na které se váže jeho povinnost mlčenlivosti, s jakoukoliv osobou včetně svého obhájce, dopustí se tak dalšího trestného činu. Zároveň byl obhajobě omezen přístup k některým dokumentům, přičemž některé dokumenty byly dostupné pouze v revidované formě.

Obhájci stěžovatele protestovali proti omezení, která byla uvalena na obhajobu, zejména proti těm, která se týkala komunikace s obžalovaným. V důsledku toho AIVD udělila podmíněnou výjimku umožňující stěžovateli sdělovat pouze jeho obhájcům informace striktně nezbytné pro jeho obhajobu. Následně v odvolacím řízení stěžovatel neúspěšně namítal, že mu nebylo umožněno sdělit jména členů AIVD, které chtěl nechat předvolat jako svědky. Členové AIVD, kteří byli nakonec jako svědci předvoláni, mohli odmítnout odpovídat na takové otázky obhajoby, které se týkaly utajovaných informací. Stěžovatel byl uznán vinným a nakonec odsouzen ke třem letům a deseti měsícům odnětí svobody. 

Předmět stížnosti před ESLP: 

Stěžovatel ve své stížnosti namítal, že AIVD vykonávala rozhodující kontrolu nad důkazy a jejich použitím a že omezovala jej a národní soudy v přístupu k důkazům, čímž mu bránila v efektivní komunikaci s jeho obhájci. Stěžovatel dále namítal, že některé dokumenty byly revidovány a některé zadržovány, že bylo omezováno jeho právo informovat a instruovat svého obhájce, že mu nebylo umožněno v odvolacím řízení uvést jména členů AIVD a nechat předvolat některé jako svědky obhajoby. Trestní řízení tak podle stěžovatele nebylo spravedlivé a bylo v rozporu s čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) a d) Úmluvy. 

Rozhodnutí ESLP: 

K námitce údajného zadržování některých dokumentů a jejich revizi ESLP uvedl, že dokumenty předložené AIVD v revidované podobě, obsahující tajné informace, byly akceptovatelné, přičemž zbývající dostupné dokumenty dostatečně postačovaly k přípravě obhajoby. Co se týče interního vyšetřovacího spisu AIVD, o němž stěžovatel tvrdil, že byl obhajobě nepřístupný, nebyl k dispozici ani státnímu zastupitelství, ani odvolacímu soudu, a tudíž jeho přínos pro obhajobu byl pouze hypotetický. ESLP shledal, že čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. b) Úmluvy nebyly porušeny. 

K námitce omezování práva na informování a instruování obhájce ESLP dospěl k závěru, že došlo k porušení čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy. ESLP se zabýval otázkou, jakým způsobem zákaz sdělování tajných informací ovlivnil právo stěžovatele na obhajobu. Soudci ESLP konstatovali, že nelze očekávat od jednotlivce, který byl obžalován ze závažného trestného činu, že by bez profesionální rady poměřoval výhody sdělení veškerých informací vztahujících se k jeho případu svému obhájci oproti riziku jeho dalšího trestního stíhání za toto sdělení. Zásahem do komunikace mezi stěžovatelem a jeho obhájcem tak byla nevratně narušena spravedlivost řízení.

Pokud jde o námitku odmítnutí návrhu obhajoby předvolat určité členy AIVD jako svědky, ESLP neshledal porušení Úmluvy, jelikož odvolací soud nejednal nerozumně nebo svévolně ve vztahu k právu stěžovatele dosáhnout předvolání a výslechu svědků. Navíc důkazy, o které odvolací soud opřel odsuzující rozsudek, byly dle ESLP dostatečně početné a některé přímo prokazovaly spojení stěžovatele s uniklými tajnými informacemi a osobami, které těmito informacemi disponovaly. Nedošlo tudíž k porušení čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy. 

Rozhodnutí zpracovala Mgr. VLADIMÍRA PEJCHALOVÁ GRÜNWALDOVÁ, Ph.D., LL.M.