Kateřina Frumarová a kolektiv: Správní trestání

Přijetí zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, účinného od 1. 7. 2017, jímž bylo završeno několikaleté úsilí o vytvoření komplexní právní úpravy odpovědnosti za přestupky, rozpoutalo vlnu zájmu o téma správního trestání, a to nejen ze strany čtenářů, ale také ze strany autorů, kteří se tohoto tématu ujali a zpracovali jej do podoby širokého spektra titulů, počínaje tituly doprovázejícími jednotlivá ustanovení nové právní úpravy a konče tituly v podobě rozsáhlých monografií či komentářů.

Mezi posledně uvedenou skupinu autorských děl, tedy mezi rozsáhlé monografie uchopující téma nového přestupkového zákona a problematiky odpovědnosti za přestupky, pak můžeme zařadit monografii Správní trestání od kolektivu autorů vedeného doc. Kateřinou Frumarovou, jež byla vydána v roce 2017 v pražském nakladatelství Leges.

Správní trestání svým obsahem a rozsahem pojaté problematiky přesahuje jiné aktuální monografie věnující se tomuto tématu, neboť Správní trestání se ve svých kapitolách zabývá nejenom aktuální problematikou v podobě nové právní úpravy na úseku odpovědnosti za přestupky, ale toto téma doplňuje také o rozbor trestání na úseku dalších oblastí veřejné správy, neboť o trestání ze strany veřejné správy je totiž nezbytné hovořit i ve vztahu k dalším významným právním odvětvím, která sice historicky byla součástí správního práva, nicméně v důsledku společenského a právního vývoje se z něj vydělila, a v současnosti již představují samostatná právní odvětví, mající své svébytné a opodstatněné místo v českém právním řádu.

Nicméně, s ohledem na vyslovenou aktuálnost problematiky odpovědnosti za přestupky na úseku správního práva, je nejrozsáhlejší část publikace věnována právě analýze obecných institutů správního trestání a správněprávní odpovědnosti, kdy v úvodních pasážích dané monografie jsou připomenuta základní východiska nové úpravy správního trestání.

Následující členění první části práce zabývající se novou právní úpravou správního trestání tak odpovídá charakteru právní úpravy, kdy se monografie detailně zabývá obecnou rovinou hmotněprávní i procesněprávní úpravy dané problematiky ve znění nového zákona o přestupcích, jakož i definováním zvláštní právní úpravy přestupků s věnováním samostatné kapitoly správním pořádkovým deliktům. Monografie vysvětluje působnost zákona, jakož i způsob, jakým je přestupek, jenž se stal nejvýznamnějším a nejobsáhlejším druhem správního deliktu, definován. Dále se monografie podrobně zabývá okolnostmi vylučujícími protiprávnost, podmínkami zániku odpovědnosti za přestupek, jednotlivými správními tresty a ochrannými opatřeními. Prostor je taktéž věnován definování řízení a postupu v řízení o přestupcích, kdy monografie detailně popisuje obecné procesní instituty v podobě příslušnosti správních orgánů, účastníků řízení a osob zúčastněných na řízení, jakožto i práv jim svědčících. Největší prostor je pak v rámci procesněprávní úpravy ponechán shrnutí jednotlivých fází řízení o přestupku.

Na první část monografie logicky navazuje část věnovaná soudnímu přezkumu správních rozhodnutí ve věcech správního trestání, kdy důležitost tohoto subtématu nelze v kontextu správního trestání opomenout, neboť judikatura významně ovlivňuje a dotváří aplikační praxi správních orgánů v této oblasti. Přínos této pasáže monografie Správního trestání bezesporu spočívá mj. v provedení komparativního srovnání české právní úpravy soudního přezkumu s úpravou polskou i slovenskou, jež je konfrontována s požadavky doporučení Výboru ministrů Rec (2004) 20.

Druhá rozsahově nejobsáhlejší část Správního trestání je pak věnována správnímu trestání ve finančním právu, jakož i problematice finančněprávní odpovědnosti. Monografie dochází k závěrům, že finanční trestání, ačkoliv nemá ucelenou právní úpravu obdobnou správnímu trestání, je svým charakterem vcelku obdobné trestnímu právu správnímu. Tato část práce se prostřednictvím detailní analýzy soudní judikatury blíže zaměřuje na vytyčení limitů práva na spravedlivý proces v řízení o přestupcích ve finan­čním právu, jakož i na definování nástrojů k nápravě rozhodnutí při správě daní či následkům porušení povinností ve finančním právu. Pozitivum této části monografie shledávám v podrobné analýze judikatury týkající se možností porušení zásady ne bis in idem ve finančním trestání a definování požadavků stanovených judikaturou k posouzení otázky, zda došlo k porušení této zásady v případě porušení povinností ve finančním právu.

Publikaci dále doplňují části týkající se správního trestání v oblasti práva životního prostředí (správní trestání v horním právu) a práva sociálního zabezpečení.

Z výše uvedeného plyne, že předmětná monografie se zabývá velmi rozsáhlou, obtížnou a neustále se vyvíjející problematikou trestání ve sféře veřejné správy. Vzhledem k uvedenému je zcela pochopitelné, že obdobná monografie nemůže přinést komplexní pohled na dané téma. Záměrem monografie, jak sami autoři uvádějí, bylo poskytnout systematický pohled na problematiku správního trestání, jakož i na problematiku finančního trestání, s poukazem na vzájemné spojitosti správního řízení a finančního řízení, přičemž mám za to, že tento cíl byl monografií naplněn.

A právě snaha autorů nahlédnout na oblast správního trestání v tom nejširším možném smyslu a úhlu pohledu, kdy správnětrestní pravomoc veřejné správy, resp. jejich orgánů, není zásadně omezena pouze a jen na oblast správního práva jako takového, je pak dle mého názoru nepopiratelným přínosem pro teorii i praxi.

Mgr. MARKÉTA VLKOVÁ, interní doktorandka na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Masarykovy univerzity