Jiří Hoetzel: Československé správní právo. Část všeobecná

Jméno Jiřího Hoetzela (1874-1961), řádného profesora správního práva a správní vědy na pražské Právnické fakultě Univerzity Karlovy, je známo snad každému právníkovi, který se blíže věnuje správnímu či ústavnímu právu či jiným vědám o státu. Výňatky z jeho děl jsou citovány v mnoha diplomových, rigorózních a disertačních pracích, v monografiích i statích věnujících se těmto oborům, jakož i v řadě rozhodnutí ve správním a ústavním soudnictví. Např. vyhledávač rozhodnutí správních soudů na www.nssoud.cz odkazuje na 76 rozhodnutí citujících tohoto autora, vyhledávač rozhodnutí Ústavního soudu na https://nalus.usoud.cz/ odkazuje na 31 rozhodnutí. V roce 2000 vyšel v nakladatelství Eurolex Bohemia reprint pětisvazkového Slovníku veřejného práva československého, jehož byl prof. Hoetzel jedním z hlavních uspořadatelů. Nově vydává nakladatelství Wolters Kluwer jiné klasické dílo, a to Hoetzelovu učebnici Československé správní právo. Část všeobecná, kterou původně vydalo v roce 1934 nakladatelství Melantrich (v roce 1937 vyšla tato kniha ještě ve druhém, přepracovaném vydání).

Hoetzelův rozbor řady institutů obecného správního práva, prováděný často v konfrontaci s názory zejména německých, francouzských a rakouských, ale i českých autorů, ukazuje v tu dobu moderní pohled na správní právo a veřejnou správu, který se stal pohledem vpravdě klasickým a lze na něj navazovat. Jedná se např. o text o subjektech veřejné správy, o prostředcích a výkonech veřejné správy, o správním řízení a o soudních kontrolách veřejné správy. Zatímco v literatuře z oboru správního práva před rokem 1989 se s odkazy na jméno J. Hoetzela až na výjimky v podstatě nesetkáváme, novodobá učebnice obecné části správního práva, vydaná autorským kolektivem pod vedením profesora Hendrycha v prvním vydání v roce 1993, se k Hoetzelově učebnici výslovně přihlásila a zčásti se na ni pokusila i navázat.

Hoetzelovo Československé správní právo lze vnímat především jako dílo vědecké, určené odborníkům na toto právní odvětví. Práce s ním vyžaduje, aby si čtenář zařadil jednotlivé rozebírané instituty do doby, kdy o nich Hoetzel psal, a posoudil, co z textu má hodnotu i pro dnešek. Mám-li porovnat tuto učebnici s většinou dnešních učebních textů z různých právních odvětví, jeví se mi, že studium z této učebnice muselo být pro většinu studentů obtížné, ale tomu, kdo měl o obor správního práva skutečný zájem, mohla mnohé do dalšího profesního života přinést. Pamětníci poměrů na pražské právnické fakultě rovněž často uváděli, že profesor Hoetzel byl velmi náročným examinátorem…

K reedici Hoetzelovy učebnice napsal úvod profesor Petr Průcha. Podrobně v něm rozebírá profesní a osobní dráhu Jiřího Hoetzela a seznamuje čtenáře s jeho literárním dílem, ale též s odkazem Hoetzelova díla v pracích jiných autorů. Je sympatické, že úvod k učebnici klasického právního pozitivisty napsal současný profesor brněnské právnické fakulty. Tedy fakulty, na které se v době, kdy profesor Hoetzel působil na pražské právnické fakultě, prosazoval jiný, Průchovými slovy „do značné míry autonomní přístup“ i ke správnímu právu, ovlivněný normativním směrem, tam představovaným profesorem Františkem Weyrem. Zatímco Hoetzelovo Československé správní právo. Část všeobecná představovalo první ucelenou učebnici československého správního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, na brněnské právnické fakultě byla užívána Weyrova učebnice Československé právo správní. Část obecná z roku 1922 a později český překlad dvoudílné učebnice profesora vídeňské univerzity Adolfa Merkla s názvem Obecné právo správní. Díl první (z roku 1931) a Obecné právo správní. Díl druhý (z roku 1932).

Průcha ve své předmluvě podává přehled jednotlivých částí Hoetzelovy učebnice, provádí srovnání jejího prvního a druhého vydání. Podrobněji se věnuje těm pasážím, v nichž se Hoetzel zaměřuje na kritiku některých názorů z Merklovy učebnice a jejího českého překladu, ale též opačným kritickým přístupům Merkla k tehdy převažujícímu právnímu pozitivismu. Nad rámec úvodu k Hoetzelově učebnici se pak Průcha soustředil na seznámení s jinými díly, na nichž se Jiří Hoetzel podílel, zejména na jím psaná hesla ve Slovníku veřejného práva československého.

Průchův úvod je zajímavým pojednáním o jedné vývojové etapě českého, resp. československého, správního práva a přináší dnešnímu čtenáři řadu informací, které mu mohou leccos ulehčit při studiu prvorepublikové učebnice správního práva. Počin nakladatelství Wolters Kluwer vydat reprint tohoto klasického právního díla oceňuji a doporučuji zájemcům, aby se s ním seznámili. Já jsem tak učinil, ačkoliv jsem hrdý na to, že mám ve své knihovně originální vydání Československého správního práva z roku 1934, podtrhané a s poznámkami psanými zřejmě někým, kdo z této učebnice studoval. O tom, že toto originální vydání není pouhým muzejním kouskem, ale že se s ním pracuje, svědčí potrhaný hřbet na jinak perfektně i knihařsky zpracovaném díle.

doc. JUDr. MARTIN KOPECKÝ, CSc., katedra správního práva a správní vědy, Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze