Jen jeden z pěti dlužníků v exekuci se zdržuje na adrese trvalého pobytu

„Skutečnost, že většina dlužníků není k zastižení na adrese svého trvalého pobytu, výrazně komplikuje práci exekutorských úřadů. V první řadě vede k velmi nízké míře doručitelnosti oznámení o zahájení exekuce s výzvou k jejímu dobrovolnému plnění. Například v loňském roce si tuto zásilku převzalo pouze 28,1 procent dlužníků, u kterých byla zahájena nová exekuce. V rámci následného postupu pak exekutoři mnohdy musí vyvinout až detektivní práci v terénu, aby se jim dlužníka podařilo vypátrat a mohli s ním například zahájit jednání o splátkovém kalendáři či přistoupit k zabavení jeho movitého majetku,“ popisuje situaci Lukáš Jícha, soudní exekutor z Exekutorského úřadu v Přerově, který patří mezi největší exekutorské úřady v České republice.

Analýza zároveň poukazuje na potenciální nefunkčnost systému tzv. exekutorské teritoriality, jehož zavedení dlouhodobě prosazuje Exekutorská komora i část poslanců a senátorů a podle kterého by případy jednotlivým exekutorům byly přidělovány právě podle adresy trvalého bydliště dlužníka. Zastánci tohoto principu tvrdí, že je potřeba přiblížit exekutora k dlužníkovi, aby spolu mohli být v častějším kontaktu a snížily se cestovní náklady, které nese dlužník. „Praxe jasně ukazuje, že většina dlužníků nemá zájem se na exekutorské úřady osobně dostavovat, výše cestovních výdajů exekutora je pak již 6 let zastropována limitem 1 500 Kč a veškeré náklady nad tento limit hradí věřitel, nikoli dlužník. I pokud bychom pominuli tyto skutečnosti, z analýzy jasně vyplývá, že k přiblížení exekutora k dlužníkovi by teoreticky mohlo dojít jen v mizivé části případů, což zcela postrádá smysl,“ uzavírá Lukáš Jícha.

Zdroj: TZ EPIC PR

Foto: Pixabay