Jan Eliáš, Luboš Brim, Hana Adamová: Bezdůvodné obohacení
autor: JUDr. Eva Dobrovolná, Ph.D., LL.M. publikováno: 21.04.2017
Wolters Kluwer ČR, Praha 2016, 252 stran, 375 Kč.
Nakladatelství Wolters Kluwer ČR vydalo koncem minulého roku v edici „Právo prakticky“ monografii nazvanou Bezdůvodné obohacení od autorů JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., Mgr. Luboše Brima a Mgr. Hany Adamové, Ph.D.
Bezdůvodné obohacení je zásadním institutem občanského práva, kterému je nejen v teorii, ale i v praxi třeba s ohledem na jeho obecný dosah věnovat náležitou pozornost. V souvislosti s rekodifikací soukromého práva vyvstala potřeba se tomuto institutu znovu podrobně věnovat, přehodnocovat dosavadní závěry právní nauky a praxe a vypořádat se s použitelností dosavadní judikatury. Proto se také bezdůvodné obohacení stalo předmětem několika komentářových pojednání.
Na první pohled by se tak bylo možné domnívat, že již nebude příliš prostoru nabídnout čtenářům něco nového a jiného. Recenzovaná publikace však tento předsudek nejen popírá, ale čtenáře přesvědčuje o pravém opaku, neboť problematiku pojímá vysoce odborně, přesto však přehledně, názorně a hlavně prakticky.
Publikace je přehledně rozdělena do osmi částí. V první části se autoři věnují základním otázkám bezdůvodného obohacení; vymezují např. pojmy „spravedlivý důvod“, případně „obohacení“ použité v textu zákona. Otevírají rovněž dříve poměrně spornou otázku právní kvalifikace žalobou uplatněného nároku jako nároku z bezdůvodného obohacení. Ve druhé části přistupují autoři k rozboru konkrétních skutkových podstat bezdůvodného obohacení, ve třetí části liberačních důvodů (tedy důvodů, při jejichž naplnění povinnost vydat bezdůvodné obohacení nevzniká, jako plnění existujícího dluhu, promlčeného dluhu, jednání na vlastní nebezpečí a ve vlastním zájmu apod.). Ve čtvrté části se autoři zabývají vymezením subjektů vztahu z bezdůvodného obohacení a s nimi spojenými souvislostmi (např. procesními souvislostmi jako náprava nedostatku věcné legitimace nebo formulace žalobního petitu na vydání bezdůvodného obohacení více subjekty). V páté části je pak pojednáno o rozsahu restituční povinnosti, v šesté části o promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, v sedmé části o vztahu bezdůvodného obohacení k jiným institutům soukromého práva (např. vztahu bezdůvodného obohacení a ochrany vlastnictví nebo nároků vyplývajících z držby) a v osmé části o vybraných typových případech bezdůvodného obohacení (např. v oblasti majetkového manželského společenství, bytového spoluvlastnictví nebo užívání veřejného prostranství).
Z uvedeného je zjevné, že publikace obsahuje všechny základní stavební kameny bezdůvodného obohacení, a v tomto směru ji lze hodnotit skutečně jako komplexní.
Na publikaci je třeba vyzdvihnout a ocenit styl psaní a analytický přístup autorů, kteří se snaží skutečně o praktičnost textu. Svůj srozumitelný výklad doplňují nejen odkazy na relevantní judikaturu, nýbrž i konkrétními simulovanými příklady, které umožňují problematiku lépe uchopit. V tomto se odlišují od již vyšlých publikací k bezdůvodnému obohacení a stylem práce naplňují zásady odborného praktického textu obvyklé v zahraničí.
Autoři jako praktikující právníci vyšli sepsáním díla vstříc potřebám praxe, která vyžaduje již v současné době rozumné náhledy na řešení sporných otázek, se kterými se potýká při posuzování nároků z bezdůvodného obohacení v souvislosti s novou právní úpravou. Autoři se sporným otázkám nevyhýbají, ba naopak je otevírají a nabízejí využitelná řešení (např. v souvislosti s § 2944 občanského zákoníku a výkladem otázky dobrověrného přenechání věci k užívání).
Závěrem mohu konstatovat, že publikace Bezdůvodné obohacení je velmi zdařilým dílem. Nejenže poskytuje komplexní pohled na nejdůležitější otázky s bezdůvodným obohacením spojené, ale čtenáři při výkladu nové právní úpravy nabízí i přehled základní využitelné judikatury, která je vhodně strukturována a seřazena. Praktické příklady, o které je publikace doplněna, pak slouží lepšímu pochopení dílčích otázek a souvislostí. Publikace je navíc sepsána srozumitelnou, jasnou a čtivou odbornou formou. Zcela bez výhrad ji tak lze doporučit všem zástupcům právnických povolání, zejména advokátům a soudcům, ale i úředníkům veřejné správy nebo podnikovým právníkům. Své místo najde jistě i v knihovnách akademických pracovníků, studentů a jiných osob z řad široké veřejnosti.
JUDr. EVA DOBROVOLNÁ, Ph.D., LL.M., odborná asistentka na katedře občanského práva Právnické fakulty MU v Brně a asistentka soudce Nejvyššího soudu