Jak dál v oblasti advokátní legislativy

Vezme-li se v potaz postavení advokátů v tuzemském právním systému, zjistíme, že se dotýká širokého okruhu právních předpisů; neexistuje prakticky žádná oblast právního řádu, do které by advokacie nezasahovala. V popředí našich zájmů by proto neměla být pouze vnitřní stavovská legislativa, ale rovněž veškeré právní předpisy, které se jakkoli dotýkají života advokacie. Dynamické změny práva v posledních letech (nebo spíše desetiletích) postupně přinesly potřebu reagovat na celou řadu nových otázek, z nichž vyplynula potřeba změn či zavedení některých dalších institutů, pokud nemá advokacie ustrnout a zaostat za svými možnostmi.
Veškeré zamýšlené změny ovšem mohou narazit na možnosti a limity advokacie jakožto nezávislé právnické profese. Spory mezi zastánci konzervativní koncepce a liberálními pragmatiky zřejmě vyvolá otázka, zda pokračovat v implementaci některých veřejnoprávních prvků do výkonu advokacie. Je otázkou, ke kterému názoru se v případě jednotlivých změn představenstvo přikloní, nicméně v kaž­dém případě platí, že případné změny oproti tradičnímu pojetí advokátní profese s sebou přináší pozitiva i negativa. Zatímco mezi pozitivy jsou další možnosti účelného a rychlého poskytování právních služeb klientům v tom nejširším možném rozsahu, přináší rozšiřování úkonů veřejnoprávní povahy prostor pro ingerenci státního dohledu nad výkonem advokacie, což vede k diskusi o nezávislosti advokátů na státní moci.
Legislativní činnost České advokátní komory se však nesmí omezit pouze na tvorbu nových cílů, ale i na důsledné hájení těch, které již byly dosaženy a které definují moderní a nezávislou advokacii; ačkoli by se mohlo zdát, že advokátní profese je v našich končinách etablovaná s dostatečnou garancí stability, nelze nepostřehnout pohyby, které v rámci Evropy směřují k postupnému rozrývání pilířů svobodné advokacie a narušují její konzistenci. Naprostou povinností je proto zabezpečit, aby byla důsledně a za všech okolností zajištěna ochrana povinnosti mlčenlivosti, která chrání klientova práva a oprávněné zájmy. Zároveň je nutné zajistit, aby poskytování právních služeb bylo vždy zákonem svěřeno toliko právním profesionálům podléhajícím profesní samosprávě, a nikoli osobám, které nesplňují náročné požadavky stanovené zákonem pro výkon těchto profesí. Nelze zapomenout, že výkon advokacie je podmíněn tolika náročnými kritérii právě proto, aby se klientům dostalo náležité právní pomoci; proto si lze obtížně představit, že Česká advokátní komora nechá bez povšimnutí případnou snahu o narušení takto zřetelně definovaného veřejného zájmu.
Plán legislativních prací ČAK se tak bude bezesporu dotýkat nejširšího možného okruhu zájmů tuzemské advokacie, přičemž jeho naplnění a prosazení bude záviset na mnoha faktorech, ležících uvnitř i vně advokátního stavu. Pevně doufám, že jak Česká advokátní komora, tak každý advokát bude svým přístupem ke klientům, orgánům veřejné moci i advokátní obci jako takové přispívat k tomu, aby veřejnost cítila snahu o zdokonalení právních služeb poskytovaných advokáty a věnovala advokátní profesi svou důvěru, bez které se poskytování právních služeb nemůže obejít.

JUDr. Vladimír Papež, člen představenstva ČAK