Innovative Legal Services Forum 2018

Úvodní slovo konference patřilo moderátorovi letošní konference Jaroslavu Kramerovi, generálnímu řediteli Economie Romanu Latuskemu a místopředsedovi České advokátní komory Robertu Němcovi.

Hlavní hvězdou konference byl Kanaďan Andrew Arruda, který založil první umělou inteligenci v právu, systém ROSS, který si již dnes ve Spojených státech najímají advokátní kanceláře na práci, kterou běžně dělali studenti práv – tedy rešerše ke smlouvám, vyhledávání relevantních soudních rozhodnutí a přípravu podkladů. Sám ROSS se pak na kauzách učí a zdokonaluje. „Umělá inteligence už zvládá skvělé věci. Čte za právníky obsahy smluv, vyznačí jim důležité pasáže, a dokáže se tak naučit, jak smlouvy hodnotit,“ uvedl. Podle něho se umělá inteligence Ross učí ze starších smluv a dokáže za právníky opravovat chyby při tvorbě nových smluv. Systému můžete klást otázky a on za vás ve smluvní dokumentaci vyhledá odpovědi. Podle Arrudy nás ale i tak nečeká konec právníků a advokátních firem. Moderní technologie jen práci v oboru zefektivní tak, aby se právníci nemuseli zdržovat mechanickou prací při sestavování jednoduchých smluv apod. Jak dodal, telefon existoval 10 let, než ho začali používat i právníci. Mysleli, že je pod jejich úroveň. Takový vývoj v případě umělé inteligence ale nesmí přijít. Právníci budou v budoucnu muset vědět, jak s těmito technologiemi pracovat stejně, jak to dnes vědí v případě programů Word nebo Excel. 

Po jeho vystoupení následoval první debatní panel „LegalTech & Law Firms“. O vlivu technologií na právnické firmy hovořili Orsolya Görgényi, ambasadorka organizace ELTA (Europea Legal Tech Association), Thomas Northoff z Deloittu Legal a Břetislav Šimral z pražské kanceláře Dentons. Orsolya Görgényi uvedla, že jako právníci si myslíme, že jsme něco víc, že pomáháme ve společnosti nastolovat právo a spravedlnost. Ale vedle toho nesmíme zapomínat, že právo je také byznys a my se musíme chovat jako byznysmeni. Proto musíme pracovat na svých konkurenčních výhodách, kterými mohou být nové technologie. Thomas Northoff z Deloittu Legal ji doplnil v tom směru, že se musíme se ptát, které opakující se úkoly právníka lze automatizovat. Práce právníka by měla spočívat spíše v jeho expertize, nežli v opakování monotónních úkonů. 

V tom přítomné obecenstvo ujistila i další přednášející Catherine Bamford, zakladatelka britské advokátní kanceláře BamLegal, která se označuje za „právní inženýrku“. Podle jejích slov advokátní kanceláře ušetří stovky hodin práce svých právníků, pokud si nechají od počítačů předepisovat smlouvy. Úspora může ročně dosáhnout až milionu eur.

O tom, jak advokátní kanceláře zavádějí nové technologie, ve své prezentaci mluvil také Alex Hamilton, který vede britskou advokátní kancelář Radiant Law a v minulosti řídil modernizaci mezinárodní kanceláře Latham & Watkins. Podle Hamiltona s inovacemi souvisí také organizace práce v advokátní kanceláři. „Když jsme tu naši v roce 2011 zakládali, řekli jsme si, že budeme dělat všechno jinak. Napřed jsme začínali s partnery, kteří řídili práci svých týmů, to se nám ale neosvědčilo. Nakonec jsme měli jen vedení a jednotlivé týmy, které se v práci prolínaly. Ukázalo se ale, že ani nově nastavené řízení firmy vlastnosti právníků nezměnilo. Chovali se zkrátka jako klasičtí právníci v běžné korporaci. Došli jsme tedy k tomu, že vylepšení naší práce nepřináší změna řídící struktury, ale až nové technologie,“ uvedl. Podle něho právníci myslí staromódně, když si od klientů účtují peníze podle toho, kolik hodin řešením jejich problémů stráví. Jak dodal závěrem, měli bychom se spíše soustředit na kvalitu, na to, co pro klienty dokážeme rychle vyřešit.

S další přednáškou se představil zakladatel právního softwaru Legito Ondřej Materna, jehož firma umožňuje automatické vytváření právních dokumentů. Podle něho spočívá budoucnost právnických technologií v integraci různých digitálních zdrojů dohromady, aby se tak ušetřilo co nejvíce času. Jak vysvětlil, systémy advokátních kanceláří by se měly napojit na státní rejstříky, které jsou pro všechny dostupné zdarma. Totéž by se mělo provést v případě podnikových softwarů, které kanceláře používají. Princip je takový, že by se měla zadat jediná informace, která se do všech zbylých systémů vykopíruje. Tvorba automatizovaných smluv se liší podle zaměření advokátní kanceláře. „Řekněme, že před sebou máme smlouvu o převodu nemovitosti. Ta má běžně 20 až 30 stran, může být vyhotovena v 50 variantách a advokátní kancelář jich vypracuje v průměru 150 ročně. Pokud se taková smlouva dá vytvořit automaticky, pak může kancelář ročně uspořit tisíc hodin času svých právníků,“ uzavřel svou přednášku šéf firmy Legito.

Další část konference ILSF se zaměřila na modernizaci advokátních kanceláří z hlediska příležitostí pro byznys. S první přednáškou panelu vystoupil Kanaďan Friedrich Blase z firmy The Un-Firm. Jako poradce pro zvýšení konkurenceschopnosti pracoval pro advokátní kanceláře v 17 zemích světa. Upozornil na fakt, že advokacie už není jen věcí menších kanceláří a velkých právních oddělení korporací. Do oboru se čím dál více tlačí technologické firmy, které využívají právní softwary. Jeho vzkaz je jasný: inovujte, abyste se udrželi na trhu! Dosavadní potýkání se advokátů s technologiemi ovšem podle tohoto kanadského experta spíše ukazuje, že digitálním inovacím spousta z nich nerozumí, a tak se jim vyhýbá. Bez technologických inovací to ale už nepůjde. Jak dodal, dnešní právníci jsou málo flexibilní, sedí si ve svých drahých kancelářích a po klientech chtějí, aby je v nich navštěvovali. Tempu svých zákazníků se nepřizpůsobují a ani nechápou, jak funguje jejich byznys. To je špatný přístup, který musíme změnit.

V další panelové diskuzi se setkali Jana Blount z britské kanceláře DLA Piper, Jürg Birri z KPMG a Robert Němec, místopředseda ČAK, partner pražské kanceláře PRK Partners. Podle Jany Blount jsou právní firmy tradičně velmi hierarchické. V budoucnu ale takhle fungovat nemohou. S využitím technologií se musí více spoléhat na manažery inovací, projektové manažery, všechny nové profese. Právník už zkrátka nemá sedět na telefonu, mluvit s klienty a chystat smlouvy. Musí hledat inovativní řešení s kolegy, kteří jsou experty na technologie. Robert Němec ji doplnil tím, že modernizace technologií je výzvou pro právníky i pro poskytovatele takových systémů. V Česku je ale problémem také to, že stát zaostává v digitalizaci, takže se hůře dostává k různým veřejným datům.

Jako další z řečníků se představila Petra Arends-Paltzer ze Švýcarska, která hovořila o své zkušenosti s digitalizací právní kanceláře. Podle ní jsou hlavními konkurenty tradičních právníků weby, které nabízej rychlou radu s rozvodem nebo náhradou škody. „Buď se přizpůsobíš, nebo zemřeš,“ citovala známé úsloví. Podle ní se musí advokátní kanceláře změnit, aby nedopadly jako výrobce mobilů Nokia. Ten kdysi platil za lídra trhu, nezachytil ale inovace a musel ustoupit do pozadí. Advokátní kanceláře, které přijímají nové technologie, už na nutnost změny slyší. Buď takové inovativní firmy vznikají jako externí poradenské společnosti, nebo je zakládají právní oddělení velkých korporací. Podle ní přináší digitalizace právníkům více dat, která zkvalitňují jejich práci, a navíc ji zlevňují.

V poslední části ISLF konference byly tématem technologické inovace v Evropě a střední Evropě. Jako první promluvila Nilema Bhakta-Jones z britské advokátní kanceláře Alacrity.

Inovacím v advokátních firmách brání Batman, podle Bhakty-Jonesová ale nejde o komiksového hrdinu, ale zkratku, za kterou se skrývá šéf, apatie, čas, peníze, zažité postupy a neochota se změnit. Aby mohly inovace uspět, je třeba v týmu změnit uvažování, více riskovat, nebránit se novým přístupům a sdílet společné cíle. Dodala ještě, že firmy při cestě za změnou nemohou spoléhat na spásu. Musí na sobě zkrátka tvrdě pracovat. 

Dalším bodem programu konference byly otázky stavu inovací v advokátních kancelářích střední Evropy, v němž se prezentovali Jan Spáčil z kanceláře Ambruz & Dark Deloitte Legal, Erwin Hanslik z Taylor Wessing a Josef Hlavička z advokátní kanceláře Havel & Partners.

Jako poslední bod letošní konference se probíraly inovace v právním povolání na formátu Evropy. Jako první se ujal slova Antonín Mokrý, šéf Evropské asociace advokátních komor (CCBE), člen přeřdstavenstva ČAK. Jak uvedl, v posledních letech se CCBE zaobírá inovacemi v oboru právních služeb, a proto byl ustanoven Výbor pro zkoumání budoucnosti naší profese, kterou v příštích letech ovlivní umělá inteligence a další technologie. 

Na něho navázali poslední řečníci: Martin Maisner, člen představenstva ČAK, advokát, právník a kyberbezpečnostní expert, Simone Cuomo, Thierry Wickers a Peter Homoki z Evropské asociace advokátních komor, a také Betrand Debosque z francouzské kanceláře Bignon Lebray Avocats, který upozornil, že používání online platforem se u právníků může střetávat s jejich profesionálními pravidly. Uvedl především to, že komunikace po internetu může narušovat důvěrnost právnického tajemství, konflikt zájmů a právníci si navíc musí dávat pozor na způsob inzerování svých služeb na webu, aby nebyl příliš agresivní a chovali se při něm tak, aby neporušovali etiku svého povolání. V tomto směru je třeba bránit jakémukoliv ovlivňování právníkova sdělení ze strany poskytovatele on-line služby.

JUDr. Hana Rýdlová

Foto: Economia, a.s.