Imrich Fekete: Občiansky zákonník. Veľký komentár. I. až IV. zväzok

Před více než čtyřmi lety jsem měl možnost zpracovat recenzi na první vydání slovenského komentáře[1] k občanskému zákoníku, u kterého po více než třech letech přistoupilo nakladatelství Eurokódex ke druhému vydání, a byl jsem opětovně požádán o zpracování recenze, takže mohu srovnávat konečnou podobu komentáře s vydáním předchozím. 

Z tohoto důvodu je již nadbytečné opakovaně uvádět to, co jsem pozitivně hodnotil u prvního vydání komentáře (a co pořád platí i u druhého), a jsem rád, že vydání druhé nepředstavuje pouze drobně upravený dotisk prvního, ale jsou v něm patrné výrazné obsahové změny.

Text výkladu jednotlivých ustanovení je nově zpřehledněn nadpisy jednotlivých částí výkladu, komentář je doplněn o další praktické příklady (přičemž již ve vydání prvním jich bylo více než 400) a je výrazně doplněna a aktualizována judikatura, která je – v souladu s moderními trendy – zařazována přímo do textu komentáře, a nikoliv až na závěr komentovaných ustanovení.

Na rozdíl od prvního vydání je výklad jednotlivých ustanovení uvozen poukazem na vývoj příslušných právních institutů od římského práva až do současné právní úpravy a ve druhém vydání je též naznačen přehled právních úprav, ve kterých se odrážejí základní instituty soukromého práva. Vedle nejvíce citovaných kodexů, kterými jsou francouzský Code Civil, rakouský ABGB a německý BGB, jsou do komparace zahrnuty také občanské zákoníky České republiky, Maďarska a Rumunska. V rámci evropského pojetí je v textu komentáře promítnuto nejenom aktuální soukromé právo EU a nejdůležitější právní dokumenty směřující k unifikaci evropského soukromého práva (PECL, DCFR, PETL, PEICL), ale také platné mezinárodní soukromoprávní smlouvy (např. Vídeňská smlouva OSN o smlouvě o mezinárodní koupi zboží nebo Zásady mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT).

Podstatný nárůst zpracované materie oproti prvnímu vydání (cca o 30 %) si vyžádal také změnu ve struktuře komentáře, který je rozdělen (oproti prvnímu vydání ve dvou dílech) na čtyři stejné části. První svazek je věnován výkladu vše­obecné části občanského zákoníku (§ 1 až 122), druhý svazek komentáře je zaměřen na věcná práva, odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení (§ 123 až 459), třetí svazek obsahuje výklad k dědickému právu a všeobecné části závazkového práva (§ 460 až 487) a poslední, čtvrtý, svazek obsahuje výklad k jednotlivým občanskoprávním smlouvám a závěrečným ustanovením občanského zákoníku (§ 488 až 880).

Z pohledu českého čtenáře je však především významné zdůraznit, proč tento komentář může mít pro něj v současné i budoucí době nemalý význam. Již v rámci hodnocení prvního vydání jsem v této souvislosti uváděl předpoklad, že s přijetím zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se budou jednotlivá česká významná právnická nakladatelství (C. H. Beck, Leges, Wolters Kluwer) orientovat na zpracování komentářů k novému občanskému zákoníku a literární produkce se zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, již nebude příliš věnovat, ačkoliv bylo lze předpokládat, že ještě řadu let budou probíhat řízení s hmotněprávním základem v dosavadním občanském zákoníku. Tento předpoklad se v plném rozsahu naplnil. Zdůrazňoval jsem v této souvislosti, že je iluzorní a nesprávná představa, že 1. 1. 2014 přestane být úprava obsažená v zák. č. 40/1964 Sb. zcela aplikovatelná, což vyplývalo již i z přechodných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb. Velmi silný dosah dosavadní právní úpravy i v oblasti věcných práv, která se jinak řídí novou právní úpravou ve smyslu § 3028 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., ostatně potvrdila i judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu při výkladu právě přechodných ustanovení (zejména v řízeních o vypořádání společného jmění manželů, v řízení o vypořádání nároků z neoprávněné stavby jdoucích do jisté míry nad rámec § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb.).

Jestliže pak komentář klade velmi silný důraz na výklad zákonných ustanovení opřených o významnou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky ve spojení s českou odbornou literaturou, může být z tohoto pohledu pro českého čtenáře dlouhodobě cennou pomůckou s ohledem na již chybějící souhrnně zpracované české komentářové literatury k zák. č. 40/1964 Sb. s aktuální judikaturou. To platí tím spíše, že na elektronickém portálu www.epi.sk je komentář v aktualizované a doplňované verzi, což byl a je benefit, který českým čtenářům jejich komentáře neposkytly, a to ani v poměrech nové právní úpravy.

Tato skutečnost by mohla ostatně být i určitým podnětem pro některé z českých právnických nakladatelství, aby zvážilo, zda mezeru ve zpracování rozsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR posledních let nějakým publikačním projektem ještě nezaplnit, neboť české komentáře k občanskému zákoníku se uzavřely k roku 2009, a souhrnné judikaturní zpracování tak český čtenář nemá již prakticky devět let, což je v právu z hlediska vývoje judikatury doba nepředstavitelně dlouhá nejenom z hlediska rozhodování nových, dosud neřešených otázek, ale také z hlediska překonání některých dosavadních judikaturních přístupů. Je v této souvislosti do jisté míry paradoxní, že tento informační deficit nahrazuje českému čtenáři literatura slovenská. Již z toho je patrná nepochybná praktická upotřebitelnost vydávaného komentáře i pro české právní prostředí. Jde totiž o projekt, který si svou kvalitativní úrovní v ničem nezadá nejenom s českými komentáři k předchozí občanskoprávní úpravě, ale také k novému občanskému zákoníku.

Stejně jako v případě prvního vydání i vydání druhé má nesporně nadčasovou vizuální podobu s jednou na první pohled možná ne snadno postřehnutelnou změnou. Na černém poli v modrém plátně zlatou barvou a švabachem na vnější zadní straně komentáře vyražené (a velmi výrazně esteticky působící) použité motto „non in legendo, sed in intelligendo leges consistunt“ (zákon nestačí číst, ale je třeba porozumět jeho obsahu), které v prvním vydání bylo obsaženo i jako motto vnitřní části komentáře, zůstalo ve druhém vydání zachováno na vnější zadní straně, ale vnitřní motto bylo nahrazeno latinským úslovím „lex non exacte definit, sed arbitrio boni viri permittit“ (zákon nemá přesné definice, ale spoléhá se na úsudek čestného člověka). Myslím, že tato změna trefně vystihuje cestu, kterou komentář od prvního vydání ke druhému z hlediska obsahu a kvality ušel.

Mgr. MICHAL KRÁLÍK, Ph.D., soudce Nejvyššího soudu