Emocemi nabité znalecké právo

autor: JUDr. Daniela Kovářová
publikováno: 30.11.2016

Noční můry se nevyhýbají ani moderátorům jednotlivých akcí Pražského právnického podzimu. Ty moje tvoří dva opačné póly téhož problému. První noční můra patří lhostejnosti a prázdnému sálu, spícím účastníkům a chybějícím tématům k diskusi. Tu druhou zájemci trojnásobně převyšující počet míst v sále a vulgární či dokonce fyzická napadení vystupujících. Realita však bývá přívětivější, podobně jako kulatý stůl, o němž chci čtenáře Bulletinu advokacie informovat.

V úterý 1. listopadu 2016 se v sídle České advokátní komory v Praze v Kaňkově domě uskutečnila další akce Pražského právnického podzimu.Jeho partnerem se stala Česká advokátní komora, jehož předseda JUDr. Martin Vychopeň akci zaštítil a zvolil téma letošní diskuse - Aktuální otázky znaleckého práva. Jako obvykle akci podpořily Lidové noviny s pravidelnou pondělní přílohou Právo a justice, mediálními partnery akce se staly časopisy Bulletin advokacie, Rodinné listy a Soudce. Generální záštitu celému projektu Pražského právnického podzimu, jehož zakladatelem a pořadatelem je nakladatelství Havlíček Brain Team, poskytli Ing. Andrej Babiš, místopředseda vlády a ministr financí, JUDr. Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu, Mgr. Adriana Krnáčová, primátorka Hlavního města Prahy, a prof. Tomáš Zima, rektor Karlovy univerzity.

Akce se zúčastnilo 28 diskutujících z řad advokátů, soudců, akademiků, státních zástupců a znalců, což odpovídalo množství židlí v rekonstruované místnosti, v níž obvykle zasedá představenstvo nejpočetnějšího právnického stavu. A tak jsem coby moderátorka tohoto setkání mohla hned v úvodu nastínit předpokládané okruhy problémů: zastaralou legislativu, systémově chybný způsob odměňování znalců a nejednoznačný výklad a aplikaci § 127a o. s. ř.

Diskusi otevřel předseda České advokátní komory JUDr. Martin Vychopeň, podle něhož je zákon o znalcích a tlumočnících zastaralý a léta se hovoří o jeho změně. Novela občanského soudního řádu účinná od roku 2011 přinesla nové ustanovení § 127a, které advokáti přivítali, nicméně dnes někdy vypadá dokazování jako souboj znalců. Také jejich právní postavení není jednoznačné, proto dr. Vychopeň shledal konání podobného kulatého stolu více než aktuálním.

Justiční pohled na znalce

Jako první přítomný soudce vystoupil místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala, který se zaměřil na znalce v civilním soudním řízení, v němž se ovšem soudci setkávají se znalci i v situacích, kdy vůbec nejsou zapotřebí, například při zjišťování náhrad za ztráty na výdělku. Jindy znalci a jejich posudky rozhodují za soudce, kteří jen v rozsudcích tlumočí závěry posudků. Jako odstrašující případ pan místopředseda zmínil kauzu, v níž se znalec choval jako terapeut a nejenže nepomohl, ale naopak rodinným vztahům uškodil. Opomenul totiž stranám sdělit, že jejich intimní a utajené informace ocituje v posudku, čímž je zveřejní. Podle dr. Fialy probíhá v justici ohledně znaleckých posudků válka mezi okresními soudy a soudy odvolacími, odměna za vypracování posudku je špatně nastavená a je otázkou, zda jsou posudky v některých sporech (například rodinných) vůbec zapotřebí. Znalecké předpisy jsou navíc zastaralé. Dnes by soudům stačil posudek na jednu či dvě strany, který však soudy nejsou schopny adekvátně zaplatit. Je velmi obtížné řídit stát, když je takřka každé jeho rozhodnutí přezkoumatelné ve správním řízení. Dr. Fiala dodal, že bude klidněji spát, vydá-li rozhodnutí spravedlivé, byť možná ne úplně fakticky správné, než kdyby bylo fakticky a právně v pořádku, ale nespravedlivé.

Na procesní oblast znalecké problematiky se zaměřil další přítomný soudce, předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Luboš Dörfl, podle něhož se soudy potýkají s dalšími problémy, například s obtíží sehnat znalce, který by byl ochoten za nízké sazby posudek zpracovat. Snížení soudních nákladů bylo podle pana předsedy jedním z podstatných argumentů pro přijetí § 127a o. s. ř., který se nažil přenést náklady na znalecké posudky ze státu na účastníky. Podotkl ovšem také, že kvalita posudků předkládaných tímto postupem není lepší než kvalita posudků vyžádaných soudně, navíc řada posudků vzniká ještě před zahájením soudního řízení, tedy v době, kdy autorita soudu není přítomna. Problematická je i disciplinární odpovědnost znalců, neboť proces odvolání znalce je tak složitý, že trvá jeden až dva roky, než je znalec zbaven svého oprávnění znaleckou činnost vykonávat.

Debata se vedla i o protichůdných znaleckých posudcích. Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Jan Sváček považuje jejich existenci za realitu, kterou je ochoten akceptovat v humanitních a společenských oblastech, méně už v exaktních disciplínách. Řešením je ustanovení o volném hodnocení důkazů, neboť znalecký posudek nemá vyšší důkazní hodnotu než výpověď obžalovaného či jiný důkaz. Dr. Sváček se také dotkl nově navrhované skutkové podstaty trestného činu znalce, kterou považuje za nadbytečnou, neboť stávající právní úprava obsažená v trestním zákoníku je vyhovující. Podobně nekoncepční se zdá úvaha o kontrolním orgánu, který by měl posuzovat kvalitu znaleckého posudku. Kdo jím bude? A co když po právní moci posudek zruší? Bude to důvod pro obnovu řízení? Dr. Sváček uzavřel, že vidí problém i v přijímání znalců. Existují kvalitní zájemci o znaleckou činnost, které nelze jmenovat pro nadbytek nefunkčních nebo nekvalitních znalců jmenovaných ve stejném oboru.

Posledním přítomným zástupcem justice byl soudce Nejvyššího soudu JUDr. Ljubomír Drápal, který kritizoval zbytečné povolávání znalců, například k posouzení přiměřenosti odměny ustanoveného znalce anebo příliš brzy, v době, kdy soud ještě nemá důkazně jasno. Často různí znalci v jedné věci posuzují jiné skutkové závěry, což je zjevně nesprávný postup justice. Soudce musí mít základní technické chápání předmětné problematiky, jinak mu znalec nepomůže. Řada posudků je navíc vyžadována zbytečně, například jsou-li znalci najímáni pro početní úkony. Na druhé straně někdy Ústavní soud alibisticky ruší rozhodnutí jen proto, že ve věci nebyl zpracován znalecký posudek. Pak ale, uzavírá dr. Drápal, nehledejme pochybení v právní úpravě nebo na straně znalců.

Advokátský pohled

Jiný přístup k problematice zajali přítomní advokáti. Se znaleckými posudky se JUDr. Ing. Světlana Semrádová Zvolánková ve své praxi často setkává, zejména když jsou znalci přibíráni pro stanovení ceny nemovitých věcí. Jako kritickou vidí metodiku oceňování, protože rozdíly mezi jednotlivými posudky jsou řádové. Soudy sice obecně šetří, nicméně paradoxní pak je, že u posudku získaného postupem podle § 127a o. s. ř. jako součást nákladů řízení přiznávají smluvní odměnu, za jakou soukromě přibraný znalec posudek zpracoval. Stát ušetří, ale zatížena je strana sporu. JUDr. Petra Tomana, přítomného zástupce Unie obhájců, trápí klesající kvalita znaleckých posudků, a to navzdory faktu, že dnes řadu soudních sporů nerozhodují advokáti nebo soudci, ale znalci. Upozornil dále na riziko prolomení povinnosti mlčenlivosti znalce u soukromého znaleckého posudku. Pokud jsou jeho závěry pro klienta nevyhovující, advokát ho pochopitelně soudu nepředloží, podle nového občanského zákoníku schvaluje posudky zpracované ve znaleckém ústavu kolektivní orgán ústavu, evidují se v elektronické evidenci a znalci o nich uvádějí podrobnosti v evidenčních knihách. Nepoužité posudky už někde kolují, což je v rozporu s povinností mlčenlivosti znalce a se zájmy advokáta a jeho klienta. Dr. Toman se také vyjádřil k připravovanému úmyslu vypustit § 127a o. s. ř., s čímž vyslovil nesouhlas, protože advokát by ztratil jediný nástroj, kterým dnes může přesvědčit soud o potřebnosti znalecký posudek vyhotovit. Konečně JUDr. Petr Meduna (advokát a regionální představitel za region Praha) kritizoval dehonestující ocenění znalecké činnosti i zastaralou právní úpravu znalecké činnosti. Podle něho má dnes soudce k dispozici tři posudky (jeden vlastní a dva od každého účastníka), chybí mu však nástroj, podle kterého by si mezi těmito posudky vybral. Jak má vědět, který je správný, je-li každý opatřen razítkem a doložkou? Obě strany přece s posudkem nikdy nebudou spokojeny. Vždy se jedna strana odvolá a je pak otázkou, jak má odvolací soud problém řešit.

Advokát, insolvenční správce a člen představenstva ČAK JUDr. Michal Žižlavský se dotkl problému znalcovy loajality, který je podle něho párovým problémem s cenou. Strany by se neměly vzdávat odpovědnosti a nabízet za sebe znalecké posudky. Konečné rozhodnutí je stejně na soudci, který musí být schopen si mezi několika posudky vybrat. Advokát a emeritní ústavní soudce JUDr. Jiří Nykodým položil pozorně naslouchajícím přítomným otázku, zda je výkon činnosti znalce svobodným povoláním. Pokud na tuto otázku odpovíme kladně, pak by znalci měli mít vlastní profesní komoru. Je třeba mít odvahu je osamostatnit, dát jim kárnou odpovědnost a upravit postavení právnických osob.

Pohled akademický

Vysokoškolský pedagog prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš položil v souvislosti s připravovaným zákonem o znalcích řadu otázek: Jaká témata má upravovat? Mají mít znalci vlastní samosprávu? Jak by měla vypadat? Jaké by byly podmínky pro výkon profese? Kdo by prováděl kontrolu? Měla by být cenová regulace? Byli by znalci podnikatelé a znalecká činnost osobním výkonem profese? Co bychom v takovém případě dělali s právnickými osobami (se znaleckými ústavy)? Jak vyrovnat informační asymetrii? Co loajalita? Jaké disciplinární postihy? Zůstane veřejnoprávní charakter a včlenění do správní oblasti? Prof. Eliáš dodal, že nejprve musíme znát východiska, teprve poté můžeme pokročit dále. Prof. JUDr. Alena Winterová doporučila návrat ke klasikům civilního procesu (dr. Hora apod.), jehož definici citovala: „Znalcem je osoba od stran rozdílná, která o jistých skutečnostech soudem mu předestřených sděluje subjektivní úsudek, přičemž čerpá ze svých odborných znalostí.“Znalec má svým výkladem rozšířit soudcovy vědomosti tak, aby je soudce pochopil, proto znalecký posudek nemůže být pro soud závazný, a obsahuje-li zjevnou chybu, měl by ji soud odhalit. Paní profesorka podpořila aktuální legislativu s tím, že zadání posudku včetně položených otázek má vždy formulovat soud, protože již otázkami a zadáním je možno ovlivnit odpovědi.

Znalecký pohled

Pohled znalecký reprezentovali dva diskutující znalci, byť mezi přítomnými bylo znalců více. Mgr. Ing. Lukáš Křístek, MBA, doporučil soudům, aby v případech odlišných znaleckých posudků přistupovaly ke konfrontaci znalců. Podle něho loajalita znalce končí před položením otázky. Jakmile je otázka položena, pak znalec musí být objektivní. Komorový systém pro znalce podle něho není reálný s ohledem na množství neslučitelných specializací. Bylo by totiž nutno vyřešit problematiku znalců ustanovovaných ad hoc a dále znaleckých ústavů, jako je Celní správa, Kriminalistický ústav nebo tajné služby. Prezident Komory soudních znalců Ing. Vladimír Vácha shrnul své šestadvacetileté zkušenosti v čele Komory soudních znalců, která sdružuje více než 7200 z celkového počtu 8000 znalců. Vyslovil se proti profesní komoře s povinným členstvím a argumentoval funkčními zahraničními vzory. Na závěr svého vystoupení uzavřel, že samotná legislativa nezlepší kvalitu znaleckých posudků. O výkon činnosti znalce totiž není příliš velký zájem vzhledem k nízkému finančnímu ohodnocení. Zkušení znalci vymírají, noví jsou málo erudovaní nebo jde o spekulanty.

Pohled zvnějšku                             

Prof. JUDr. Miroslav Růžička z Nejvyššího státního zastupitelství dodal v návaznosti na trestní proces, že jednotlivá znalecká odvětví jsou špatně definována, chybí specializace a ve složitých trestních sporech se vrší jeden znalecký posudek za druhým a nikdo neví, který je ten správný. Dalším problémem je povinná mlčenlivost znalce v kontrastu s veřejným soudním projednáním věci. Doplnil, že znalci by neměli hodnotit důkazy či posudky jiných znalců.

Jako závěrečné konstatování zajímavé několikahodinové debaty může sloužit vystoupení šéfredaktora časopisu Soudce JUDr. Karla Havlíčka: „Ověřil jsem si dotazem u tří soudkyň, že znalecký posudek používají jako alibi pro odvolací soud. Snažíme se znalectví nacpat do oblastí, které se pro ně nedají použít. Naše společnost je nenázorová, proto na všechno potřebujeme posudky, hodnocení, EIA apod. Soud má přece vlastní rozum, a tak by neměl namísto jeho použití povolávat do řízení znalce.“

Autorka je advokátkou a šéfredaktorkou Rodinných listů.