Doc., JUDr., Ing. BOHUMIL POLÁČEK, PhD., MBA, LL.M. Bohumil Poláček: Právo mezinárodního obchodu

Předmětem práva mezinárodního obchodu je právní úprava vztahů, které vznikají mezi subjekty mezinárodní hospodářské spolupráce, včetně mezinárodního obchodu. Nejde o samostatné právní odvětví (jako je např. mezinárodní právo soukromé), ale o uspořádaný soubor právních norem z různých právních odvětví, a i různého právního původu (mezinárodního, unijního či vnitrostátního). Právní úprava je dána předpisy práva správního, finančního, obchodního, občanského, mezinárodního práva veřejného či mezinárodního práva soukromého. 

Poslední česká publikace věnovaná problematice Práva mezinárodního obchodu vznikla pod vedením prof. JUDr. Zdeňka Kučery, DrSc., již před deseti lety. Taktéž poslední moravská učebnice prof. JUDr. Naděždy Rozehnalové, CSc., vydaná v nakladatelství Wolters Kluwer postrádá bohužel již dnes aktuálnost. Od té doby se totiž právní úprava podstatně změnila, byly přijaty nové zákony, nařízení a pro Českou republiku se staly závaznými nové mezinárodní smlouvy.        

Vytvoření takovéto publikace není snadnou záležitostí. Vyžaduje jak praktické, tak i hluboké teoretické znalosti. Předchozí publikace byly zásadně vytvořeny širším kolektivem autorů. Pro autora recenzované publikace to není první publikace, kterou v nakladatelství Wolters Kluwer ČR v poslední době vydal. Připomeňme si Kapitoly z mezinárodního práva dopravního práva I (Říční a letecké právo – 2016), II (Železniční a námořní právo 2016). III. díl věnovaný silničnímu právu je v současné době v tisku. Výhodou autora je i to, že má nejenom právnické vzdělání, ale i vzdělání ekonomické, je vysokoškolským pedagogem, ale i soudním znalcem. Je teoretikem i praktikem zároveň. 

Autor si zvolil odlišnou strukturu své publikace od stávajících publikací. Obsah můžeme rozdělit do tří částí – obecné (kap. 1 až 7), zvláštní (kap. 8 až 14) a procesní (kap. 15 a 16). Obecná část je věnována pramenům úpravy práva mezinárodního obchodu, způsobům jeho unifikace, jeho subjektům, mezinárodním obchodním organizacím až po státní podporu exportu. Při unifikaci práva mezinárodního obchodu v rámci Evropské unie bude hrát v budoucnu určitě významnou roli Komise. V současné době výsledky unifikace nejsou výrazné v oblasti hmotněprávních norem, ale spíše v oblasti kolizních norem a tzv. imperativních norem upravujících především vývoz a dovoz zboží a služeb v rámci Evropské unie i do třetích zemí (např. Celní kodex Unie). 

Oproti jiným publikacím není v recenzovaném textu obsažena kapitola věnovaná zajištění závazků v mezinárodním obchodním styku. Je to pochopitelné, protože pro mezinárodní obchodní styk se dají využít stejné zajišťovací instituty jako pro poměry čistě vnitrostátní. O těch speciálních pro mezinárodní obchodní styk se pak přesto v textu píše. O EGAP v kap. 7 nebo o zajištění krizových a měnových rizik v kap. 8. 

Pro zvláštní část si autor vybral nejčastěji se vyskytující smluvní typy v mezinárodním obchodním styku – zejména smlouvu kupní, smlouvu o dodávkách staveb a smlouvu přepravní. U těchto smluv se nejčastěji setkáváme s přímou úpravou obsaženou v mezinárodních smlouvách (např. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z roku 1980 nebo Úmluva o mezinárodní železniční přepravě – COTIF z roku 1980), které podstatným způsobem zjednodušují uzavírání konkrétních smluv v dané oblasti. Není však zapomenuto ani na autonomii vůle stran, kdy si strany mohou zvolit pro svůj smluvní vztah rozhodné právo – hmotné právo určitého státu. Autor preferuje neomezenou volbu práva.  

V procesní části autor věnuje největší pozornost zcela pochopitelně rozhodčímu řízení, protože tímto způsobem se nejčastěji rozhodují spory z mezinárodního obchodního styku. Je totiž zajištěno celosvětově bezproblémové uznávání a vykonávání rozhodčích nálezů na základě ustanovení Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1959. Rozhodčímu řízení v mezinárodním obchodním styku se v tuzemsku zvláštní překážky nekladou, oproti rozhodčímu řízení čistě vnitrostátnímu, kde v poslední době dochází k omezování tzv. arbitrability (např. ve spotřebitelských sporech). 

Čtenář po přečtení publikace získá dostatečný přehled o právu mezinárodního obchodu obecně, ale i o způsobu jeho právní úpravy, jeho zvláštnostech, ale především se mu dostane do ruky návod, kde hledat příslušné právní normy upravující jednotlivé oblasti mezinárodního obchodního styku (zda v mezinárodních smlouvách, unijním právu či v našich vnitrostátních předpisech). A to autor nejde do zbytečných podrobností dané problematiky, je stručný. Přestože do textu zahrnul i další oblasti mezinárodního obchodního styku, má publikace téměř o 100 stránek méně než zmíněná publikace prof. Kučery. Přesto se předpokládá, že čtenář bude mít určité znalosti z jiných právních odvětví (občanského, obchodního, mezinárodního práva soukromého), aby správně pochopil napsaný text. 

Publikace splňuje požadavky vysoké odborné vzdělanosti autora i praktickou přehlednost a lze ji považovat za výbornou učební pomůcku nejenom pro studenty právnických fakult, ale i pomůcku pro všechny, kteří se problematikou mezinárodního obchodního styku zabývají prakticky, advokáty, obchodníky, rozhodce, nebo se na svoji odbornou dráhu teprve připravují.

Autorka je interní doktorandkou PF UK.

Knihu si můžete zakoupit a bližší informace získáte ZDE.