Čtvrt století svobodné advokacie

Pro geologickou vrstvu jde jen o mžik, zato naše profese se během té doby proměnila nevídaně. V roce 1990 bylo advokátů a komerčních právníků jen několik stovek – dnes je nás více než dvanáct tisíc. S klientem bylo třeba se nejprve osobně potkat. Když nám popsal svůj případ, věděli jsme, kdy mu s vysokou mírou pravděpodobnosti doporučit, aby se nesoudil, protože jsme dokázali odhadnout, jak by jeho věc před soudem dopadla. Pokud trval na použití práva, psali jsme podání na mechanickém, či, v lepším případě, elektrickém psacím stroji a používali průklepové papíry, kopíráky a jediným moderním nástrojem v oné době byl fax. Většina advokátů provozovala generální praxi, tedy měla obecnou představu o fungování práva ve většině právních odvětví. Zatímco dnes?

Jak soudní řízení dopadne, si netroufáme odhadnout. Jsme online neustále a téměř v každou chvíli k dostižení, počítače máme v kanceláři, doma i v palubních deskách svých aut a namísto papírové Sbírky zákonů nám slouží sofistikované elektronické vyhledávače. Vzpomínáte ještě, jak jsme spěchali na poštu s podáním, abychom stihli konec lhůty? Podobným sprintům s datovými schránkami odzvonilo. Mnozí z nás zvedají mobilní telefon klientům i večer a o víkendu. A existují klienti, kteří se durdí, pokud jim nejsme schopni na e-mail odpovědět ještě týž den.

A právo samo? Předpisů a nařízení je už tolik, že bez specializace se nikdo z nás neobejde. Tvrdit, že je schopen sledovat a zachytit tisíce změn a novelizací všech právních předpisů, včetně těch evropských, dnes může jenom advokátní šarlatán. Legisvakanční doba se během oněch let z měsíců zkrátila na hodiny. A už vůbec nikdo z nás neví, co bude platit zítra.

I klienti sami se proměnili. Běžně poskytujeme konzultace po telefonu nebo e-mailem dostaneme zadání a obratem elektronicky posíláme opravené znění zpět. V databázích počítačů máme stovky vzorů smluv a podání, takže někdy sami klienti soudí, že advokátů jim přece netřeba, že stačí jen vyplnit vhodný formulář na internetu a smlouvu či podání k soudu jsou přece schopni si vyhotovit sami.

Sporů ovšem – navzdory vývoji, intenzitě spojení i elektronizaci klientů, advokátů i justice – neubývá. Snad právě naopak, což tváří v tvář vzrůstajícímu počtu advokátů i advokátních koncipientů naznačuje, že i v budoucnu by mohli mít naši pokračovatelé práce dost. Ale nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.

Co vlastně přijde zítra? Lze se vůbec na budoucnost, alespoň tu právní, nějak připravit? Pokrok uhání mílovými kroky kupředu, a neohlíží se na konzervativní právo i jeho tradicionalistické zastánce. Bude mít za další čtvrtstoletí každý klient vlastního robotického advokáta? Anebo se počet advokátů bude rovnat počtu obyvatel Česka?

Znovu si připomínám výročí a napadá mě, jak jsou advokáti pupeční šňůrou případů spojeni se svými klienty. Mají-li oni problém, musíme jej nastudovat, čímž se mu začínáme intenzivně věnovat. V době restitucí navracení majetku naplňovalo naše dny i spisy, v době odposlechů i my jsme odposloucháváni, řeší-li společnost insolvenční řízení nebo neplatiče, dříve či později se téma dne stane náplní i našich životů. A tak tomu nejspíš bude i nadále, ať už nás čeká snižování daní nebo příchod migrantů, nástup generace permanentně připojené k sociálním sítím nebo boj o vodu.
Spolu s veřejností i advokacie hledí vpřed. Dnes, stejně jako před čtvrtstoletím.

JUDr. František Smejkal, člen představenstva ČAK