Členské státy nemohou uložit poplatek, který by zatěžoval vývoz elektřiny vyrobené na jejich území
publikováno: 06.12.2018
Takovýto poplatek není odůvodněn cílem zajistit stabilitu dodávek elektřiny na vnitrostátním území. Ve snaze zajistit spolehlivost a stabilitu elektrické soustavy na Slovensku po odstavení dvou bloků jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice byl zejména v průběhu roku 2008 ukládán zvláštní poplatek za užívání této soustavy při vývozu elektřiny vyrobené na slovenském území, včetně jejího vývoz do členských států.
Společnosti Korlea Invest založené podle slovenského práva, která byla dodavatelem elektřiny (a jejímž právním nástupcem je společnost FENS, která je rovněž usazena na Slovensku), byla uložena povinnost zaplatit tento poplatek ve výši přibližně 6,8 milionu eur. Korlea Invest poté napadla legalitu tohoto poplatku, který se již neuplatňuje, u slovenských soudů, přičemž tvrdila, že představuje poplatek s účinkem rovnocenným clu, jehož uložení zakazuje zásada volného pohybu zboží. Okresný súd Bratislava II (Okresní soud Bratislava II), který v současnosti tuto věc projednává, se Soudního dvora táže, zda je dotčený poplatek v rozporu s touto zásadou unijního práva.
V rozsudku Soudní dvůr nejprve uvádí, že elektřina je zboží ve smyslu unijního práva a že poplatek, který se nevybírá za zboží jako takové, ale za užívání soustavy sloužící k jeho přepravě, musí být považován za poplatek zatěžující samotné zboží. Z toho důvodu napadený poplatek spadá pod ustanovení Smlouvy o FEU, která se týkají volného pohybu zboží.
Soudní dvůr dále konstatuje, že tento poplatek zatěžuje pouze elektřinu, která byla vyrobena na Slovensku a následně vyvezena, vybírá se tedy z důvodu, že elektřina překročila hranici. V této souvislosti Soudní dvůr odmítl argument Slovenska, podle něhož se vzhledem k existenci stejného poplatku, který zatěžuje elektřinu spotřebovanou na Slovensku, zachází s elektřinou, která byla vyrobena na Slovensku a následně vyvezena, stejně jako s elektřinou, která byla na Slovensku vyrobena a spotřebována. Tyto dva peněžité poplatky, z nichž první platí vývozce a druhý zejména koncový zákazník, totiž nezatěžují elektřinu na stejném obchodním stupni, sporný poplatek tedy skutečně zatěžuje toto dotčené zboží z důvodu překročení hranice.
Za těchto podmínek dospěl Soudní dvůr k závěru, že tento poplatek představuje poplatek s účinkem rovnocenným clu, a to jak pokud jde o elektřinu vyvezenou do jiného členského státu, tak pokud jde o elektřinu vyvezenou mimo území EU. V této souvislosti, pokud jde o vývoz do jiných členských států, Soudní dvůr zdůrazňuje, že zásada volného pohybu zboží brání uložení takovéhoto poplatku. Pokud jde o vývoz do zemí mimo EU, Soudní dvůr připomíná, že se členské státy zavázaly provádět společnou obchodní politiku, jejíž fungování by bylo narušeno, kdyby byly oprávněny jednostranně ukládat poplatky s účinkem rovnocenným clu na tento vývoz.
Soudní dvůr konečně připomíná, že zákaz, který platí pro členské státy, ukládat cla a poplatky s rovnocenným účinkem představuje základní pravidlo unijního práva, pro které Smlouva o FEU nestanoví žádnou možnost výjimky nebo odůvodnění, ať už jde o vztahy mezi členskými státy nebo o vztahy mezi členskými státy a zeměmi mimo EU. Za těchto okolností dospěl Soudní dvůr k závěru, že napadený poplatek není slučitelný se zásadou volného pohybu zboží.
Zdroj: Soudní dvůr EU.