Články

Ztráta důvěry jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele

autor: Richard W. Fetter
publikováno: 07.11.2018

Mladším lidem zřejmě nepřijde jako výraz nějak zvláštní, vnímají ho jako každý jiný, necítí při jeho užití politických konotací, avšak starší ročníky pojem ztráta důvěry v názvu příspěvku možná zaskočí, když jim připomene proces společenské normalizace v ČSSR na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Ztráta důvěry je však pojmem aktuální rozhodovací praxe soudů, která s ním běžně pracuje při řešení pracovně-právních sporů, ale není zákonným termínem.

Několik poznámek k vydědění

autor: JUDr. Václav Bednář
publikováno: 06.11.2018

V následujícím článku bych rád poukázal na některé sporné otázky, které buď fakticky, nebo uměle vznikají při interpretaci ustanoveních o vydědění. Mou snahou je nastínit některá možná řešení a případně vyvrátit názory, které se sice v odborných textech objevují, avšak jejich věcný základ stojí mimo racionální výklad a popírá základní interpretační pravidla občanského zákoníku upravená v jeho § 2.

Konstituování rozhodčího fóra

autor: JUDr. Tomáš Sokol
publikováno: 31.10.2018

Tento příspěvek je zaměřen výhradně na problematiku aplikace zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále „ZRŘ“), bez jakéhokoliv pokusu o komparaci této úpravy s úpravami rozhodčího řízení v jiných zemích. Dále považuji za potřebné zdůraznit, že přes všechny ústrky, které si v posledních deseti letech muselo rozhodčí řízení vytrpět, zejména od české justice, jsem přesvědčen o potřebnosti či minimálně využitelnosti rozhodčího řízení.

Efektivita rozhodčího řízení

autor: JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb.
publikováno: 29.10.2018

Vždy, když se hovoří o rozhodčím řízení, a zejména ve srovnání s řešením sporů státními soudy, je jedním z hlavních argumentů efektivita rozhodčího řízení. V mnoha případech zůstane u obecných proklamací, aniž by bylo dále podrobněji určeno, v čem ten či onen autor efektivitu rozhodčího řízení spatřuje a jak je možné ji porovnat s jinými systémy řešení sporů, a aby tvrzenou efektivitu takový autor jednoznačně doložil. Závěr o efektivitě rozhodčího řízení je sice pravdivý, ale jeho informační hodnota, neřkuli hodnota vědecká, je nulová. Efektivitou vyjadřujeme praktickou účinnost nějaké smysluplné lidské činnosti, a to porovnáním vstupů a výstupů takové činnosti, nebo, jinými slovy, kolik je třeba vynaložit nákladů a energie do systému, aby bylo jeho prostřednictvím možné dospět k očekávanému výsledku.