Články

Náhrada nákladů řízení ve světle aktuální judikatury Ústavního soudu

autor: Mgr. Bc. Martina Šuláková
publikováno: 15.05.2015

Dynamický vývoj v oblasti civilního práva procesního zaznamenává v poslední době zejména rozhodování o nákladech řízení. Pod tlakem judikatorní činnosti Ústavního soudu se očekávají změny ze strany zákonodárce, do vývoje však může zasáhnout i Nejvyšší soud, a to v důsledku široce nastavené přípustnosti dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, tedy i proti rozhodnutí procesní povahy, týkajícím se náhrady nákladů řízení. Hybatelem současných změn jsou slovy Ústavního soudu tzv. formulářové spory v pásmu bagatelnosti.

Náhrada újmy vzniklé zásahem státu bez zahájení trestního stíhání

autor: JUDr. Václav Vlk, JUDr. Jaroslav Truneček
publikováno: 13.05.2015

S emancipací občanů, kteří využívají svá práva a v duchu čl. 36 odst. 3 Listiny chtějí po státu náhrady za jeho špatné kroky, se otevírá i otázka, kterou popisuje následující příběh. Otázka, na co má občan nárok, pokud se stát zmýlí v rámci trestněprávní represe ještě před zahájením trestního stíhání? Dostane nějaké odškodnění? Má nárok na pomoc advokáta a úhradu části takto vynaložených nákladů? Příběh popsaný dále byl podkladem stanoviska č. 6/2014 Unie obhájců ČR.

ZOK: Jednání zástupců

autor: Ivana Štenglová, Jan Dědič, Milan Tomsa a kolektiv
publikováno: 11.05.2015

Obecně stanoví občanský zákoník v § 435, že kdo je oprávněn jednat jménem jiného, je jeho zástupcem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Je ovšem nutno, aby bylo zřejmé, že ten kdo právně jedná, jedná jako zástupce za někoho jiného, není-li to zřejmé, platí, že jedná vlastním jménem. Zastoupení je buď ze zákona, z rozhodnutí soudu nebo je smluvní. Zástupcem podnikatele může být zásadně každá svéprávná osoba, ale zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájem je v rozporu se zájmy zastoupeného, tj. nastal-li střet (konflikt) zájmů.

Konflikt zájmů při zadávání veřejných zakázek

autor: JUDr. Milan Hodás, PhD.
publikováno: 11.05.2015

Pokud má být zadávání veřejných zakázek efektivní a hospodárné, pak musí být prokázán střet zájmů umožňovat vyloučení ze zadávacího řízení. Tuto tezi potvrzuje judikatura Soudního dvora Evropské unie i nová směrnice č. 2014/24/EU. Proces zadávání veřejných zakázek není nutný v případě, že subjekt veřejné moci využívá vlastní kapacity, hovoříme o tzv. in-house výjimce. Pro aplikaci in-house výjimky je třeba, aby in-house subjekt neobsahoval soukromý kapitál, byl pod srovnatelnou kontrolou jako vlastní organizační složky zadavatele a vykonával podstatnou část své činnosti pro zadavatele. Aplikační praxe potvrzuje, že normotvůrce nemyslí a ani nemůže myslet na všechny situace, které v procesu zadávání veřejných zakázek mohou vzniknout. Pro aplikační praxi to pak znamená nutnost aplikovat obecné principy zadávání veřejných zakázek a povinnost zadavatele přezkoumatelně vysvětlit, proč jeho situace nepředstavuje střet zájmů.

„Advokátní“ mediace na vzestupu

autor: Mgr. Jan Štandera, JUDr. Hana Lenghartová
publikováno: 11.05.2015

V jednom z předcházejících vydání časopisu Bulletin advokacie informovala JUDr. Martina Doležalová, Ph.D., spolu s Patrickem Van Leynseelem o současných světových trendech v praktickém výkonu mediace. Z jejich krátkého příspěvku jasně plyne, že v současné době se do popředí mediační praxe dostává evaluativní přístup, který je advokátům více než blízký. Vzhledem k tomu, že tento trend by mohl výrazným způsobem zasáhnout do činnosti mediátorů/advokátů a mediační praxe v ČR, rádi bychom se tímto pozastavili nad zmíněným evaluativním přístupem jak obecně, tak v našich podmínkách, který, jak dokazuje praxe ze zahraničí, poskytuje advokátům podstatně větší prostor pro využití jejich praxe, zkušeností i přístupu k řešení sporů.

Zastoupení ve správním řízení

autor: doc. JUDr. Pavel Mates, CSc.
publikováno: 06.05.2015

Zastoupení slouží, prozaicky řečeno, k tomu, aby mohli činit úkony ti, kteří s ohledem na omezení svéprávnosti nemají v daném rozsahu procesní způsobilost, a dále účastníci řízení, kteří úkony činit z nejrůznějších důvodů nemohou nebo nechtějí. Jistě není třeba nijak zvlášť připomínat, že tak, jako v jiných procesních předpisech, i ve správním řízení platí, že z jednání zástupce vznikají práva a povinnosti zastoupenému a zástupce se účastníkem řízení nestává.