Články

Subsidiarita krajní nouze jako preference řešení způsobujícího co nejmenší možnou škodu?

autor: Mgr. Lucie Luxová
publikováno: 11.06.2015

Požadavek subsidiarity krajní nouze je vyjádřen v § 28 odst. 2 trestního zákoníku poměrně stroze formulací „nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak“ [1]. Jak vyplývá z tohoto spojení, bude-li tedy možné přímo hrozící nebezpečí odvrátit i jiným způsobem, například útěkem, o krajní nouzi se nejedná. V právní teorii ovšem již nepanuje jednotný pohled na to, zda v rámci zásady subsidiarity je jednající povinen zvolit takový způsob, který s sebou přinese co nejmenší možnou škodu.

NOZ v praxi: Omezení vlastnického práva

autor: prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc., Mgr. Alena Srbová
publikováno: 10.06.2015

§ 1013
(Pozemek jiného vlastníka)
(1) Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. (2) Jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen.

K diskusi o subjektu trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti

autor: doc. JUDr. Eduard Bruna, PhD.
publikováno: 10.06.2015

Trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (tr. zák.), představuje (úmyslnou formu) praní špinavých peněz, které se podle citovaného ustanovení trestního zákoníku dopustí ten, kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci získané trestným činem nebo jako odměna za něj (první skutková podstata), nebo jinému spáchání takového činu umožní (druhá skutková podstata). V souladu s textem zákona může být předmětem legalizace i věc, která byla za věc získanou trestným činem opatřena [§ 216 odst. 1 písm. b) tr. zák.].

Notář a jeho postavení v řízení ve věcech obchodního rejstříku

autor: JUDr. Petr Hampel, Ph.D.
publikováno: 08.06.2015

Notáři by již více než rok měli (žel tomu tak stále není) provádět zápisy do databáze veřejného rejstříku (tak to totiž předpokládá § 108 zák. č. 304/2014 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, dále též jen „z. v. r.“), jsou-li o to požádáni oprávněnou osobou (zakladatel či již zapsaná právnická osoba), a to prostřednictvím svého aktivního vstupu do této databáze. Lze jen doufat, že se tak stane co nejdříve, neboť to pro české, zejména podnikatelské prostředí bude znamenat významnou praktickou změnu.

Aplikace advokátního tarifu ustanoveným obhájcem z hlediska změn právní kvalifikace trestného činu

autor: JUDr. Jan Vidrna
publikováno: 27.05.2015

Vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nabyla účinnosti dnem 1. července 1996. Zdálo by se tedy, že již uplynula dostatečně dlouhá doba k tomu, aby byly odstraněny veškeré pochybnosti o způsobu aplikace této normy. Je však otázkou, zda je tento předpoklad skutečně správný.

Neplatné skončení pracovního poměru

autor: JUDr. Ladislav Jouza
publikováno: 25.05.2015

Spory o neplatnost skončení pracovního poměru a o nároky z toho vyplývající patří v současnosti k nejčastějším v soudní praxi. Dosavadní zkušenosti z uplatňování zákoníku práce (dále jen „ZP“) a kontrolní výsledky inspektorátů práce potvrzují, že mnohdy zaměstnavatelé nepostupují v souladu se ZP. Jejich pochybení může mít odraz ve stále se zvyšujícím počtu návrhů zaměstnanců k soudnímu řízení.

Zákonné úroky z prodlení (vývoj právní úpravy, mechanismů stanovení a počítání, formulace žalobních petitů)

autor: Richard W. Fetter
publikováno: 20.05.2015

V prodlení je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Znamená to, že na rozdíl od dřívějších pravidel (do 31. 12. 2013) si věřitel a dlužník mohou (podle nového občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014) dohodnout smluvní úroky z prodlení výší odchylné od zákonných úroků z prodlení.[1]