Články

Komplementární a alternativní medicína pohledem zdravotnického práva

autor: prof. JUDr. Ivo Telec, CSc.
publikováno: 03.05.2017

Lidské právo na zdraví umožňuje rozmanitý výkon podle jedinečnosti a preferencí pacienta. Platí to obzvláště v pluralitní a otevřené občanské společnosti. Každý má právo léčit se, jak uzná za vhodné. Na trhu jsou proto nabízeny zdravotní služby i tzv. komplementární a alternativní medicíny. Jde o dlouhodobě klinicky zavedenou součást českého zdravotnictví. Výkon tohoto medicínského zaměření, zejména všeobecného lékařství, je vázán jen na splnění obecných veřejnoprávních předpokladů zdravotnického práva. Základy spočívají ve volbě různorodých metod plnění závazku, jakož i používání rozličných výrobků se zdravotními účinky, vedle léčiv podle lékového práva.

Meze předsmluvní odpovědnosti podle o. z. a výkladová praxe soudů

autor: JUDr. Aleš Linhart, Ph.D.
publikováno: 02.05.2017

Jedním z témat, které je v naší současné právní praxi stále ještě nové a neustále se vyvíjí, je problematika tzv. předsmluvní odpovědnosti, která je také známa pod latinským souslovím culpa in contrahendo. Nový občanský zákoník přinesl ve svých ust. § 1728 až 1730 do právního řádu České republiky explicitní zakotvení tohoto institutu, do té doby zákonně neukotveného, jakkoli již právní praxí do jisté míry dotčeného.

Srovnávací reklama v české a evropské právní úpravě a judikatuře

autor: JUDr. Dana Ondrejová, Ph.D.
publikováno: 30.04.2017

Právní regulace srovnávací reklamy (úprava podmínek kladených na dovolenou srovnávací reklamu) míří na ochranu soutěžitelů proti jejich konkurentům, kteří se „opírají“ o proslulost jejich zboží či služeb nebo tyto kritizují (zejména tzv. opěrná, kritická srovnávací reklama), ale je také ku prospěchu spotřebitelů, neboť je považována za významný informační zdroj pro spotřebitele spočívající v možnosti porovnání určitého druhu, kvality a cen zboží.

Ještě k rozsahu kriminalizace jednání právnických osob

autor: prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc.
publikováno: 30.04.2017

Žádná z dosud pěti novel zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „topo“), nevzbudila tolik pozornosti odborné veřejnosti, laiků i sdělovacích prostředků, jako jeho novela poslední, šestá, provedená zákonem č. 183/2016 Sb., která nabyla účinnosti podle čl. II tohoto zákona prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, tedy 1. 12. 2016.[1]

Filtrování ze strany ISP ve světle aktualit evropského práva

autor: JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb.
publikováno: 27.04.2017

Tento článek pojednává o samotné problematice filtrování obsahu poskytovateli služeb informační společnosti a dává si za cíl shrnout současný právní režim filtrování, jeho aktuální vývoj a faktickou proveditelnost navrhovaných opatření. Za tímto účelem článek nejdříve přibližuje současný právní rámec problematiky filtrování a dohledu ze strany ISP, dále se zabývá (ne)možností uložit ISP povinnost filtrovat obsah, a v neposlední řadě se zaměřuje na významné aktuality evropského práva v dané oblasti, kterými jsou rozhodnutí SDEU v případu Mc Fadden proti Sony Music a představený návrh směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu.

„Protiteroristická“ novela trestního zákoníku – poznámky k orientačnímu studiu

autor: prof. JUDr. JIŘÍ JELÍNEK, CSc.
publikováno: 26.04.2017

Od 1. 2. 2017 je účinný zákon č. 455/2016 Sb., kterým se mění trestní zákoník a další související zákony (trestní řád, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim a zákon o zbraních). Cílem přijaté novely je zefektivnit boj proti terorismu úpravou trestní odpovědnosti fyzických i právnických osob a zohlednit závazky České republiky vyplývající zejména z trestního práva Evropské unie. Článek rozebírá přijaté změny.

Rozhodování o neplatnosti usnesení orgánu obchodní korporace v intencích základních zásad soukromého práva

autor: JUDr. Monika Novotná
publikováno: 24.04.2017

V rámci svého příspěvku bych se chtěla zamyslet nad možnou aplikací základních zásad vymezených v hlavě I. občanského zákoníku na posuzování neplatnosti rozhodnutí nejvyššího orgánu obchodní korporace, typicky valné hromady kapitálové společnosti, a to v případě, že společník při hlasování porušil soukromoprávní dohodu společníků.