Články

K soudní aplikaci § 22 odst. 2 autorského zákona o přenosu vysílání prostřednictvím družice

autor: JUDr. Petr Prchal, Ph.D., prof. JUDr. Ivo Telec, CSc.
publikováno: 21.09.2018

Přenos rozhlasového nebo televizního vysílání upravuje § 22 autorského zákona. Podle § 22 autorského zákona platí, že „(1) Přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání díla se rozumí zpřístupňování díla současným, úplným a nezměněným přenosem vysílání díla rozhlasem nebo televizí bezdrátově nebo po drátě, uskutečňuje-li je jiná osoba než vysílatel takového vysílání.“ „(2) Kabelovým přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání díla je takový přenos rozhlasového nebo televizního vysílání díla podle odstavce 1, který se uskutečňuje po kabelu nebo mikrovlnným systémem. Ustanovení § 21 odst. 3 věty druhé platí obdobně.“

Nepřetržitý odpočinek v týdnu v zajetí duplicit

autor: doc. JUDr. Martin Štefko, Ph.D.
publikováno: 19.09.2018

Na následujících řádcích analyzuji dosavadní praxi týkající se povinnosti nařizovat zaměstnancům nepřetržitý odpočinek v týdnu k čerpání vždy v jakémsi klouzavém období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů. Tato praxe neodpovídá československé tradici, nemá oporu ani v unijním právu a je v rozporu s recentním rozhodnutím SDEU. Přesto není nezákonná, i tak by však bylo záhodno ji opustit.

Jednorázová úhrada výživného pro dítě

autor: Mgr. Radka Vacová
publikováno: 14.09.2018

Dle dostupných informací za posledních šedesát let v České republice klesá počet uzavřených sňatků a stoupá počet rozvodů,[1] přičemž tyto demografické změny mají za následek více soudních rozhodnutí stanovujících vyživovací povinnost k dětem. Naopak právní úprava opomíjí dynamičnost společnosti v tomto směru a zůstává rigidní, bez jakýchkoli podstatných změn, i přes zcela novou soukromoprávní úpravu. Nový občanský zákoník nadále neřeší problémy neúplných rodin, konkrétně spojených s vyživovací povinností, především v oblasti výše výživného, a to hlavně výživného, kde je oprávněným dítě.

Běh a stavení prekluzivních lhůt zákoníku práce, včetně lhůty dle § 72 zákoníku práce, nově

autor: Richard W. Fetter
publikováno: 12.09.2018

Nejvyšší soud zaujal velmi významné a dosavadní přístup radikálně měnící stanovisko k otázce začátku, běhu a konci prekluzivních lhůt podle zákoníku práce od 1. ledna 2014, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník, explicitně pak ke lhůtě pro podání žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce. Lapidárně řečeno to nejzajímavější či nejpodstatnější: Propadnutí prekluzivní lhůty k podání žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru (ust. § 72 zák. práce) lze prominout za podmínek stanovených v občanském zákoníku pro promlčení.