Antonín Stanislav, Jan Kozák: Zákon o insolvenčních správcích. Komentář

Uvést recenzi výrokem, že komentář zák. č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále z. i. s.), na trhu dosud chyběl, by před pár lety oprávněně vyvolalo pocit obligátního klišé. Ne však dnes, kdy jsme se s účinností od 1. 9. 2017 dočkali již jeho dvanácté novelizace a v důsledku tradičně entropické tuzemské legislativy se z nauky o insolven­čních správcích stal vědní obor.

Ostatně jako ze všeho, co náš zákonodárce podrobuje své pozornosti soustavně. Mezery, nejasnosti, absence harmonizace s jinými předpisy a interpretační i aplikační obtíže s tím spojené jsou zákonu o insolvenčních správcích vlastní tak jako jiným zákonům. Autoři si v předmluvě kladou za cíl na tato úskalí upozornit a nabídnout možná řešení. Je třeba předeslat, že se jim to daří. Zřetelně vycházejí ze svých vlastních poznatků, a budiž jim oběma ke cti, že komentáře v publikaci jsou kombinací jak pečlivých teoretických rozborů, tak argumentace podložené dlouholetými praktickými zkušenostmi, což plyne z odlišných profesních profilů obou autorů, čtenáře nenudí a takové úhly pohledu dílu sluší.

Obsah ctí přehledně strukturu zákona o insolvenčních správcích, jeho části, hlavy i nadpisy ustanovení. K jednotlivým ustanovením jsou nejprve uvedeny argumenty z důvodových zpráv k zákonu o insolvenčních správcích a jeho novel, následuje obecný rozbor jejich účelu a poté komentář ke každému odstavci. Následuje výčet souvisejících ustanovení i právních předpisů a dostupná judikatura. Uživatelsky je publikace přívětivá rovněž díky podrobnému věcnému rejstříku, v němž mají jednotlivá hesla logickou konexi s textem, jejich návaznosti v něm lze skutečně dohledat, a oproti jiným seznamům hesel tak nepřipomínají hledání sáčku se strouhankou v hypermarketu.

Kniha je skutečně praktickou pomůckou při práci s komentovaným zákonem, komentář popisuje rovněž legislativní proces a upozorňuje na nekonzistentnost či interpretační nejasnosti při jeho postupných novelizacích (např. k § 6 odst. 6 z. i. s. s účinností od 1. 8. 2013 ve vztahu k trvání oprávnění výkonu zvláštního insolvenčního správce na str. 58 a násl.). Autoři berou výkladové obtíže zákona jako výzvu pro argumentaci, a nikoli jako signál k alibistickému ukončení polemik, což je sympatické.

Zákonem č. 64/2017 Sb. byl s účinností od 1. 7. 2017 novelizován mj. zákon o insolvenčních správcích v oblasti dohledu Ministerstva spravedlnosti nad činností insolvenčních správců, a to rozšířením pravomocí ministerstva i povinností správců, a zejména drakonickou výší možných sankcí za spáchání správních deliktů (včetně svým dopadem marginálních), které mohou mít pro další činnost správců likvidační efekt (zejména § 36 a 36b z. i. s.). Takto nastavenou právní úpravu pokládám za akt legislativního šílenství a kvituji, že se v jejím důsledku nastolenými aktuálními otázkami autoři pečlivě zabývají a docházejí k závěrům o nepřiměřenosti sankcí, jejich právní neudržitelnosti, možné neústavnosti, mezerách i prostoru pro nepřípustnou správní libovůli. Lze nanejvýš doporučit, aby se insolvenční správci podrobněji s těmito argumenty seznámili (str. 180 až 192), mj. pro případnou procesní obranu ve vlastní věci, ač nutnost jejich skutečné aplikace z kolegiality nikomu nepřeji.

De lege ferenda jsou hodny pozornosti úvahy o možné podobě dosud nepublikované vyhlášky o personálním a materiálním vybavení provozovny insolven­čního správce, předjímané v § 13a odst. 2 a § 39a z. i. s., s akcentem nepřípustnosti stanovovat povinnosti podzákonným předpisem bez zákonného zmocnění (rozpor s čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR). Autoři uzavírají, že takto nelze stanovit např. počet zaměstnanců správce či povinnost jeho osobní přítomnosti v sídle či provozovně, a upozorňují v této souvislosti rovněž na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 17/15 ve věci vyhlášky č. 101/2015 Sb. S ohledem na prostor, který byl poskytnut této recenzi, je pozitivní a sluší se připomenout, že k obdobným závěrům došla odborná sekce ČAK pro insolvenční právo v průběhu jednání s pracovníky Ministerstva spravedlnosti ČR o pracích na zmíněné vyhlášce.

Je nasnadě, že kýženou cílovou skupinou komentované publikace v otázkách ministerského dohledu a správního trestání jeví se právě uvedení zaměstnanci z oblasti moci výkonné. Ovšem ze všech, jimiž se dílo zabývá, jsou to především insolven­ční správci a jejich aparát. Ač jejich život z povahy věci neulehčí, může jim výrazně pomoci při orientaci v některých jeho aspektech, což za pozornost rozhodně stojí.

JUDr. DANIEL ŠEVČÍK, Ph.D., advokát, prezident Asociace insolvenčních správců