Antonín Draštík, Jaroslav Fenyk a kolektiv: Trestní řád. Komentář
publikováno: 13.11.2017
Wolters Kluwer ČR, Praha 2017, I. díl (1 412 stran), II. díl (1 140 stran), 4990 Kč.
V tomto roce vyšel nový dvoudílný komentář k trestnímu řádu, který vydalo nakladatelství Wolters Kluwer. Obsahuje zajímavý rozbor normy, která je účinná od roku 1961 a byla mnohokrát za uplynulých více než 50 let novelizována. Změny byly mnohdy velmi podstatné a již v 60. letech proběhla velká reforma přípravného řízení, která zlepšila postavení obviněného a obhájce v této fázi trestního procesu. Šlo o velmi podstatnou změnu, která ve své době neměla v Evropě, pokud se týkalo postavení obhájce, obdoby. Také postavení poškozeného se změnilo.
Změny po roce 1990 byly důležité, reflektovaly to, jak se změnila celá naše společnost, došlo i k rozšíření práv stran trestního řízení (pojem strany v trestním řízení není vždy v kontinentálním právu obvyklý – nemluvě o právu anglosaském, které má úplně jiný způsob trestněprocesního postihu kriminality).
Protože práce na rekodifikaci trestního práva procesního stále ještě probíhají a dochází k velmi podstatným diskusím, ukázalo se, že vydání komentáře je velmi důležité, zejména s ohledem na změny, ke kterým došlo. Tyto změny byly již do tohoto komentáře velmi úspěšně zapracovány, vyžadovaly od všech autorů a zejména editorů značné úsilí.
Každý komentář k zákonům je na rozdíl od učebnice nebo poznámkového vydání zákona odlišným dílem. Autoři si musí uvědomit, že na rozdíl od učebnic nebo vědeckých zpracování jednotlivých problémů trestního řízení je komentář určen především pro praktiky. Není proto vhodné, aby byl přeplněn teoretickými úvahami. Na druhé straně je i při aplikaci zákona třeba vyjít z teoretických poznatků, které s konkrétní aplikací souvisejí, a je v něm třeba uvést jednoznačné stanovisko, které autoři doporučují pro praxi. To je obtížný úkol, který však autoři podle mého názoru velmi úspěšně splnili.
Recenzovaný komentář vychází z určité teoretické koncepce a z teorie je v něm vždy uvedeno to nezbytné. V tomto směru je dílo kolektivu autorů pro praxi velmi přínosné. V diskusi, která byla vedena např. při příležitosti prezentace díla nakladatelstvím, vyzdvihovali praktici jako klad komentáře to, jak autoři vyjadřují svá jednoznačná stanoviska. Zdůrazňovalo se, že v rámci komentáře není vhodné rozebírat odlišné názory jiných teoretiků a praktiků, protože to vede k nejistotě u těch, kteří komentář používají. Něco jiného je ovšem to, když se v komentáři upozorňuje na odlišné názory uvedené v judikatuře, která není v některých případech jednoznačná.
Vedoucí autorského kolektivu sami uvádějí v souvislosti s přehlednou strukturou výkladu jednotlivých ustanovení následující: „Početný autorský kolektiv představující více jak dvacet odborníků z různých sfér trestněprávní teorie a praxe musel během tvorby reagovat nejen na další novelizace vlastního textu trestního řádu a souvisejících předpisů, ale i na vyvíjející se judikaturu. Komentář je tak výsledkem tvůrčí práce kolektivu složeného z praktiků i teoretiků, zejména ze soudců všech článků soudní soustavy, včetně Ústavního soudu, státních zástupců, advokátů, učitelů právnických fakult a pracovníků Ministerstva spravedlnosti.“
Autoři zvolili pro rozbor konkrétního ustanovení trestního řádu jednotný postup v tom, že na jejich výklady navazuje judikatura, poté jsou uvedeny související předpisy a přehled nejdůležitější literatury, kterou jsou až na malé výjimky statě vydané převážně po roce 1989. V komentáři se uvádějí i zásadní odchylky obsažené v dalších zákonech týkajících se přímo trestního procesu, zejména v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže a v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob.
K přehledu judikatury je třeba zdůraznit to, že autoři kladou důraz na zásady garantující to, čemu se říká „spravedlivý proces“, a na další ústavní principy. Je uvedena i judikatura Soudního dvora Evropské unie, Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu. Poté následuje chronologicky judikatura Nejvyššího soudu uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Citují se také i další rozhodnutí, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu a vrchních soudů. Judikatura je uvedena do konce roku 2016, což je velkým kladem a pomocí pro praxi. Sám komentář obsahuje přesný přehled všech novelizací trestního řádu. V seznamu předpisů citovaných v komentáři, které jsou uvedeny v úvodu obou dílů, jsou zahrnuty také mezinárodní úmluvy, nařízení vlády, vyhlášky a instrukce ministerstev, další důležité normy a mezinárodní úmluvy, nařízení a směrnice Evropského parlamentu, Rady Evropské unie atd. S ohledem na zásadu iura novit curia, která se v trestním řízení týká všech orgánů rozhodujících v rámci své kompetence (tedy nejen soudů), jde v tomto případě o významnou pomoc praxi. Je to návod pro čtenáře, kde hledat výklad problematiky, se kterou se ve své práci setkává. Vidím v tomto seznamu významnou pomoc praktikovi. Jde opět o unikátní záležitost.
Upozornění na příslušná ustanovení nového občanského zákoníku a jejich důsledky pro instituty trestního procesu (např. pro adhezní řízení) jsou dobrým vodítkem pro orgány činné v trestním řízení, strany trestního řízení a zejména pro práci advokátů, ať již vystupují v této souvislosti jako obhájci, nebo zmocněnci stran.
Chtěla bych v souvislosti s tím, jak byl koncipován autorský kolektiv (přehled ustanovení zpracovaných jednotlivými autory je v práci také uveden), ocenit to, jak se editorům podařilo sjednotit styl. Komentář se dobře čte, výklad je jasný a některé pojmy z jiných norem (např. výklad na str. 291 prvního dílu) související např. s občanským zákoníkem jsou stručné a výstižné. V jednotlivých hlavách jsou vždy uvedeny úvodní teoretické úvahy o praktickém důsledku aplikace příslušných ustanovení, zejména bych v tomto směru chtěla ocenit úvahy týkající se základních zásad trestního řízení (§ 2 tr. řádu a další) a pojetí dokazování, což je obojí stěžejní problematikou trestního řízení.
Podobně kladně hodnotím úvahy na str. 4 a násl. ve druhém dílu komentáře, které se týkají totožnosti skutku. Jde stále o aktuální problematiku, kdysi zásadně zpracovanou prof. Růžkem na konci 50. a začátku 60. let 20. století. Šlo o obsáhlé diskuse, jejichž význam není dnes doceněn možná i proto, že tato literatura není nyní vždy dostupná. Další dnes zbytečně diskutabilní otázkou jsou i úvahy o zákazu reformationis in peius, který není vždy dobře chápán.
Uvádím zde jenom některé příklady toho, co mne při studiu komentáře velice zaujalo. Jde o dílo aktuální, které je svým pojetím cennou pomůckou pro praxi. Domnívám se však, že i teorie trestního procesu zde najde zajímavé podněty. Myslím si, že již ty otázky, které jsem uvedla víceméně jako příklady, by zasluhovaly dokonce další teoretické zpracování.
prof. JUDr. DAGMAR CÍSAŘOVÁ, DrSc., emeritní profesorka Karlovy univerzity, profesorka katedry trestního práva Policejní akademie ČR v Praze