Advokacie – quo vadis?

Když nyní adresuji našim čerstvým adeptům advokacie při advokátních slibech jakousi uvítací řeč při jejich vstupu do profese a rekapituluji, čím vším naše profese za dobu své existence prošla a v jaké fázi jejího vývoje tedy nastupují do rozjetého vlaku, snažím se nejen znovu apelovat na jejich věrnost základním principům naší profese, ale hlavně připomenout, že způsob výkonu právních služeb prochází v poslední době zásadní změnou, a bude hlavně na nich samotných, nejmladší generaci advokátů, jak se s těmito změnami vypořádají a zda je ustojí.

Advokát již nebude potřebovat kancelář, ale především počítač. Doporučení na advokáta nepřicházejí od lidí, které osobně známe, ale od neznámých uživatelů na srovnávacích webových stránkách. Právní případy nepřicházejí od příchozích z hlavní třídy, ale od těch, kdo surfují po internetu. Elektronické platformy, které ani nevlastní advokáti, nabízejí právní služby skrze platformy, které spojují klienta s právníkem. Právní poradu a potřebný právní dokument lze hledat a najít přímo na internetu a příslušný právní dokument si tamtéž klient může vytvořit sám. Umělá inteligence může zodpovědět právní otázky, na které doposud odpovídali pouze lidé. Většina úkonů, které dříve prováděli advokáti, se stává zbožím – vytváření standardních smluv, vyplňování formulářů, vyhledávání judikátů, vyhledávání a třídění dokumentů pro určité právní jednání… To jsou jen některé symptomy současného stavu v poskytování právních služeb a lze očekávat, že postupně se budou prohlubovat směrem ke stále větší míře komercializace a odosobnění.

Vedle toho, zničením newyorských dvojčat a vším, co následovalo, sám svět se výrazně změnil a hledá právem stále usilovněji ochranu před hrozbou terorismu, organizovaného zločinu, korupce, daňových podvodů atd. Jednomu nedá příliš práce, aby si právě na internetu vyhledal četné iniciativy, v nichž nejen státy, ale také vlivné nadnárodní a mezinárodní organizace zaměřují svou pozornost právě na právnickou profesi, když naznačují, že právě při poskytování právních služeb dochází k zakrývání nelegálních obchodů a vytváření skrytých majetkových struktur pro financování terorismu a tzv. agresivních daňových schémat (přeloženo: plánování daňových úniků). Toto líčení advokátní profese by mělo ospravedlňovat zamýšlené změny v legislativě směřující k údajné deregulaci (čti: větší omezení samosprávy a větší zapojení mimoadvokátních subjektů do regulace), zavedení četných průlomů do povinnosti mlčenlivosti (naposledy v otázkách daňového poradenství), jakož i rozšíření monitorování činnosti advokátů elektronickými prostředky i jinými formami sledování.

Jako by se advokacie nacházela ve smrtícím sevření těchto dvou tendencí, pohlcována expanzí digitálního informačního světa na straně jedné a ochranitelskou náručí Velkého bratra, který musí vědět o všem, co může ohrožovat „dobro“, na straně druhé. Naštěstí, a tomu věřím, není příliš dobrým nápadem sám se hájit před soudem, stejně tak jako není šťastným nápadem sám si operovat žlučník. A naštěstí, též stále širší část veřejnosti chápe nebo začíná chápat, že svobodu a právní stát nelze uhájit vzdáním se či degradací individuálních práv a svobod. Kam advokacie v této době plné protikladů kráčí, hodlá zevrubně zmapovat a najít východiska konference „Inovace a budoucnost advokátních služeb“ pořádaná CCBE 21. října 2016 v Paříži. O tom, že advokacie se změní, není pochyb, jde jen o to, abychom byli spolutvůrci těchto změn, nikoli jen těmi, kdo tomu zpovzdálí přihlížejí.

JUDr. Antonín Mokrý, místopředseda ČAK a druhý viceprezident Rady evropských advokátních komor (CCBE)