Adventní zamyšlení nad rokem příštím

V předvečer 17. listopadu 2016 proběhlo, myslím, velmi důstojné přemístění pomníku na památku účastníků demonstrace z listopadu 1989 z průchodu staroslavného Kaňkova paláce na jeho průčelí, stejně jako krátké uctění dne boje za svobodu a demokracii. Jen mne napadá, zda si opravdu všichni a vždy dostatečně vážíme toho, že je to vlastně už 27 let, co sklízíme, co bylo našimi studenty zaseto v onen památný den a co se nám v letech následujících docela slušně podařilo z této setby vypěstovat.

I v příštím roce budeme povětšinou sklízet, co bylo zaseto již v čase minulém. A jako vždy, bude jenom na nás, jak s tou kterou setbou naložíme.

Tak například v roce příštím, v kontextu mezinárodním, budeme pravděpodobně sklízet, co zaseli referendem v červnu tohoto roku britští voliči. Někteří politici u nás i ve zbytku Evropy, bývalí i minulí, se z rozhodnutí Britů očividně radují a gratulují jim, že lépe nemohli udělat, jiní je škodolibě nabádají, aby s odchodem neotáleli. Bude napínavé sledovat, zda se britskému kabinetu už v březnu 2017 opravdu podaří aktivovat dnes již kultovní článek 50 Lisabonské smlouvy. A jak s tím zamíchají soudy a parlament ve Westminsteru a možná Evropský soudní dvůr, a to se nebavím ani o Skotech nebo Severním Irsku, kteří jenom vyčkávají? Koho celý tento proces, hlavně z pohledu právnického zajímá, nechť si přečte instruktivní stať Andrewa Duffa „Brexit: A co dál?“, aby zjistil, že jde o opravdu dobrodružnou záležitost… A pro právníky, jako vždy, v ní asi také zbude pěkný kus místa. Jistě, je třeba především zachovat chladnou hlavu, jinak z této setby nevyroste pro Evropu ani Spojené království příliš dobrého.

V USA zase vyhrál Donald Trump a příští rok se asi budeme dozvídat, co opravdu myslel svými předvolebními prohlášeními a sliby. Půjde mimo jiné o TTIP, tedy transatlantickou smlouvu o obchodu a investicích. Její přijetí by mělo vliv i na naši profesi. CCBE například již delší dobu jednala o tom, aby pro advokáty z EU byl výrazně rozšířen přístup na trh právních služeb ve všech státech americké Unie. Američtí právníci již v Evropě jsou, my v Americe spíše s obtížemi. Také by určitě vzrostl vzájemný obchod a investice a ty jsou pro advokáty vždy živná půda.

Pokud jde o migraci do Evropy, zde budeme patrně nadále sklízet plody nejednoty politiků ohledně toho, kolik uprchlíků (migrantů) máme přijímat a zda vůbec. A pokud ano, jak se fakticky děje, co s nimi počít a kam je „distribuovat“, když chtějí jen do několika málo zemí, které jim vyhovují. Evropská advokacie nicméně k věci přistoupila otevřeně. Chce pomáhat těm, co tady již jsou, ať už v uprchlických centrech, nebo jinde, prozatím jen z vlastních zdrojů, protože nikdo z politiků nás o takovou pomoc ani nežádal. Co z této uprchlické setby Evropa, a tedy my všichni sklidíme, je však jenom ve hvězdách. Rok příští také možná ještě poodhalí závoj (nebo vlastně nikáb?), kam skutečně směřuje turecká demokracie. Situace tamních soudců, advokátů, některých státních úředníků (dnes již bývalých) je kritická. Nad všemi zatčenými či propuštěnými se vznáší stín znovuzavedení trestu smrti, o zničené kariéře a rozvrácených životech nemluvě. Evropská advokacie proti tomu hlasitě protestuje, ale zda její protesty dopadnou na úrodnou zem a vzklíčí, těžko předpovědět.

Budoucnost již není, co bývala, pravil kdosi inteligentní, leč poněkud pesimista. Já bych řekl, že budoucnost není ani horší, ani lepší, než bývala. Je stále vzrušující a dobrodružná, protože stále netušíme, co přinese. Ani to, co přinesla.

JUDr. ANTONÍN MOKRÝ, místopředseda ČAK a druhý viceprezident Rady evropských advokátních komor (CCBE)