Adventní pozastavení nad vzděláváním

publikováno: 02.01.2019

Byť je adventní čas začátkem liturgického roku a předvánoční čas má být dobou ztišení, rozjímání a dobročinnosti, pro většinu z nás je obdobím spíše hektickým, obdobím přeplněných obchodů a parkovišť a s tím souvisejících dopravních kolapsů. V naší branži jsme pak jistě již mnozí z nás alergičtí na poznámku našich klientů: „… ale do Vánoc to určitě stihneme, že?“

Přesto věřím, že zpomalení či krátké zastavení v našem profesním i osobním životě je nanejvýš vhodné a potřebné, a lze-li k uvedenému využít čas předvánoční, o to lépe. Nemám ambice ani puvoár mudrovat o tom, co by mělo být předmětem hlubšího zamyšlení u každého z nás, dovolte mi však, abych se v tomto úvodníku pozastavil a zamyslel nad znalostmi a vzděláváním, jak je vnímám já. Začasté a zpravidla se v profesním životě setkávám s advokáty, jejichž znalosti a vědomosti jsou úctyhodné, ať již v konkrétním právním odvětví, či v oblasti samotného výkonu advokacie. S takovými kolegy a kolegyněmi je mi ctí a potěšením spolupracovat, byť může být spor mezi našimi klienty sebevypjatější nebo uzavírání obchodu sebekomplikovanější.

 Jistě však nebudu sám, když uvedu, že se lze setkat i s případy odlišnými. K zjištění tristních neznalostí advokátů mnohdy dochází v kárném řízení či v řízeních o pozastavení či vyškrtnutí z řad advokátů. Velmi často je takovou neznalostí a jejím dopadem zasažen klient, avšak problémy a komplikace s tím spojené na advokáta dopadají vždy. Není výjimečné, že advokát v uvedených řízeních svou obhajobu vede tak, že svou situaci ještě zhoršuje a své neznalosti v řízení dále obnažuje. Z těchto, ale samozřejmě i mnoha dalších důvodů, si představenstvo jako jeden ze svých hlavních cílů vytklo umožnit a v co nejširší míře nabídnout advokátům možnost dalšího vzdělávání.

Listopadové zasedání představenstva tak schválilo pravidla dalšího vzdělávání advokátů a od počátku roku 2019 má každý advokát možnost se do systému zapojit. Lze zdůraznit, že legislativní úprava neumožňuje stanovit další vzdělávání obligatorně a Komora také nemá ambice rozhodovat, jak a v čem se má ten který advokát vzdělávat. Smyslem snažení je advokátům nabídnout co nejširší a nejrůznorodější paletu vzdělávacích akcí, která bude každému advokátovi jednoduše a přehledně přístupná. Na každém z nás pak již bude, zda takové nabídky využijeme a jakou oblast, druh či způsob vzdělávání si vybereme. Je a zůstane výsostným právem každého advokáta, aby si sám určil směr a oblasti svého vzdělávání, neboť v konečném důsledku je to sám advokát, který na jedné straně sklízí plody svých znalostí a schopností, na straně druhé pak samozřejmě nese odpovědnost za následky svých neznalostí či pochybení.

Jedno právo však advokát nemá a toto právo mu upřeno je. Advokát nepochybně nemá právo nevzdělávat se vůbec. Ač zákon ani stavovské předpisy takovéto konkrétní ustanovení logicky neobsahují, lze jej bez větších obtíží dovodit ze smyslu a účelu těchto předpisů. Je-li nám do rukou svěřena tak vzácná a citlivá komodita, jako jsou práva a oprávněné zájmy klienta, nelze se spoléhat na to, co jsem kdysi uměl a znal.

Ač závěr mého adventního rozjímání vyznívá takřka jako pohrůžka, zdvořile žádám, nechť je uvedené vnímáno jako otevírání dveří a laskavá pozvánka k dalším možnostem sebevzdělávání a konečně i stavovskému setkávání.

Vedle tradičních přání spojených s Vánoci a novým rokem si dovoluji také připojit přání příjemných zážitků při dalším vzdělávání.

JUDr. RADIM MIKETA, člen představenstva ČAK