4. evropská vzdělávací konference práva spolupráce v Edinburghu

autor: JUDr. Marie Brožová
publikováno: 26.10.2012

Významnou událostí na poli praxe mimosoudní metody řešení sporu „právo spolupráce“ byla 4. evropská vzdělávací konference práva spolupráce, konaná ve dnech 1. a 2. června 2012 pod heslem „Consensus“ (solidární souhlas) v Edinburghu ve Skotsku. „Consensus“ je zároveň název místní organizace zastřešující všechny skotské pracovní skupiny (cca 120 členů). Ne náhodou byl zvolen místem konání konference Edinburgh, nazývaný pro svoji výstavnost „Athény severu“. Město se rozkládá na několika pahorcích nedaleko fjordu (Firth) tvořeného ústím řeky Forth (Firth of Forth), při největším přístavu východního Skotska Leith s nedalekými krásnými plážemi Portobella, kde slavný herec Sean Connery pracoval v mládí jako plavčík.

Konference se konala v budově Konferenčního centra nedaleko edinburského hradu. Účastnilo se 153 delegátů, převážně členů IACP (Mezinárodní akademie spolupracujících odborníků sídlící v Arizoně) ze zemí celého světa, zejména z Velké Británie, USA, Kanady, Austrálie, Izraele, Francie, Rakouska, Německa, Švýcarska, Holandska, včetně České republiky. Převládali zejména advokáti, z dalších odborníků se účastnili koučové, psychologové, psychiatři a finanční specialisté.

Skotsko, Anglie a Irsko jsou země, kde se model práva a praxe spolupráce rychle prosadil. Ve Skotsku jsou čtyři pracovní skupiny podporující mimosoudní metodu práva spolupráce, a sice ve městech Edinburgh, Aberdeen, Glasgow, Dundeeth (cca 100 členů). Pracovní skupiny jsou důležité pro vytvoření komunity spolupracujících advokátů a odborníků, k zajištění školení a předávání vzájemných zkušeností. Skotsko patří k zemím Evropy, které mají nejvyšší počet sporů vyřešených metodou práva spolupráce (od roku 2004 údajně více než 1000 případů, z 90 % oblast rodinného práva). Spolupracující advokáti se školí v této metodě minimálně čtyři dny. Školení podobně jako u nás zahrnuje: základní principy, strukturovaný proces, uzavírané smlouvy, specifické role spolupracujícího advokáta a klienta, jednání na bázi zájmů a potřeb, dále interdisciplinární model praxe práva spolupráce, umožňující komplexní řešení všech otázek díky zapojení dalších odborníků, osvojení si základních dovedností v komunikaci a mediačních technikách, zvládávání stresu klientů (celkem 300 proškolených advokátů a odborníků). Členové pracovních skupin se musí účastnit alespoň dvou pracovních skupin ročně z celkového počtu čtyř a doplňovat si průběžně znalosti v metodě práva spolupráce.

Týmové řešení sporu metodou práva spolupráce se jeví pro advokáty jako jedna z nejvhodnějších, protože umožňuje nevzdávat se tradiční role: vést, chránit a podporovat svého klienta na rozdíl od role neutrálního mediátora či jiného odborníka zapojeného do modelu práva spolupráce. Pro osvěžení paměti: model „práva spolupráce“ je dobrovolný proces založený na důsledném dodržení povinnosti mlčenlivosti a „konsensu“ – souhlasu klienta s volbou této metody. Metoda umožňuje oběma stranám vyřešit jejich problém bez intervence soudu. Žádný soudce nemůže klientovi nařídit, aby si zvolil metodu práva spolupráce, když s tím klient nesouhlasí. Povinnost mlčenlivosti se vztahuje na advokáty, odborníky i klienty. Vzájemnou povinnost mlčenlivosti klientů lze prolomit jen s jejich výslovným souhlasem na rozdíl od mediace (pokud smlouva o mediaci neupravuje tuto otázku, znamená to, že strany nemají povinnost mlčenlivosti). Na základě smlouvy o spolupráci se obě strany zavazují v průběhu procesu postupovat čestně a v dobré víře, řešit svůj problém na základě pochopení vzájemných potřeb pod vedením spolupracujících advokátů. Strany souhlasí se sdílením všech informací důležitých pro řešení sporu a umožňujících učinit „informované rozhodnutí“. Informované rozhodnutí je zajištěno rovněž díky poradenství v oblasti práva a analýze různých variant řešení prováděné spolupracujícími advokáty a ostatními odborníky. Spolupracující advokáti jsou dokonce povinni v průběhu procesu práva spolupráce informovat strany o všech právních dopadech finálního rozhodnutí klienta na rozdíl od neutrálního mediátora. V případě, že strany nerespektují zásady zakotvené v dohodě nebo neplní uložené úkoly, spolupracující advokáti ukončí týmovou spolupráci a naleznou stranám nového advokáta, pokud chtějí dořešit svůj spor v rámci soudního řízení. Hrozba vypovězení plné moci spojená s ukončením zastoupení klientů spolupracujícími advokáty je důležitá, protože umožňuje 1. vyloučit z procesu práva spolupráce klienty, kteří nedodržují zásady zakotvené ve smlouvě o spolupráci nebo nejsou z různých důvodů schopni vyřešit svůj problém, a to ani za asistence spolupracujících advokátů či odborníků, 2. soustředit veškeré úsilí obou stran na nalezení proveditelného řešení, 3. připomenout klientům jejich motivaci, proč si vybrali tuto mimosoudní metodu (udržení vztahu, absence stresu, hloubka pochopení konfliktu a vzájemných potřeb, terapie vztahu, nižší finanční náklady a rychlejší vyřešení sporu).

Spolupracující advokáti a jejich klienti tvoří tým, který při společných jednáních dodržuje základní stadia strukturovaného procesu: 1. vytypování zájmů a potřeb obou stran a společné zájmy, jejich pochopení, 2. shromažďování informací dobrovolně sdílených, další neutrální odborníci se zapojují do procesu pouze se souhlasem stran a je-li to nutné pro vyřešení sporu, 3. spontánní hledání řešení metodou „brainstormingu“, analýza řešení a vyloučení těch variant, které nejsou proveditelné či upřednostňují zájmy pouze jedné ze strany, 4. výběr proveditelného, komplexního řešení, které naplňuje prioritní zájmy obou stran, tzv. „informované rozhodnutí“, 5. vyhotovení a podepsání dohody o podmínkách vyřešení konfliktu a všech souvisejících problémů.

Na konferenci v Edinburghu bylo prezentováno 17 přednášek s workshopy určenými k rozvíjení dovedností účastníků konference. Vedle základního školení se jednalo zejména o tato témata:

1. interdisciplinární model spojený se zapojením dalších odborníků a pochopení jejich rolí,

2. techniky zvládávání emočního stresu v procesu práva spolupráce,

3. problematika pracovních skupin a aktivní zapojení členů do jejich činnosti,

4. vhodný marketing pro prosazení metody práva spolupráce,

5. uplatňování metody práva spolupráce v obchodních a zaměstnaneckých sporech.

Lektoři nepocházeli jen ze Skotska, resp. Velké Británie, ale i z USA, Kanady, Švýcarska, Francie, Severního Irska. Pozitivní naladění účastníků bylo jako vždy při těchto akcích spojené s radostí ze společného setkání, z předávání zkušeností, vzájemné inspirace a lepšího zapamatování teorie díky navazující praxi v četných workshopech. V průběhu konference vystupovali i místní baviči – vypravěči, kteří však rozesmávali hlavně skotské účastníky, neboť mluvili galským dialektem, pro nás většinou zcela nesrozumitelným. Závěrečný večer spojený se skotskými národními tanci byl završením dvoudenní konference.

Zaměřila jsem se na workshopy dotýkající se různých aspektů interdisciplinárního modelu praxe práva spolupráce. Metoda práva spolupráce je založena na týmové spolupráci. Co rozumíme pod slovem tým?

Rozlišujeme:

• jednak spolupracující tým v jednodušším modelu práva spolupráce, který je tvořen dvěma stranami a dvěma advokáty, tj. bez účasti dalších odborníků,
• v tzv. interdisciplinárním modelu práva spolupráce přistupuje k tomuto týmu interdisciplinární tým odborníků včetně advokátů. Představuje malou skupinu odborníků se všemi specifickými dovednostmi pro řešení daného problému.
• Tým v nejširším slova smyslu zahrnuje klienty, advokáty i odborníky.

Efektivní interdisciplinární tým by neměl být příliš početný, na druhé straně by měl umožnit komplexní řešení problémů vč. finančních (daňový či finanční odborník), emočních (kouč), rodinných (dětský psycholog) či jiných, s nimiž konflikt souvisí. U spolupracujících odborníků se vyžaduje neutralita, odbornost daná vzděláním a nejméně pětiletá praxe v oboru, proškolení v metodě práva spolupráce a mediačních technikách, zvládnutí právního minima.

Spolupracující advokáti i odborníci by si měli být vědomi svých vlastních stresových spouštěčů, které nastartovávají jejich pocit nepohody, napětí, ztráty rovnováhy. Vyžaduje se zachování odstupu od emočních a fyzických zdrojů problémů svých i klientů. Pokud se to nepodaří, doporučuje se, aby v takovém případě dotyční požádali o pomoc interdisciplinární tým. Spolupráce v týmu by měla být velmi sofistikovanou činností, kdy zdravý tým reaguje dynamicky na potřeby všech jeho členů. Kvalita spolupráce spolupracujících advokátů a odborníků pak silně ovlivňuje kvalitu spolupráce klientů.

Co si lze představit pod pojmem neutralita finančního odborníka, dětského psychologa, kouče, mediátora? Američtí mediátoři Kevin Gibson, Leigh Thompson, Max Bazerman a Rachel Field uvádí, že se neutralita vyznačuje: 1. vyloučením jakékoliv zaujatosti, zvýhodňování jednoho z klientů (to platí i v případě méně asertivního klienta či jinak handicapovaného klienta), 2. absencí jakékoliv zainteresovanosti na výsledku řešení, 3. vyloučením předběžných informací o klientech a sporu, 4. povzbuzováním klientů ve vzájemném naslouchání jeden druhému a vzájemném pochopení svých stanovisek, 5. vyvarováním se jakýchkoliv hodnotících soudů o stranách či jejich sporu, 6. schopností empatie – vcítit se a vnímat to, co je skryto za slovy, 7. závazkem jednat v každém ohledu fér, neboť nejen spolupracující advokát, ale i odborník je modelem chování pro klienta.

Vnímat spravedlivě a nestranně předpokládá u odborníků duševní vyrovnanost a životní zkušenost. Současně platí zásada, že dokud si spolupracující advokát a spolupracující odborník (mediátor) neosvojí zásadu férového jednání, čestnosti, dobré víry ve svém životě, není připraven pro náročnou roli spolupracujícího advokáta, neutrálního mediátora či jiného neutrálního odborníka. Jiná věc je, zda si klient skutečně přeje, aby odborníci, mediátoři byli neutrální. Je totiž prokázané, že klienti v hlubokém konfliktu dávají přednost advokacii, podpoře, účinné pomoci a radě směrované k jejich postavení ve sporu před neutrální mediací. Možná právě tento důvod způsobil, že v řadě zemí existují stále problémy s prosazením mediace (např. Itálie). K tomu přistupuje i neschopnost některých mediátorů či jiných odborníků být skutečně neutrální, což bývá předmětem kritiky.

V rámci interdisciplinárního týmu má každý ze spolupracujících odborníků svoji specifickou roli a úkoly, které prezentuje již na prvé společné schůzce. Interdisciplinární tým si staví své vlastní cíle a srozumitelný postup práce. Každý z účastníků interdisciplinárního modelu nese dílčí odpovědnost vyplývající z jeho odbornosti a návaznosti na řešení problému a je zavázán přispět k růstu a úspěchu všech jeho členů a v prvé řadě klientů. Vzájemné doplňování a sladění v procesu řešení problému je znakem vysoce kvalifikovaného týmu. Sebestřední odborníci, snažící se připoutat pozornost pouze ke své „roli“ a svému náhledu na věc, nemají v týmu co dělat. Naopak takoví odborníci blokují řešení problému a vnáší nesoulad do vzájemné spolupráce. V právu spolupráce se předpokládá transformace myšlení, tj. rozšířené vnímání sporu s ohledem na prioritní zájmy obou stran, budoucí horizont. Nejen pro advokáty, ale i pro ostatní odborníky platí, že chci-li pomoci klientovi změnit jeho často poziční – sebestředné vnímání problému, musím nejprve změnit sám sebe, tj. vnímání své role a jejího přínosu, který je pouze jediným kolečkem v celém soukolí. Úspěch je úspěchem celého interdisciplinárního týmu a týmu v tom nejširším slova smyslu (včetně klientů). Díky společné spolupráci klienti učiní závěrečné informované rozhodnutí o výběru optimálního řešení, které je proveditelné a vyhovuje potřebám a zájmům obou stran a za které jsou obě strany zodpovědné.

Jako advokáti se nezřídka potýkáme s problémem zvládávání emočně vypjatých situací, dotýkajících se přímo nás či našich klientů. Přednáška „Chemie praxe práva spolupráce“ skotské lektorky Anny Hall Dick nabídla návod, jak si poradit v takových situacích a rozlišuje následující fáze:

1. „Awareness“ – uvědomění si, co se děje. Vnímání narůstajícího napětí, podráždění, fyziologických či psychických symptomů stresu,

2. „Acknowledgement“ – uznání a přijetí stresové situace, spojené s „Labellingem“ – pojmenováním toho, co cítím a proč,

3. „Attention“ – stálá pozornost věnovaná stavu mysli,

4. „Selfregulation“ – autoregulace a zvládnutí stresové situace. Může nastat až po absolvování fází ad 1, 2, 3 za použití dechových technik, uvědomění si vyšších cílů – navození odstupu od zdroje stresu. Díky tomu se změní „chemie“ vnímání stresu po psychické i fyziologické stránce a lze se zaměřit na kreativní řešení stresové situace.

 V zásadě platí: „čím větší Ego, tím více potřeb“ a tím více se musí čelit stresu. „Kdo nemá žádné potřeby, nezažívá žádný stres.“

Zejména v posledních dvou letech se setkáváme s konstatováním, že vstupujeme do „Nového věku“. Jsou citovány poznatky mayského kalendáře či předpovědi starých Toltéků, Inků aj. Dle mayského kalendáře dnem 21. prosince 2012 definitivně končí věk 5. Slunce a vstupujeme do Nového věku 6. Slunce, které má přízvisko „duchovní věk“ nebo „věk světla“, silnějšího vyzařování ženské energie, větší harmonie. Má být provázeno postupným odklonem od života ovládaného honbou za materiálními statky a různými požitky, agresivními maskulinními energiemi zaměřenými na prosazování „práva silnějšího“ a egoistických záměrů. Další vývoj, který byl již nastartován minimálně v posledním desetiletí, se bude odvíjet ve znamení větší transparentnosti ve všech činnostech, vědních oborech, informačních zdrojích, směřování k většímu vzájemnému pochopení, harmonii a míru. Není proto náhodou, že se setkáváme s nálepkou nového tisíciletí jako „tisíciletí spolupráce“. Heslo globální spolupráce se doposud razilo zejména na americkém kontinentu, avšak proniká a šíří se i do Evropy. Pro nás advokáty to bude znamenat, že se nebudeme věnovat převážně poziční advokacii a své dovednosti rozšíříme i na mimosoudní metody řešení sporu. Víme, že štěstí přeje tomu, kdo je „připraven“ a spolupráce je nepochybně v zájmu nás všech, a to nejen proto, že snižuje stres a utlumuje strach jako hlavního původce agresivity a defenzivního jednání.

Máte-li zájem stát se členem pracovní skupiny spolupracujících advokátů, bližší informace naleznete na www.pravospoluprace.eu, kontakt: JUDr. Marie Brožová, e-mail marie.brozova@volny.cz, mobil 603512333. Nejbližší, 13. vzdělávací konference v metodě práva spolupráce se koná v Chicagu ve dnech od 18. do 21. 10. 2012, bližší informace naleznete na www.collaborativepractice.com. Školení v metodě práva spolupráce si lze zajistit na výše uvedeném kontaktu.

Autorka článku je pražská advokátka, členka mezinárodních organizací IACP a GCLC podporujících metodu práva spolupráce, vede pracovní skupinu spolupracujících advokátů v Praze.